„Jednoho utopence, prosím“

Objednal jsem si s úsměvem na tváři, vykouzleným lákavou představou jedné z mých oblíbených krmí. Jenže pak jsem si vzpomněl na nejnovější studii WHO, řadící uzeniny do seznamu nebezpečných karcinogenů a můj úsměv byl ten tam.

Do téhle hospůdky chodím rád, mám ji po cestě z práce, a když mi zbyde chvilka času do odjezdu autobusu, s radostí se tam zastavím. Dám si jen tak pro chuť třeba tlačenku, matjesy, nakládaný hermelín nebo právě toho utopence. Nevím, od koho ty buřty kupují, ale jsou poctivé, žádné „sojáky“ ze supermarketů, a taky veliké. A nakládají si je sami, možná, že znají nějakou skvělou recepturu, tradovanou už od pradědečka hostinského.

Vždy příjemná a ochotná servírka chvíli nechápavě zírala na můj změněný výraz a pak se opatrně zeptala: „Stalo se něco, udělala jsem nějakou chybu?“ Po těch slovech nešlo odolat, úsměv se mi vrátil a já si s ujištěním, že je vše v pořádku objednal ještě koutskou desítku.

Servírka odešla a mě ovládly chmurné myšlenky. Co teď, přece jim to nevrátím. Vždyť je to tak dobré, určitě by si mysleli, že jsem se zbláznil. Nebo že se na ně z nějakého důvodu zlobím. Jenže ono to bude mít určitě víc než padesát dle WHO kritických gramů. Přežiju to vůbec?

Čekal jsem tedy, než mi tu smrtelně jedovatou hrůzu přinesou a přemýšlel o škodlivosti různých potravin. Došlo mi, že tato jejich vlastnost vykazuje až příliš často značnou časovou nestabilitu. Například taková vejce, jednou je vědci ve své studii prohlásí za vysoce zdraví škodlivé, aby je po pár létech jiní vědci v ještě vědečtější studii označili jako prospěšné. Jestli se nepletu, tak právě vejce prošla touto zázračnou změnu už několikrát, takže člověk pak ani pořádně neví, jestli jsou dnes ve fázi rehabilitace nebo zavržení.

Došlo mi, že vejce nejsou jedinou potravinou, která prošla podobnou anabází, a řekl jsem si, že tedy ani těch uzenin bych se snad nemusel tolik bát. Co když i je věda časem očistí od toho dnešního ošklivého nařčení.

Pustil jsem se do jídla, bylo skvělé, dokonce ozdobené křupavým listem salátu. No jo, salát, můžu ho vůbec jíst? Možná se jednoho krásného dne ukáže, že zdravý je pouze ten sterilní z velkopěstíren. Ten chutný a voňavý z našich zahrádek může být nakonec smrtelně nebezpečný. Olezli jej totiž slimáci, kteří podle jedné z budoucích supervědeckých extrastudií vylučují prudký karcinogen, který se neodstraní ani důkladným omýváním.

Při placení jsem se na milou servírku už zase smál. Vrátil jsem se ke své staré životem prověřené pravdě, že totiž budu jíst vše, co mám rád, ale s ničím to nebudu příliš přehánět. Zkrátka s mírou. Ale ještě líp i s kolegou Mírou, vždyť ve dvou se to lépe jí.