Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak si Maruška spletla plyn s brzdou

„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před sebou místo mě příšeru se zafačovanou hlavou, s nohama, rukama v sádře a o berlích. Anebo jsi tady taky klidně mohl sedět sám.“

Těmito hrůzyplnými slovy mě uvítala Maruška na našem minulém posezení nad tureckou kávou a větrníkem. Sice bylo vidět, jak si užívá mého zděšeného výrazu, ale drobné zachvění celé její nádherně oblé postavy prozradilo, že musela prožít něco vpravdě nepříjemného.

„Nestraš mě, holka zlatá, co já bych si bez tebe počal? Koho bych provokoval svými řečmi, jak jsi neodolatelně krásná? A co se vlastně stalo? Svěř se mi jako u zpovědi, slibuju, že to nikomu neřeknu, leda tak o tom napíšu s tvým laskavým svolením,“ snažil jsem se to převést v humor.

Maruška se naoko zamračila, jak to při mých komplimentech obvykle dělává, lehkým pohybem naznačila, že po mně hodí svůj větrník i s talířkem, občerstvila se lokem a soustem, a pustila se do vyprávění.

***

Víš, Honzo, začnu trochu zeširoka, abych tě uvedla do obrazu. A čtenáře vlastně taky, když na tom zveřejnění tolik trváš. Šikmo nad námi bydlí paní Alžběta, osmdesátiletá stařenka, takový čiperný věchýtek, které se celá rodina rozutekla po světě a zůstal jí jenom starý věrný jorkširek. Hodně se kamarádíme, nedávno byla v lázních a my jí toho pejska hlídali. Teď měla narozeniny a pozvala nás, jestli bychom to s ní nechtěli oslavit, že udělá drobné pohoštění, pobydeme spolu a trochu poklábosíme. Měli jsme k ní přijít minulou sobotu odpoledne a to víš, že jsme na tu nabídku s Frantou s radostí kývli.

Jenomže vyvstala otázka, co přinést takové dámě za dárek, když nás předem upozornila, že nic nechce. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem jí koupila teplé ponožky s psím motivem, takové ona miluje, Franta obstaral kytici růží a já se chystala v rámci sobotního dopoledního nákupu vzít pár dortíků.

Vyrazila jsem tedy autem, pobrala všechno jako obvykle, pak se stavila u pultu se sladkostmi, vzala tři žloutkové věnečky a tři řezy harlekýnů, ty má Alžběta nejradši. Všechno jsem to nandala do kufru, tácek se zákusky zajistila tak, aby mi na něj nic nespadlo a spokojeně s pocitem, jak jsem to dobře vymyslela, vyjela domů.

„Tady bacha, holka, musíš pomalu,“ řekla jsem si před takovou blbou křižovatkou. Jsou tam sice semafory, ale na pravé straně stojí činžák tak těsně u silnice, že tam vůbec nevidíš. Svítila zelená, já si podřadila, ubrala plyn, a v tu ránu jsem ho uviděla. Auťák. Dodávka se na mě řítí zprava na červenou a nejspíš o mně vůbec neví. Co teď? No, co bys udělal ty, Honzo? Byly to zlomky vteřiny, můj mozek se přepnul na autopilota, ten vyhodnotil, že kdybych teď dupla na brzdu, koupím to naplno zboku. A tak moje noha tak nějak sama od sebe místo na brzdu dopla na plyn, auto jen kviklo a vyrazilo jako čert. No, co ti mám povídat, kdybych se snažila brzdit, měl bys tady teď před sebou polámanou zafačovanou, ne-li mrtvou příšeru, ale takhle to odnesl jen zadní nárazník.

Rána, cuknutí, hodilo mě to trochu do strany, já zastavila a než, abych se vyděsila, že mohlo být po mně, jsem najednou dostala obrovský strach, co se stalo s těmi dortíky v kufru. Jestli se na ně nepřevrátila taška, nerozmačkala je a já nebudu mít po sladkém potěšení pro paní Alžbětu.

„Paní, paní, jste v pořádku? Proboha, nestalo se vám nic? Tohle jsem opravdu nechtěl, já jsem úplnej debil!“ Z úvah nad devastací harlekýnů a žloutkových věnečků mě vytrhl až mladík, takto řidič té dodávky, která do mě narazila. Rozepnula jsem si pás, vylezla zcela nepoškozená a viděla před sebou něco, co jsem ještě nikdy v životě nespatřila. Ten kluk byl bělejší než bělostná školní křída a třásl se jako osika.

„Jo, jo, já jsem úplně v pohodě, nic se mi nestalo, nebojte se, jak jste na tom vy?“ Snažila jsem se ho uklidnit místo toho, abych mu vynadala. On začal koktat cosi o tom, že studuje, brigádně si přivydělává rozvozem jídel, že hrozně pospíchal, aby stihnul dodat objednávku a tu červenou prostě přehlídnul.

Možná tomu nebudeš věřit, Honzo, ale jeho šok mě paradoxně uklidnil, prostě jsem najednou věděla, že musím jednat já. Trochu jsem ho pochlácholila jako malé děcko, dohodla se s ním, že jako radši zavoláme policajty, když je to jeho auto firemní a ještě jsem ho hnala, ať zapne blikačky a vytáhne trojúhelník. Brnkla jsem Frantovi, že se zdržím, ale pro jistotu jsem mu neřekla proč, to počká, přece nebudu děsit i jeho. Koula jsem do kufru, všechno v cajku, teda až na ty zákusky, ty byly na padrť. Pak už jen formality, fotky pro pojišťovnu, půl hodiny čekání na policajty, sepsání protokolu a tradá opatrně domů s rozbitým pravým zadním světlem a pochroumanými plechy.

Frantovi jsem to doma naservírovala po kapkách, aby se mi taky nevylekal, podařilo se mi to uhrát tak, že to vzal celkem sportovně. Růže a ponožky s psím motivem pro Alžbětu jsme měli, ale co teď místo těch zákusků?

„Maruško, já upeču mramorovou bábovku, to stihnu a Alžběta ji má ráda,“ vypadlo z Franty. Nu, u každého člověka se projevuje šok jiným způsobem, klučina z dodávky zbělel a rozklepal se, ten můj pro změnu přišel s tímhle nápadem. Chápu, že představa přijít o mě by ho mrzela skoro tolik jako tebe (mimovolné zahrožení prstem), ale já mu to rychle rozmluvila. Nicméně vzala jsem to jako dobrý nápad a tu mramorku upekla sama, jestli něco umím, tak je to zrovna tohle.

Nu a pak jsme vyrazili za Alžbětou, ani si nedovedeš představit, jakou měla ta dáma radost, očka jí jen svítila štěstím, vůbec nás nechtěla pustit domů a její jorkširek se mohl uvrtět ocasem.

***

„Víš, Honzo,“ dodala Maruška na závěr našeho posezení, když už jsme měli vypitou kávu a snědené větrníky, „na jednu stranu se ještě teď oklepu, když si uvědomím, co se mohlo stát, kdybych omylem nešlápla na plyn místo na brzdu. Ale na druhou stranu to beru jako znamení osudu, štěstí v neštěstí a jsem moc ráda, že jsme mohli udělat paní Alžbětě radost svou přítomností.“

Nevím, možná to bylo jen odrazem světla v Maruščiných brýlích, ale měl jsem pocit, že se v očích mé krásné společnice na moment zaleskly slzičky dojetí.

Autor: Jan Pražák | úterý 22.10.2024 14:34 | karma článku: 25,03 | přečteno: 671x
  • Další články autora

Jan Pražák

Jak jsme ve třetí třídě s kamarádem kupovali cigarety

„Tady máš pět korun, Honzo, hezky si to užij, buď na sebe opatrný a v pět hodin ať seš doma,“ neodolala maminka mým prosbám, vtiskla mi do dlaně pár mincí a vypustila mě do ulic velkoměsta.

5.11.2024 v 14:34 | Karma: 26,33 | Přečteno: 507x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Semetrika

„Člověče, nemůžete to vzít po straně? Nechala jsem vám tam suché místo, abyste měl kudy projít do kanceláře, ale vy mi musíte ausgerechnet šlapat do čerstvě vytřeného ještě mokrého!“ Obořila se paní Julie na kravaťáka.

2.11.2024 v 7:07 | Karma: 25,05 | Přečteno: 700x | Diskuse | Fotoblogy

Jan Pražák

Není pokladní jako pokladní

Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické? Asi jsem staromilec, ale i tu krátkou chvilku s paní v kase považuji za společenskou záležitost.

29.10.2024 v 14:34 | Karma: 30,50 | Přečteno: 871x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Vykašlala jsem se na nejlepšího chlapa svého života

Ani ve snu by mě nebylo napadlo, že vůbec nějakého takového potkám. Totiž chci říct, nemyslela jsem si, že někdy budu svému Karlovi nevěrná. Ale znáte to, když se holka vdává, má růžové brýle, ale pak je všechno úplně jinak.

26.10.2024 v 7:07 | Karma: 24,84 | Přečteno: 774x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Nepříjemné překvapení na veřejném WC

Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce v MHD, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde. Potřebujete bezodkladně navštívit ona místa, jinak se může stát malér.

19.10.2024 v 7:07 | Karma: 37,55 | Přečteno: 4100x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám

30. října 2024  18:03

Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Německá vláda v krizi. Scholzova trojkoalice se rozpadla, končí čtyři ministři

6. listopadu 2024  21:18,  aktualizováno  7.11

Vládu Olafa Scholze opouští Svobodná demokratická strana (FDP). Na postech tak končí všechny její...

Dvě procenta na obranu už nepostačí. Jak volební výhra Trumpa ovlivní Česko

7. listopadu 2024

Premium Výhra Donalda Trumpa v amerických volbách bude mít dopad i na Česko. A to hlavně ve financování...

Úpravy energetického zákona povzbudí energošmejdy, obávají se dodavatelé

7. listopadu 2024

Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny se má na svém čtvrtečním zasedání zabývat pozměňovacími...

USA, pár hodin po volbách: spát se šlo ve čtyři, kocovina asi potrápí všechny

7. listopadu 2024

Premium Od naší spolupracovnice v USA Byla to náročná volební noc. Nikdo z naší ulice nešel spát, světla v oknech začala zhasínat až...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 2186
  • Celková karma 28,70
  • Průměrná čtenost 1310x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.