Jarní pohodovka

Dnes nic vážného, jen pár obrázků pro odlehčení od starostí. Na část Velikonoc jsme se Soňou vyfasovali vnoučata na hlídání a nenapadlo nás nic lepšího, než je vzít do našeho místního nehvizdského zooparku.

Tenhle králíček si hrdě říká Francouzský beran. Tedy nic proti tomu, ale já si pořádného berana představuju poněkud jinak. Nicméně odpusťme mu to, je to ještě mládě a časem mu narostou ty uši, které vzdáleně připomínají beraní rohy.

Mara stepní.

Přímý pohled z oka do oka želvě vroubené. Želvy se dožívají vysokého věku a tahle toho zřejmě viděla už hodně. Z jejího výrazu se nemohu zbavit dojmu, že si o živočišném druhu homo sapiens myslí své.

Plameňák karibský.

„Ty, Jirko, po zahradě se mi prochází nějaké prapodivné zvíře, netuším, co to je zač. Nechybí ti něco v ZOO?“ Volá paní, bydlící v těsném sousedství zooparku jeho majiteli.

„Proboha, Zdeni, už k tobě letím,“ vyděsil se tázaný, takto obrovský fanda do zvířat, pro nějž je jeho zoopark obrovskou srdcovkou.

Holt některé voliéry jsou přístupné návštěvníkům a občas se stane, že za sebou nějaký nekňuba zapomene zavřít vrátka.

Nesyt africký. Tenhle krasavec má zřejmě blízko k čápům a nejspíš se zrovna vrátil z doručovací služby novorozenců nám lidem. Holt jaro je jaro, tak bacha, chlapi, ať nemusíte platit alimenty.

Tak tomuhle říkám pořádný český beran, ne nějaký králíček jako ten francouzský. Inu, zkřížit cestu bych mu asi moc nechtěl.

Květinová mezihra.

Tohle je prý volavka červená. Moc červené na ní sice nevidím, ale tvářit majestátně se rozhodně umí

Černá labuť, roztomilá rodinka.

Tak tady bacha. Tahle madam nepatří mezi chovance místního zooparku, a ačkoli je tříbarevná, vystupuje zde v roli šedé eminence. Je pravou rukou pana Jiřího a nikdo na ní na první pohled nepozná, že to tady má všechno na starosti a pod palcem. Všimnete si její rychlé chůze a soustředěného výrazu, určitě zrovna spěchá něco důležitého zkontrolovat.

Po prohlídce si dospěláci mohou odpočinout u občerstvení a ratolesti se vyřádit v dětském koutku.

Když už jsme u těch zvířat, tak si vám na závěr dovolím dát jednu hádanku pro pobavení.

Představte si, že jedete na koni, vedle vás utíká žirafa, a když se ohlédnete, šíleně se vylekáte. Všimnete si totiž, že za vámi běží lev a zmocní se vás nutkavý pocit, že vás co nejdřív dohoní a sežere. Co musíte udělat?

.ičotolok an tatsalhc tatseřp ětižmakO

Ale teď vážně, někdy mám pocit, že ta zvířata mají víc rozumu než my lidé, co myslíte?