Jak si Matěj užíval se dvěma ženami najednou

„Dneska už ty firemní vánoční besídky za moc nestojej. Letos jsme celej večer krafali o práci.“ Maruška si zamyšleně zamíchala kafe. Pak ji něco napadlo a v očích jí zaplály rozverné plamínky: „Ale tohle si musíš poslechnout.“

Jó, Honzo, to jsem ještě bejvala jinačí kočka. Mladá a s daleko lepší figurou. Tehdy jsme měli ve firmě takovýcho týpka, jmenoval se Matěj. Ten když se trochu napil, tak dával celýmu svýmu okolí najevo, jakejpak on je světák. Kdyby to vykládal jen před chlapama, ale to on ne. „Helejte se, holky, kdybych chtěl, tak můžu mít kteroukoli z vás.“ No, když se rozjel, byl fakt dost trapnej. Blížil se vánoční večírek, tak jsme se na něj s Jarunou domluvily a kluci slíbili, že nám půjdou na ruku.

Začalo se dost brzo, napřed si Matěje trochu podali pánové. „Máťo, seš borec, dej si se mnou panáčka,“ načal ho Petr. „Kolego, jak ty to s těma ženskejma děláš? Pojď na vizoura, trochu mi poradíš,“ převzal štafetu Jirka. Pak si s ním připilo ještě pár dalších a šéf mezitím chystal technický zázemí. Připravil dvě flašky bílýho vína a pak další dvě, do kterejch nalil tak po dvoudecce toho božskýho hroznovýho daru a zbytek dolil úplně obyčejnou kohoutkovkou.

Matěj byl už dobře načatej, já si proti němu sedla do křesílka a maličko si povytáhla šaty. Jenom tak decentně, aby neviděl víc než jedno kolínko. Jaruna se mu posadila na klín, zlehoučka ho vzala okolo ramen a zaševelila: „Matíku, můžu ti něco prozrdit? Matíku, když ty seš takovej dobrej, splnil bys nám tady s Maruškou jedno tajný přání? My jsme si dycky říkaly, jaký by to muselo bejt s tebou krásný ve třech. Dokázal bys to pro nás udělat?“

Tohle byl smluvenej signál. „Lidi, seberte si svý saky paky, jde se na růžek na jedno. Tady to začíná bejt hustý, tak radši vypadneme.“ Zavelel šéf a my s Jarunou zůstaly samy s Matějem.

Matěj byl najednou trochu zaraženej, ale nechtěl to na sobě nechat znát. „Tak se na to napřed napijeme, né?“ Zeptal se, a jak měl Jarunu na klíně, tak se jí chystal rozepnout knoflíček na blůze.

„Počkej, nepospíchej, musíš si nás trochu zasloužit.“ Klepla ho Jaruna přes prsty. „Chtěl ses přece napít, ne? Tak za každou skleničku něco dostaneš a když vydržíš až do konce, budeš  nás mít obě se vším všudy. Maruško, nalej nám.“ Já se otočila ke stolu tak, aby na něj neviděl, Matějovi jsem nalila čistý víno a Jaruně ten pochybnej střik.

„Tak vážení, oba na ex a pak jí můžeš rozepnout ten knoflík.“ Podala jsem jim sklínky. Matěj se zamyslel, zřejmě mu v hlavě defilovaly ty předchozí panáky. Pak si ti dva přiťukli, hodili to do sebe a Jaruna Matějovi dovolila rozepnout ten první hořejší knoflík. Podíval se jí do výstřihu a začal se jí rukou sápat do podprsenky.

„Matěji, slíbíls to nám oběma, tak teď jsem na řadě já.“ Ruku jsem mu vytáhla z Jarunina záňadří. „Sundej mi ten šátek, ale buď něžnej, ne abys ho potrhal. Je hedvábnej a stál fůru peněz.“ A přičupla jsem si k tomu křesílku, na kterým seděl Matěj s Jarunou na klíně.

Natáhl ruce po tom mým šátku, ale Jaruna ho zarazila: „Počkejte vy dva, napřed skleničku.“ Vyskočila z jeho klína a nalila nám. Jemu zas čistý a mně tu břečku.

Hodil to do sebe ještě celkem statečně, ale s tím rozvazováním šátku jsem mu musela trochu pomoct. Při další skleničce chtěl Michal pokračovat na Jurunině blůzce, ale my ho vyvedly z omylu a řekly mu, že teď je řada na něm. A že jako jestli máme jet dál, tak si musí sundat košili, aby to bylo spravedlivý.

Honzo, musím uznat, že Matěj se snažil bojovat statečně, ale po pár dalších kolech byl tuhej jak špalek. Když na tom křesílku usnul, já měla zutý obě lodičky a sundanou sponu do vlasů, na Jarunině blůzce zůstaly dole zapnutý jen poslední dva knoflíčky. Byl na něj srandovní pohled, jak tam spí jenom ve slipech, v jedný ponožce a s hodinkama na zápěstí.

Jenomže my si řekly, že ho ještě trochu vylepšíme a byly jsme na to připravený. Já byla už tehdy širší v bocích, tak jsem mu přes ty jeho slipy natáhla starý roztrhaný růžový kalhotky, který jsem předtím zapomněla vyhodit. Jaruna měla dobře vyvinutej hrudní koš, tak mu na ty jeho chlapský prsa oblíkla svojí hodně jetou krajkovou podprsenku s mašličkou uprostřed. Obojí bylo sice dost pracný, ale byly jsme na to dvě a stálo to za to. No a pak už jsme se jen upravily, zhasnuly a šly se kouknout, jestli na nás zbytek osazenstva čeká v tý hospodě, kam všichni utekli před tou naší švédskou trojkou.

Byli tam všichni. Honzo, řeknu ti, když jsme jim to s Jarunou vykládaly, tak málem padali smíchy pod stůl. A pak někdo navrhnul, že druhej den půjdeme do práce hned na šestou. Bejt to při jiný příležitosti, tak jsme ho poslali do háje, zvlášť po firemní vánoční besídce, ale tentokrát na to kejvnuli všichni. Dokonce i šéf, kterej nikdy nepřišel před osmou.

No, co ti mám povídat, ráno jsme se nahrnuli do tý zasedačky, co se v něm večer odehrávala ta sodoma gomora s Matějem. Musel se zrovna probrat, jak jsme rozsvítili, tak akorát nechápavě mžoural očima. Chvilku překvapeně vejral na tu naší skupinku zvědavců a pak se zakoukal na sebe, až mu málem vypadly voči. Potom vrávoravě vstal, do jedný ruky popadnul podložku pod myš a zkoušel si s ní zakrejt rozkrok s těma mejma potrhanejma růžovejma spoďárama. Druhou ruku si dal před pusu, prodral se mezi náma a prchnul na záchod.

Je jasný, že od tý doby Matěj před náma už o ženskejch ani neceknul. A když s tímhle tématem začal někdo jinej, tak se pro jistotu nenápadně zdekoval.

Ale jednu věc dodneška nepochopím, Honzo. Představ si, že někdy v listopadu dalšího roku se Matěj s Jarunou oženil. Tak jsme se zase domluvili s kolegama a tentokrát nachystali vánoční besídku pro oba dva. Oni se to nějak museli domáknout a přišli ve svatebním. Bylo to takový krásný a decentní, že u toho zaslzel snad každej. Dokonce i šéf a to je co říct, ten jinak musel bejt panečku tvrďas, aby dokázal tu naší povedenou partičku zvládnout.

***

Rozverné plamínky v Maruščiných očích vystřídal nostalgický úsměv: „Tohle bylo tak hrozně dávno. Dneska už jsem stará a povadlá, že by se o mě žádnej Matěj ani neotřel. No, Honzo, jen se na mě pořádně podívej.“

Pohladil jsem tu dobrou duši očima: „Víš, Maruško, já to s ženskejma neumím. A hlavně oba máme doma ty svoje, na který nedáme dopustit. Ale kdybych byl v kůži nějakýho frajera, nechtěl bych žádnou mladou krásku a z fleku bych tě bral přesně takovou, jaká jsi.“