Já, jenom já

Řítil se v metru po schodech dolů hlava nehlava, vrážel do lidí a bylo mu úplně jedno, jestli někoho srazí. V mysli měl jenom já, já, já, ani mu nedošlo, že možná kvůli pár vteřinám způsobí pád, v němž druhé nebo i sám sebe zraní.

Předjížděl v hustém provozu, ostatní řidiče nutil k úhybným manévrům a k prudkému brždění. Když zrovna nešlo předjet, lepil se na zadek autům před sebou a častoval je troubením za jejich opovážlivost dodržet maximální rychlost. V mysli měl jenom já, já, já, vůbec ho nenapadlo, že možná kvůli několika minutám může sebe či ostatní zabít.

Zvyšoval hlas, chvílemi téměř křičel, vůbec nebral v potaz argumenty druhých. Pokud mu někdo začal oponovat, skočil mu do řeči a dalším vodopádem svých slov ho umlčel. V mysli měl jenom já, já, já, nedokázal si připustit, že prosazením svého názoru možná uškodí sobě i svému okolí.

Prvnímu, druhému, třetímu a dalším podobným chybí pokora a úcta k ostatním lidem. Pokud nedej bože svým jednáním způsobí něco špatného, pak se jen diví, vinu přisuzují jiným a důsledky nejsou schopni přijmout.

Přitom je to tak lákavé být rychlejší, chytřejší a lepší než ti ostatní. Též mnohým z nás občas bleskne hlavou „předběhni, předjet, prosaď svůj názor, vždyť to stihneš, vždyť na to máš. Vždyť to, za čím se ženeš, je správné a strašně důležité.“ I když jde třeba jen o myšlenku bez realizace, člověk by musel být snad svatý, aby se tomu vyhnul.

Ano, to či to je správné a strašně důležité. V očích prvního, druhého, třetího a občas i v očích někoho z nás. Jenomže je to správné a strašně důležité opravdu, a též pro naše okolí? Nebo je to pouze pýcha, necitlivost vůči druhým a nedostatek pokory?

Jsou Velikonoce, doba, kdy by měl člověk rozjímat, zamyslet se nad tím, co ho stále žene vpřed. Pokusit se pochopit, že na tento svět nepřišel jen kvůli sobě, ale že chce-li se posunout někam dál, měl by myslet a konat pro druhé.

A tak si říkám, že bych měl s těmi svými popudy k prosazování vlastního ega něco udělat. Až se zas nějaký objeví, tak se zarazit, zamyslet a zeptat se sám sebe, pro koho je to předběhnutí, předjetí či prosazení názoru za každou cenu dobré. Třeba si vzpomenout na slova klasika, že totiž „toliko pro hovada.“ A co vy? Máte-li chuť, pojďte to zkusit se mnou.