Je kočka nebo pes vhodným vánočním dárkem?

Dříve než se pokusím trochu zamyslet nad touto otázkou, předám na chvilku slovo předsedkyni spolku na ochranu zvířat Dobříšsko paní Daně Javůrkové, aby vás pozvala na předvánoční umisťovací výstavu útulkových koček.

Výstava se uskuteční v neděli 7. prosince 2025 od 11 do 16 hodin v objektu Gabriel Loci, v bývalém klášteře sv. Gabriela, Holečkova 10, Praha 5.

Umísťovací výstavu koček pořádáme s cílem najít domov kočkám v naší péči a kočkám v péči dalších organizací a spolků. Na nový domov bude na výstavě čekat asi 50 koček. Přímo z výstavy si tedy návštěvníci budou moci odnést kočičku a poskytnout jí svůj domov. Všechny kočičky na výstavě jsou očkované proti kočičím nemocem a dospělé kočky jsou kastrované.

Další spolky na výstavě:

Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, Chlupáči v nouzi, Centrum 1. pomoci pro kočky a Kočky Kralupy a okolí.

Pro inspiraci se teď podívejme na pár z nich

Čtyřletá Minie

Stejně starý Charlie

Kato má už pět roků

Tři pětiměsíční koťata, napřed Tomášek

pak Anička

a nakonec Eriček

A teď už konečně k otázce vhodnosti psa, kočky nebo jiného domácího mazlíčka jako vánočního dárku.

„Maminko, tatínku, moc bych si přál pod stromeček mourovaté koťátko. Slibuju, že mu budu každý den čistit stelivo a připravovat krmení, prosím, prosím.“ Znáte podobnou větu od svého potomka? Ať už ano či ne, je hodně častá a dítko toužící po mazlíčkovi je nám schopné naslibovat hory doly i s horáky.

Pokud mu vyhovíme, tak to nějaký čas funguje, ale potom? Nelze házet všechny děti do jednoho pytle, některé se opravdu zodpovědně starají, a navíc pravidelná péče o živého tvora je podle mě jedním z nejlepších výchovných prvků. Jenomže mnohdy se stává, že se dítěti koťátko, štěně, králíček nebo bůhvíco dalšího okouká a veškerá péče tak zbyde na nás. Měli bychom s tím tak trochu počítat a včas si položit otázku, jestli to v dnešní uspěchané době v pohodě zvládneme.

Jenomže ono nejde jen o děti. Pro mnohé seniory, například ovdovělou starou maminku nebo tatínka, nesdílejícího s námi společnou domácnost je čtyřnožec největším a nejvěrnějším kamarádem (ano, nejvěrnějším platí kupodivu i pro kočky). Jedno zvíře mu po mnohaletém společném životě odejde za duhový most a nás napadne mu u příležitosti Vánoc pořídit další.

Výborná myšlenka, ale může mít svá úskalí. Pořídíme-li osmdesátiletému seniorovi kotě nebo štěně, musíme počítat i s tím, že jakkoli ne náš stařeček zatím zcela při síle, za pár let tomu tak být nemusí a my mu budeme muset s péčí o jeho nejlepšího kamaráda pomáhat. Ano, samozřejmě to budeme dělat s láskou, ale zvládneme to? Například dvakrát denně za každého počasí přeběhnout půlku města a jít vyvenčit jezevčíka? Proto je možná lepší v takovém případě volit ne mládě, ale starší zvíře.

A pak jsou tu ještě alergie, například ta kočičí. „Soňo, Honzo, promiňte, ale já musím vypadnout, hepčí, já ty chlupy vašich koček prostě nedávám. Budu ráda, když mě budete navštěvovat, ale já k vám nemůžu.“ Takto reagovala někdy před dvaceti léty sousedka se silnou kočičí alergií po půlhodině strávené u nás. Stále se kamarádíme, ale ona se k nám už neodváží. Anebo naopak, u slabší formy alergie už jsem se setkal s případy, že si ten člověk zvyknul a přítomnost kočky v domácnosti mu postupně přestala vadit. Nicméně spolehnout se na to rozhodně nedá.

Takže sečteno a podtrženo, možná to teď vypadá, že střílím do vlastních řad tím, že vás odrazuji od adopce kočky na předvánoční umísťovací výstavě. Není to pravda, z celého srdce bych si přál, aby jich našlo nové domovy co nejvíc, a pokud se tak stane, budu moc rád. Nicméně je třeba tak činit s rozmyslem, neb je smutný pohled na zklamaného člověka, když zjistí, že to nejde a musí čtyřnožce vrátit, a na zmatené zvíře, které nechápe, pro nemůže být u těch lidí, kde se mu tolik zalíbilo.

Poznámky:

• Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
• Autorkou použitých fotografií je paní Dana Javůrková.