Již nikdy víc

Dnešní článek začnu citací úvodního odstavce jedné ranní zprávy ze serveru Novinky.cz: „KSČM plánuje znovu vybudovat „nový svět“. V rámci debaty před sjezdem, který se uskuteční příští rok v květnu, komunisté sní o vybudování socialismu v 21. století. Plány, jak má taková socialistická společnost vypadat, obsahuje předsjezdový dokument Materiály pro diskusi z letošního září. Za předstupeň socialismu považuje KSČM sociální stát.“

S trochou nadsázky by se to dalo označit jako šíření poplašné zprávy. Jak známe z historie a v některých zemích i ze současnosti, budování socializmu v pojetí komunistů nepřineslo nikdy nic dobrého, naopak způsobilo rozvrat hospodářství, nesvobodu a zlovůli, přetrvávající po dlouhá desetiletí.

Je velký rozdíl mezi socializmem jako takovým a silným sociálním státem s prvky socializmu, o jehož vytvoření se s větším či menším úspěchem pokoušely některé státy severní Evropy. Pro příklad jmenujme Švédsko konce minulého století, s jeho sociálními jistotami, vykoupenými extrémně progresivním zdaněním. Naproti tomu ten pravý socializmus, tak jak jej známe z vlastní historie, případně ze současnosti některých jihoamerických zemí či třeba ze Zimbabwe opravdu k žití není. Proto mě mrazí nejen při čtení jmenovaného článku, ale ještě víc při pročítání mnoha převážně souhlasných komentářů. Jsme opravdu tak nepoučitelní tupci, že bychom se chtěli vrátit do období výjezdních doložek, tuzexových bonů, front na základní potraviny, nesvobody, komunistických žalářů a všudypřítomné šikany?