Jídlo, na které jsem dostal svou první dívku do postele

Říká se, že ženy raději vaří podle osvědčených receptů a muži spíš víc tíhnou k experimentování. Nevím, nakolik je to pravda, určitě nelze generalizovat, ale o mé maličkosti to teda platí rozhodně.

Když pominu rané pokusy s nedovařenými či rozvařenými bramborami, případně s připálenými párky (i to lze udělat), nemohu se nezmínit o šnecích. Nelekejte se, nejsou to praví hlemýždi, kteří se s oblibou konzumují v gurmánské Francii, je to jen název a já vlastně ani nevím, proč jsem si to jídlo tak pojmenoval. Rozhodně však vím, že bylo mým prvním výmyslem a že ho s určitou dávkou nostalgie občas připravuji i dnes.

Kdysi snad v sedmnácti jsem prostě dostal chuť si trochu zavařit, odvážná maminka mi svěřila kuchyni a šneci byli na světě. Budu vás trochu napínat, recept prozradím až později, pro tuto chvíli řeknu jen to, že se nejlépe dělají z vepřového nebo hovězího masa, vhodného na minutky a že ideální přílohou k nim jsou docela obyčejné hranolky.

Se šneky jsem si užil spoustu zábavy a dokonce jsem se díky nim zbavil panictví. To už mi nebylo sedmnáct, spíš nějakých dvacet, naši odjeli na víkend a já se vymluvil, že se musím připravovat na nějaké zkoušky. Namísto pečlivého studia jsem pozval svou tehdejší dívku Ivušku na večeři a udělal jsem nám právě šneky.

Já vím, já vím, určitě si teď řeknete, že mi pak v posteli nedala jen proto, že bych ji tou krmí tak okouzlil. Samozřejmě k tomuto velevážnému kroku už musela být rozhodnutá předem, ale to já ve své naivitě nepoznal. Posléze jsem ji po tom nádherném zážitku doprovodil, vrátil se domů a sprásknul ruce nad horou nádobí, co po nás zbyla v kuchyni. Následné vyklouznutí z ruky a totální rozbití obou talířů jsem přiřkl své aktuální zamilovanosti a uvítal tvrzením, že střepy našemu právě naplněnému vztahu přinesou určitě štěstí. Inu nepřinesly, s Ivuškou nám to dlouho nevydrželo, ale zato jsem se pak později mohl seznámit se Soňou, kterou mám dodnes. Takže svým způsobem vlastně štěstí přinesly, a to tak, že pořádné, přímo osudové.

„Honzo, přijedou Jeklerovi a budou u nás na večeři, neudělal bys šneky?“ Optala se mě Soňa o několik let později, když už jsme byli svoji, ale ještě neměli děti. Jeklerovi byli přátelé mých rodičů, znal jsem je odmala, vždy se ke mně chovali velice vstřícně, bylo tedy záhodno je nějak hezky uvítat a šneci se jevili jako ta pravá možnost.

Všichni se sesedli v kuchyni ke stolu, já finišoval s přípravou a zbývalo už jen závěrečné flambování. Venku se zešeřilo a mě nenapadlo nic lepšího, než si rozsvítit nad sporákem. Jenomže žárovka byla proti, možná si ještě vzpomenete, co ty staré s klasickým vláknem dovedly, když se rozzlobily. Tahle holčina to vzala z gruntu, udělala prsk, kratičký záblesk, bum, vyhodila pojistky, zhasla a rozsypala se mi do pánve s prakticky hotovým pokrmem. Inu co naplat, střepy se z jídla vybírat nedají, šneci putovali do koše a milá návštěva se musela spokojit s narychlo spíchnutou studenou večeří. Leč byli to dobří lidé a vše vzali s humorem.

Tak jo, nebudu vás dál napínat a konečně prozradím, jak se ti šneci vlastně dělají. Ale nečekejte gramy ani mililitry, my chlapi holt rádi vaříme odhadem.

Dle počtu a žravosti strávníků zvolíte množství hovězího nebo vepřového masa a nakrájíte jej na proužky velikosti bramborových hranolků, čímž vzniknou šneci. Vepřové osolíte hned, aby pustilo šťávu a hezky změklo, hovězí až nakonec, aby neztvrdlo. Připravené šneky prsknete na pánev s rozpáleným olejem, případně sádlem, vrazíte do toho trochu kečupu a worcesterové omáčky, okořeníte mletou paprikou a pepřem. Dle chutí nedočkavých strávníků i své vlastní volíte kečup a papriku jemnou, plus mínus, případně ostrou jak břitva. Vepřovou variantu nepodléváte, ta pustí šťávu sama, hovězí můžete trochu podlít obyčejnou kohoutkovkou.

Celou tu směsku připravujete na prudkém ohni, a když jste někde uprostřed, nasypete do toho hrst na malé kostičky nakrájeného tvrdého sýra. Pak musíte přesně odhadnout okamžik, kdy už v pánvi nezbývá prakticky žádná voda, ale ještě to není připálené. V tu ránu do toho chrstnete panáčka tvrdého alkoholu a zapálíte. „Jé, mami, vždyť nám to jídlo shoří!“ Zděsilo se prý jednou nějaké dítko, když matka flambovala. Ne, nebojte, šneci neshoří, flambování je tak akorát efekt pro diváky, shoří jen alkohol a z panáčka tam zbyde chuťový šmrnc, taková tečka na závěr. Nu a pak už jen zbývá to celé nandat na talíře, přidat hranolky, které jste si mezitím připravili třeba v troubě a kochat se, jak se vaším žroutíkům dělají boule za ušima. Je to jednoduché, rychlé a složené z ingrediencí, které má po ruce snad každý.

Jen ještě pár poznámek. Všech dochucovadel musíte dát tak akorát, aby vytvořila chuťový celek a žádné z nich nevyčnívalo. Tvrdý sýr volíte podle chuti, třeba já mám radši goudu nebo ementál než nevýrazný eidam. Závěrečný frťan by taky neměl strhnout chuť, jen ji dotvořit, proto bych se vyvaroval něčeho hodně aromatického. Posledně jsem použil bourbon, kterému Amíci hrdě říkají whisky, Skotové si jím vyplachují sudy pro opravdovou whisky, já ho moc rád nemám, ale do šneků posloužit dokázal.

A proč o tom všem vlastně píšu? „Honzo, napřed udělám něco na zahrádce, a pak uvařím oběd, mám tam minutkovou vepřovku,“ informovala mě Soňa teď v pondělí ráno, jak byl ten volný den.

„Ale kdepak, nemůžeš přece dělat všechno sama, uvařím já. A jestli minutku, tak šneky, už jsme je strašně dlouho neměli, chceš?“

Chtěla a já se do toho pustil. Žárovka nad sporákem se mi naštěstí tentokrát nerozprskla, jestli se něco dělo potom, vám neprozradím, neb to se neříká, jenom se maličko pochlubím, že se mi šneci povedli. Teda vlastně chci říct, mně chutnali, Soňa se tvářila, že jí také, a pokud tomu tak nebylo, tak mi to z manželského taktu neprozradila.

Takže kdybyste náhodou dostali chuť, klidně si ty šneky udělejte, jak už jsem řekl, je to rychlé a jednoduché. Můžete vyzkoušet i jiné druhy masa než je vepřové nebo hovězí, ale hlavně se vyhněte kuřecímu. To jsem prubnul jen jednou, na prudkém ohni se mi na pánvi rozpadlo na prvočinitele, tedy na jednotlivá vlákna, takže výsledek vypadal jako nějaké nepodařené ragú.

Pokud si vyberete hovězí, můžete přidat i maličkou špetku zázvoru, která sice neovlivní chuť, ale podpoří rychlé změknutí masa.

Tak dobrou chuť a k tomu bezva náladu!