Je libo rohlíček od feťáka?

Na pražském Václaváku a v jeho okolí kšeftování s drogami jen kvete. Dealery a jejich pravidelnými odběrateli se to tam hemží, policajti se jim do jejich obchodů moc nepletou. Úplně dole na Můstku a v přilehlých ulicích občas můžeme vidět človíčka jak za groš kudla, někdy se jen tak zdrogovaně potácí, jindy je na tom o trošku líp a otravuje kolemjdoucí, kteří se mu vyhýbají širokým obloukem. Nebo se válí v prachu někde ve skrytém koutku a vyspává svou dávku. Je mu tak sotva třicet a můžeme ho poznat podle bohatých černých vlasů, říkejme mu pro tuto chvíli Kudrnáč.

Před pár dny měl Kudrnáč zřejmě nějakou světlou chvilku a vzpomněl si, že lidé v polední hodinu obvykle obědvají. Zašel tedy do blízkého Alberta, prohrábl se regálem s rohlíky, k nim přibral ještě něco na zapití, snad to byl krabicák. Se svým nákupem se vydal k pokladně, pevně rozhodnutý, že se tentokrát zachová jako každý slušný člověk a normálně zaplatí. Pokladní namarkovala nákup, požadovala příslušný peníz a Kudrnáč se vydal na exkurzi do svých kapes. Vysypal pár šestáků, nestačilo. „Holt se nedá nic dělat,“ pomyslel si, „odnesu si to bez zaplacení.“ V ten moment však zasáhla ostraha, „černý šerif“ už chvilku Kudrnáče nenápadně pozoroval, zřejmě předpokládal problémy, teď ho chytil a vyhodil, pochopitelně bez nákupu.

Kudrnáč tedy zmizel ze scény, ale co teď s tím jeho nákupem? Personál Alberta z toho nedělal problém, krabicák putoval zpátky mezi své „kamarády“ a ošmatané rohlíčky pro změnu zpět do regálu mezi ty své. Však on se o ně nějaký další zákazník postará. Nemáte na ně náhodou chuť?