Jiřák není jen metro

Stanice pražského metra na náměstí Jiřího z Poděbrad je velice podobná té z minulého článku na náměstí Míru. Zdržíme se tedy u ní jen chviličku a pak se hned půjdeme pokochat krásami nahoře.

Tato trojlodní pilířová ražená stanice je součástí trasy A. Je dlouhá 107 metrů, nachází se v hloubce 45 metrů a byla uvedena do provozu v roce 1980. Pro snadnou orientaci cestujících je část jejího obložení vyvedená v tmavozelené barvě.

Dobří fotografové občas své obrázky pojmenovávají. Jsem dalek toho, abych se mezi ně počítal, nicméně této fotce si též dovolím dát jméno, říkám ji „Nakročení.“ Mladá paní má nakročeno do vagónu, já však mám nakročeno úplně jinam. Ven na náměstí a do jeho okolí, abych se trochu potěšil focením.

Aha, tak proto se tomuto typu stanic říká „pilířové.“

„Už vidím světlo na konci tunelu.“ Kéž by tomu tak bylo v životě ve všem.

Poklidná atmosféra před odpolední dopravní špičkou.

Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Byl postaven v létech 1928 až 1932 podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika, a od roku 2010 je národní kulturní památkou. Sice se v něm konají pravidelné bohoslužby, ale teď je zavřený a nelze do něj ani nahlédnout.

„Nahlédněme“ tedy na vodotrysk, který nám nabízí pěkný uklidňující pohled. Mimochodem, Vinohrady byly odevždy honosnou čtvrtí, vidíte ty nádherné domy v pozadí? Řekl bych, že v nich musí být strašně drahé bydlení.

Věž kostela je vysoká 42 metrů a ukrývá v sobě 6 zvonů. Určitě je to krása, když se všechny rozezní.

Vida, líbí se tady i pejskovi. Jenže my teď půjdeme dál a podíváme se ještě na jeden architektonický skvost.

Vinohradská vodárna, další kulturní památka, tentokrát od roku 1991. Přiznám se vám, že se mi líbí víc než ten kostel.

Věž byla postavena roku 1882 v novorenesančním slohu podle projektu architekta Antonína Turka, tedy podobně jako vinohradský Národní dům. Až do roku 1962 sloužila jako vodárna, pak byla přestavěna na byty.

Celý areál vodárny je obehnaný krásným kovaným plotem.

Na závěr malá hádanka, hledejte kočku. Nemohl jsem k ní, tak jsem na ni alespoň zamňoukal, ale ona si mě ani nevšimla. Alespoň trochu jsem si pomohl technickým trikem, po najetí myší se číča přiblíží.

Ta Micka mi připomněla, že už musím domů, stejně mi Linda vymňouká, kde jsem tak dlouho byl. Tak snad jsem tím focením potěšil trochu i vás.

Související článek: Když na Míráku prší