Hlavne aby bol človek zdravý a všetko sa potom lepšie prekoná. Aj keď treba mať i šťastie, lebo na Titaniku bolo veľa zdravých ľudí, ale nemali proste to šťastie.

Ano, Janka, zdraví je základ.

Je to tak. Ale člověk nesmí zoufat a cítit se poníženě, když ho někde kvůli "vysokému vzdělání" nebo věku nechtějí přijmout. Takové místo nestojí za to.

Nestojí, ale může pomoci překlenout dobu, než si najde něco jiného. 😺

Já přemýšlel trochu jinak. Ve třiapadesáti má člověk zkušenosti, které by byl hřích nevyužít a minimálně 10 let na jejich využití. Jen jednou se mi stalo, že jsem se spletl.

Příjemný víkend

Vašek

Máš pravdu, ale je to strašně nemoderní, Vašku.

Krásný víkend též Tobě.

Řekl bych, že hodně lidí má podobné zkušenosti, zejména s důvody nepřijetí - nejlepší je „vaše vzdělání je příliš vysoké“. Odpovíte, že přijmete jakékoli podmínky, načež se dozvíte: „My bychom vás ale tak jako tak nemohli zaplatit.“ Tradiční hlášky: „byl přijat uchazeč, jenž lépe vyhovoval našim požadavkům“, když doložíte dvacetiletou praxi a znalost problematiky už jsou jen pověstnou kapkou do hrnečku.

Za chvíli nás převálcu AI, bezchybná, nenáročná a především snadno ovladatelná. Paní Zdena by o tom v knihovně určitě leccos našla...

V AI je obrovský potenciál. Ale poněkud nevyzpytatelný a hlavně snadno zneužitelný.

Cha, táhnout to ve dvou, aby to šlo od desíti k pěti, to je nádherná pointa!!! Výborný blog, Honzíku!

Trocha matematiky na závěr, Zdeni. 😺

Honzo, život není jednoduchý a je to ustavičný boj, ale přesto je KRÁSNEJ! Povedenej víkend celé domácnosti!

Tobě a Tvým blízkým přeju ještě hezčí, Horste. 😺

Jo, ty pocity dovedu pochopit, taky jsem ztráty práce párkrát zažil. Ale to už je pradávno, poprvé jsem dva měsíce sháněl práci v dobách, kdy ještě ani neexistoval ten kapitalistický zlořád podpory v nezaměstnanosti...

Jo, dovedu si to představit. 😺

Honzo, zažil jsem též a nakonec ta změna byla k lepšímu.

Tak jsi měl kliku, Davide.

K tématu máh historku. Když se nám kdysi přijel představit nový šéf, tak bez pozdravu se rozhlídnul po místnosti a pravil...tady je lidí, to se bude propouštět....od té doby ho nikdo neměl rád a o pár let prosil kluky, kteří dali výpověď, aby si to rozmysleli

Snad časem zmoudřel.

Vždy je naděje, i když někdy je jí méně a někdy více.

Pěkný víkend, Honzo, přeji.

Jednotkou naděje je jeden douf, beznaděje jeden zouf. Bez doufů to nejde a zoufy jsou vražedné. Děkuji, Iri.