Galinu chápu a obdivuju. Zdravím Vás i Marušku.

Děkuju, Věro, hezké odpoledne.

Jene

Zdeni

Když se s tebou zahoupe 10-ti patrový barák z železobetonu tak opravdu neřešíš kvalitu navigace. Přemýšlíš co dát do jedné tašky kromě dokumentů...co tady nechat...co tam budeš potřebovat...babička ti říká jeď...přece ji tu nemůžu nechat...dcera si jako naschvál vezme toho největšího medvěda...

My si to tady ani neumíme představit...

A večer to vyfrézované otevřou a jezdí se po tom. Hup přes ostrou hranu dolů a pak zase nahoru. (Aspoň předpokládám, že Maruška jela tou cestou, kterou jezdím i já...)

Bylo to pry nekde na silnici na Strakonice, tak tam asi jezdis

hm

Opravdu?

Honzo. (Pošetilost hříchů nečiní...) Nevím, co mne to napadlo.

Vždyť je to pravda, Evi

"Eliška" asi nebyla dlouho update-ovaná, aktualizovaná, jak říkáme my Češi. Můj manžel se zase hádal se svoji Lolou. Lola: odbočte. A můj manžel: neříkej mi, co mám dělat. Proč bych odbočoval, když můžu po dálnici pokračovat. A Lola opět: odbočit a sváděla nás na jiný exit. Až když ji manžel neposlechl a potom jsme se táhli ve frontě aut, zjistil, jak je Lola prozíravá. Byla tam bouračka a velice pomalý provoz.

Důležité je, nezapomínat doplnˇovat Eliškám a Lolam informace.

Neradno zanedbávat ženy, ať už jsou elektronické, natož ty skutečné

Rozkopané silnice, buďme rádi, že není válka, ale nadávat se musí

Přesně tak, Horste.

Maruščino povídání zahřeje vždy u srdíčka. Děkuji

Díky za sebe i za Marušku