Je opravdu výhodnější být mužem než ženou?

Některé ženy se často a rády ohánějí tvrzením, jak to mají proti nám chlapům v životě těžké. Nevěřím tomu a jako důkaz přináším pár srovnání z mužského a ženského života.

Nejprve však příklad takového tvrzení, ukázka z diskuse pod jedním článkem (odkaz zde):

Dáma LP: Vy chlapi nemusíte tolik myslet na štíhlou linii, tak pro vás je to snazší, jestli se narodím podruhé, chci být radši chlap...

Moje maličkost: Ber to pozitivně, obě pohlaví mají své výhody, tak si užívej těch Tvých...

Dáma KT: Nechceš sepsat ty naše výhody? Mně přijde, že jich máme míň než vy.

Dáma LP: Přesně, také by mě zajímalo, čeho si mám užívat, do 40 to ještě šlo, ale čím jsem starší, tím méně výhod pozoruju.

Tak tedy dobrá, beru obě dámy za slovo a vezmu to pěkně od dětství. Holky ve škole způsobně sedí v předních lavicích, jsou pěkně upravené a perfektně naučené. Ze zkoušení a písemek dostávají jedničky nebo dvojky, podobně to vypadá i na jejich vysvědčení a pančelky je dávají nám klukům jako vzor. Zato my kluci dorážíme na vyučování na poslední chvíli, ne-li rovnou pozdě, jsme rozcuchaní jako vrabčáci a nedáváme pozor. Kvůli důležitým rošťárnám jsme se nemohli našprtat učivo, pančelky to nesou nelibě a kromě trojek, čtyřek a pětek po nás metají blesky. Snad jenom v tělocviku máme občas šanci holky trumfnout, a to ještě zdaleka ne vždy. To se pak pochopitelně odráží i doma, děvčata jsou rodiči chválena, kluci právě naopak a ani ten zmiňovaný tělocvik na tom nic nezmění.

Pokud se náhodou mezi holkami objeví rošťanda, je na tom ještě líp. My kluci ji bereme do party a ostatní holky jí závidí. Šprt kluk je na tom naopak ještě hůř než normální kluci, kteří jím pohrdají, dělají si z něj nevybíravou legraci a nepustí ho mezi sebe. Ani holky o klučičí šprty nestojí a dávají jim to pěkně okázale najevo.

Jakmile se blížíme k dospělosti, začne nám kolotoč, ze kterého se nevyhrabeme až do smrti. Je na nás chlapech, abychom dobývali ženská srdce (a pochopitelně též jejich těla), dámám stačí jen čekat a vybírat si: „Ty v žádném případě...“ „Ty nikdy...“ „A ty? Nu, pokud mi sneseš modré z nebe, tak možná, ale ještě si to moc rozmyslím.“

Nastane takzvaný praktický život a s ním přijdou chvíle, v nichž ženy tvrdí, jak jsou na tom proti nám mužům špatně. Dva příklady:

• „Dostávám nižší plat za stejnou práci.“ No, bodejť by ne, milé dámy, dovedete si vůbec představit, kolik nás muže stojí různé šatičky, lodičky, kytičky, kabelky, kostýmky, dovolené, večeře, šperčíčky a tak dál, které vám s láskou kupujeme a na které vás zveme, abychom si udrželi vaši přízeň? Kdybychom nevydělávali víc než vy, brzy bychom přišli na buben a vy byste nás mohly vyměnit za nějaký luxusnější model. Mimochodem, už jste někdy slyšeli, aby žena přinesla muži kytku k narozeninám nebo třeba jen tak? No dobře, leda tak tu poslední, co se dává na hrob.
• A teď ten z diskuse: „Vy chlapi nemusíte tolik myslet na štíhlou linii.“ Představte si vedle sebe plnoštíhlou ženu a muže se solidně vyvinutým pivním bříškem. Kdo z nich má výhodu větší šance u opačného pohlaví? Ta pěkná ženská jako lusk, u které je pořádně za co vzít nebo ten chlap, který by si mohl vozit svůj bachor před sebou na trakaři? Tak vidíte.

A teď trochu ze společnosti. Pánové dámám otvírají a drží dveře, chválí je, jak jim to dneska sluší, zdraví je jako první, čekají na podání ruky a podobně. A tohle všechno, ba mnohem víc dělají rádi a s úsměvem. Pravda, občas si přitom dovolí dvojsmyslnou poznámku, vezmou dámu okolo ramen nebo ji nedej bože zlehka plácnou přes rozkošné pozadí. Sodoma, Gomora, děs a hrůza, projev nadřazenosti a pohrdání. Opravdu? Většina nás chlapů to nepřehání a dokáže vystihnout tu správnou mez, aby to bylo dámě milé, potěšilo ji to a posílilo její sebevědomí, jaká je žádaná a okouzlující. A navíc je u toho legrace na obou stranách. Tedy aspoň tak to bereme my tady v našich starých dobrých Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Sex vládne světem. Nebo lépe řečeno prostřednictvím sexu vládnou ženy nám mužům a dokážou nás na něm utáhnout jako na vařené nudli. „No jo,“ stěžoval si mi onehdy jeden můj kolega, „napřed musím pěkně vygruntovat byt a uvařit a teprve potom mi ta moje možná dá.“ Podpantoflák? Neřekl bych, spíš takový celkem běžný vzorek. Anebo místo toho vygruntování a uvaření může být jako podmínka milostných radovánek třeba zrovna ta večeře nebo nová kabelka, aby se nám kruh pěkně uzavřel a vrátili jsme se zpátky k tomu vydělávání. A to přitom dneska taková pořádná večeře ve dvou v nějakém pěkném intimním prostředí vyjde chlapa nejmíň na litr.

No nic, takhle bychom mohli pokračovat až do zítřejšího rána a zjišťovat, jak jsou ty takzvané mužské výhody vlastně převlečenými nevýhodami. Ale ať tak či tak, v jednom dám té diskutérce za pravdu, kdybych se měl znovu narodit, chtěl bych být zase mužem. Víte proč? Ženy jsou zejména ve své zralosti přece tím nejkrásnějším a nejfantastičtějším, co kdy příroda dokázala vymyslet a pouze v mužském těle mám šanci je obdivovat a dobývat. To je totiž jediná skutečná výhoda nás chlapů proti ženským a kvůli ní milerád přijmu všechny ty ostatní nevýhody.