Jak si Franta skřípnul svou mužskou chloubu do dveří

„Honzo, dobře, když mi objednáš ještě jeden větrník, tak si to teda zveřejni. Franta to na sebe stejně už vykecal v práci, takže je to asi jedno.“ Kývnul jsem na servírku a Maruška začala povídat.  

Bylo to minulej pátek ráno. Klasickej šrumec, odcházela jsem chvilku před Frantou, už jsem měla na sobě kozačky a kabát. Poslední přihrábnutí vlasů a pohled na hodinky, jestli do pěti vteřin nevypadnu, tak mi ujede autobus. Otvírám dveře od bytu a najednou slyším Frantu z koupelny.

„Maruško, Maruško, ještě jsi tady?“ Volal na mě úpěnlivě, „pocem, honem, potřebuju pomoct.“

Docela ve mně hrklo. Tak jak jsem byla v tom kabátu a kozačkách, otevřela jsem dveře od koupelny. Tam plno páry, jak kdybys zrovna vypustil papiňák, že bylo vidět tak na půl metru. Koukala jsem, co se vlastně děje a najednou se mi před očima z tý páry vynořila pootevřená škvírka sprcháče. Popošla kousek blíž a jak jsem byla v těch kozačkách, tak mi to uklouzlo. Zavrávorala jsem a chytila se těch pootevřených dveří.

„Jau, au, au, au,“ ozval se zevnitř Franta. Couvla jsem o krok a najednou vidím, jak mu z tý škvíry kouká, no asi víš co. A o kousek vejš ruce. Teda jen prsty, víc se mu nepodařilo prostrčit. Ale ty prsty byly úplně bílý, jak se s nima zoufale snažil ty šoupačky víc otevřít.

Ty šoupačky se totiž zasekávaj. Už hrozně dlouho se šprajcujou a já tomu svýmu pořád říkám, aby je nějak namazal nebo seřídil nebo s nima prostě něco udělal. Tak mi ho v tu chvilku sice přišlo líto, ale zároveň jsem pocejtila i špetku prasečí radosti. Jako že když to nejsi schopnej opravit, tak sis ho tam teď skřípnul.

To víš, že jsem mu chtěla pomoct, ale byla jsem hrozně zvědavá: „Jak se ti to podařilo, prosím tebe?“

„No, co,“ odpověděl, „napřed jsem se pořádně namočil horkou vodou a pak jsem si všimnul, že tady není gel na namydlení, tak jsem pootevřel ty šoupačky a natáhnul se pro něj. Pak jsem je chtěl zase honem zavřít, aby se pára nesrážela na všem možným a jak jsem pospíchal... No já nevím, to teď neřeš a radši mi řekni, co mám dělat.“

„Počkej, necloumej s tím, stůj v klidu a dej ty ruce pryč.“ Jsem se ho snažila uklidnit, aby si to nedělal ještě horší. Sklonila jsem se tak, abych mohla dát jednu ruku co nejvíc nahoru a druhou co nejvíc dolů a bylo mi u toho v tom kabátě strašný horko. Zlehka jsem zabrala, ale nic se nestalo, dveře se neuhnuly ano o píď. Tak jsem ty ruce ještě víc roztáhla, až jsem si brnkla nosem o to jeho uskřípnutý. No, bylo to v tu chvíli takový scvrklý od strachu a přitom zároveň trochu nateklý z toho sevření, zkrátka k ničemu.

Ale na něco jsem si vzpomněla. Jak jsem to měla před očima, napadlo mě slovo střídání. Víš, taková asociace, jednou jsi nahoře, podruhý dole, určitě to znáš. A já teda začala na ty šoupačky střídavě tlačit tou rukou nahoře a tou dole a najednou to povolilo. Franta se mi v tý mlžný páře zjevil před očima celej. Vypadal jako vodník, byl trochu zelenej a nevím, jestli byl víc mokrej od potu nebo od toho sprchování. A jak byl šťastnej, že ho má zase volnýho, tak ho nenapadlo nic lepšího, než mě obejmout.

Možná to ode mě nebylo hezký, ale bylo mi horko, kabát jsem měla mokrej od toho Frantova obejmutí a navíc mi bylo jasný, že mi ujel autobus. Tak jsem mu akorát vynadala, že kdyby to byl včas opravil, nemusel si ho tam skřípnout, bouchla jsem dveřma a vypadla.

Jenomže přes den se mi to rozleželo, došlo mi, že to pro něj muselo bejt strašně nepříjemný. A že musel mít navíc hodně blbej pocit, když jsem mu nakonec hodila na hlavu, že to ještě nespravil. Víš, co jsem udělala, Honzo? Koupila jsem řízky, že je večer usmažím. Z krkovičky, ty do něj dycky padaj, až má boule za ušima. A dobře jsem udělala, protože se nakonec ukázalo, že si je doopravdy zaslouží. Když jsem totiž přišla domů, šoupačky od sprcháče už jezdily ve svých kolejničkách jako po másle. Konečně.

***

Káva byla dopitá, větrníky snědené a my se vydali domů ke svým drahým polovičkám. Cestou jsem si ještě jednou vzpomněl na Maruščina Frantu. Najednou se mi před očima vybavil obraz naší koupelny a sprchového koutu se šoupacími dveřmi. Budu se muset setsakra brzo podívat, jestli se taky nešprajcujou.