Hříšníkova zpověď

Prakticky celý víkend jsem se věnoval neřestem. Například hned o sobotním poledni jsem svedl svou manželku k hříchu, zapili jsme oběd pivem. Vlastně nevím, možná svedla ona mě, ale to by pro mě nebylo žádnou polehčující okolností.

Mé černé činy pak pokračovaly celý večer, nebyl jsem v tom sám, hřešili jsme rovnou ve čtyřech. Byli u nás na návštěvě sousedé, my kluci jsme se sjížděli sedmičkou bílého a dámy červeného. Správně bych měl říct šedého a modrého, konkrétně Rulandského. Dlužno podotknout, že bylo vynikající, ale to nás nikterak neomlouvá.

Aby toho nebylo málo, osobně jsem si to rozdal se sousedkou, za večer dokonce třikrát a přímo před zraky našich zákonných partnerů. Dovolili jsme si totiž zapálit cigaretu na terase, což už byl opravdu vrchol neřesti. Sodoma Gomora, pekelný oheň na nás.

Dokonce ani v neděli jsem nezůstal nevinný, i když, přiznám se, proti sobotě šlo pouze o slabý odvar. S manželkou jsme si opět jen tak zlehka zahřešili sklenicí piva u oběda.

Obávám se, že ani právě počínající týden to možná nebude lepší. Není vyloučeno, že některý z večerů navštívím ve společnosti svých dobrých kamarádů jeden z mnoha brlohů hříchu, kterými se to v naší vlasti jen hemží, a ve kterých se tak příjemně pobývá. Jen ještě nevím, kterou hospůdku si zvolíme.

Což teprve, kdyby se u nás doma ukázala některá z našich dcer. Jsou bohužel podobně zkažené, jako jejich rodiče, a hrozilo by reálné nebezpečí, že by došlo až na pivní incest.

Řeknu vám, že až doteď jsem svůj černý život nijak neřešil. Nicméně poté, co jsem se dozvěděl, že mám tu čest být příslušníkem nejneřestnějšího národa na světě, začal jsem hřešit tak nějak s hrdostí. Nehodlám se za své hříchy nikterak kát. Jediné, co jsem ochotný udělat, je to, že se zde předem omluvím těm čtenářům, které by tato má nadsázka nějakým způsobem pohoršovala, a kteří by mi měli za zlé, že si dělám legraci z vážných věcí. Jedna okolnost mě však mate a bere mi jistotu. Výzkumu, který naší zemi přinesl neřestné vítězství, se zdaleka neúčastnily všechny státy světa, a tak se trochu bojím, zda by nás některé z těch dalších nepředehnaly.

Jeden psycholog, jehož jméno mi neutkvělo, v sobotních zprávách prohlásil, že prý náš národ tolik hřeší kvůli neuspokojivému stavu společnosti. Pravda, situace není zrovna růžová, ale obávám se, že bych nehřešil míň, i kdyby byla lepší.