Na otázku v nadpisu je jednoduchá odpověď: Je to normální a zažili to miliony mužů na celém světě.

A v opačném gardu se to týká také žen, kdy dobře situována žena v "nejlepších" letech ......atd.

Použiju jeden archaismus a budu trochu cynický. Ženy mají v tomhle jistou výhodu. Pokud na to mají žaludek, mohou se nechat vydržovat, neb vlastní jeden důležitý orgán, ktreý mám mužům chybí.

Život někdy nebývá jednoduchý

Od toho je to zivot, Horste. 😺

A já bloud podle nadpisu usoudil, že půjde o jiné zblbnutí (tajný manželský triangl) a v duchu jsem si připravoval odpověď, že ano, samozřejmě, normální to je a to tak, že naprosto. Tady jde ale o jiné zblbnutí, i to se stává, ale nemělo by, je to vstup na životní nakloněnou rovinu. Ale o tom mudrovat nechci, měl jsem štěstí, že mě problémy tohoto druhy obešly a nyní jsem celkem spokojený státní rentiér. Spokojenější bych byl ještě víc, kdyby svět okolo nás fungoval tak, aby si mohl člověk být jist, že dominuje zdravý rozum a princip fair play, čímž si ale jist nejsem, což ostatně platí i o poměrech zde na blogu.

Zdravy rozum a fair play - najdete mi misto na svete, kde tohle plati. 😺

Několikrát jsem takovou situaci zažil a jistou míru chuti na všechno kašlat jsem i u sebe vnímal pokaždé. Ale tu chuť jsem vždy překonal. Nejtěžší to bylo poprvé, v roce 1980, kdy jsem hledal dva měsíce, aniž bych měl možnost užít nějakého dobrodiní odstupného a podpory v nezaměstnanosti. Ale nakonec jsem to vždycky zvládl.

Ale mám pro ten pocit pochopení.

Navenek komik, v jádru rváč se životem.

Ta latentní lenost tam byla asi vždy, teď jenom propukla naplno. Nemilosrdně ho vyhodit. Ani ten tvůj obvyklý dobrý konec mi nechybí. Jo, život je pes.

Vašek

Skutečný dobrý konec pro Jarku je zatím bohužel nedohlednu.

Možná čeká, až práce snů přijde sama.

Neprijde, nema nozicky. 😺

Víte, Jene, tenhle Váš příběh mne docela zasáhl. Krátce před padesátkou jsem přišel o práci a novou ne a ne nalézt. Rok 2009, 2010.

Trvalo mi 5 měsíců, než jsem si "něco" našel. Něco, co bylo hluboko pod mým vzděláním, pod mou kvalifikací a doufám, že i pod mými schopnostmi. Asi jsem měl kliku, že jsem na personálním narazil na úřednici, která po mně sice chtěla, abych jí dodal své matutritní vysvědčení a index z VŠ (leželo to v Praze v bytě exmanželky a já byl v Ústeckém kraji), přičemž jsem se jí zeptal, nač to na mou pracovní pozici potřebuje.

Nepotřebovala...

Ono to nemusí být čistě o vyhoření, může to být i o tom, že se zdráháte jít pod své možnosti a schopnosti. Já jsem prostě dokázal přijmout ten fakt, že potřebuju chodit do práce - do jakékoli, za jakékoli, skutečně mizerné peníze (ale za nějaké), za každou cenu.

Dokážu si představit, Pavle, že to muselo být těžké, ale Vy jste bojoval a dokázal se poprat se skutečností a vlastně i sám se sebou. Navíc ten z článku má zodpovědnost za druhé, což by měl být silný motiv.

Celá historie lidstva napovídá, že zblbnout může úplně každý a v jakémkoliv věku. Sebekriticky musím dodat, že nikoho neuchrání ani fakt, že objektivně už je nastálo a nenapravitelně blbej. Naopak, stát se ještě blbějším je kdykoliv možné.

A pokud někdo zblbne (v jakémkoliv věku), pak záleží na umění a vůli všech zainteresovaných stran ukočírovat celou situaci aspoň trochu kultivovaně a civilizovaně.

Tak to jsou slova hodná filozofa, Marku.

Stává se, mezi roky 2009 - 2010 mi trvalo 14 měsíců, než jsem našel práci. O tom když tak až někdy jindy.

Ale snazil ses a chytil. 😺

Je to super, že Maruška sa Jarky zastala. Jarka je moc dobrá a to sa nevypláca.

Trochu to odľahčím : Manželka budí v noci muža zo spánku: Vstávaj, ako môžeš spať s takým malým platom!

Dokud si klučina nepolepší, tak se nevyspí

Hezký den, Janka.