Hare krišna, hare rama, krišna krišna, rama rama...

Takhle nějak to zpívali, když jsem je před pár dny potkal na pražských Příkopech. Skupinka oranžovobíle oděných členů této sekty nebo hnutí, jak si říkají, pochodující volným krokem, s bubínkem a aparaturou, aby je bylo pořádně slyšet. Za nimi pár lidí v „civilu,“ možná jejich příznivců nebo prostě jen zvědavců. Vyskytují se těch místech celkem pravidelně, a i když jsem se o ně a o jejich filozofii nikdy nezajímal, napadlo mě pár otázek.

Jací ti lidé vlastně jsou, když zrovna takhle nepochodují a nevyhrávají? Žijí životem, který je v našem prostředí běžný, mají své radosti a strasti stejné, jako my ostatní? Anebo tráví většinu svého času v modlitbách, v meditacích a v šíření své filozofie? Vychovávají své děti pro nás obvyklým způsobem? Anebo je již odmalička vedou po cestách své víry, včetně všemožných zákazů a příkazů? Když jsem jen kratičce nahlédl do jejich webových stránek, zjistil jsem bez překvapení, že jsou vegetariány. Nic proti tomu, ať si každý jí co chce, co mu chutná a nač je zvyklý, ale případné nucení dětí k vegetariánství bych nepovažoval za správné. Člověk je od přírody všežravec a nějaký přísun živočišných bílkovin potřebuje, byť třeba v malé míře.

Jak se ti lidé vlastně živí, když zrovna nejdou ulicemi a nehrají? Pracují, podnikají, studují, podobně jako my ostatní a vydělávají si tak na chléb náš vezdejší, případně se na tuto činnost připravují ve školách? Anebo dostávají peníz na obživu od nějakého ústředí svého hnutí za to, že žijí podle jeho pravidel a že svou víru šíři mezi ostatní? Anebo jsou dokonce na státních podporách a žijí tím pádem z daní nás ostatních? Nechci se proti nim vymezovat, a tak doufám, že tomu tak není.

Tehdy jsem šel stejným směrem jako oni a musím se přiznat, že po pár minutách mi monotónnost a hlavně hlučnost jejich produkce přestala být příjemná. Nicméně ocenil jsem, že na rozdíl od jiných sekt či hnutí tito svou víru nikomu nevnucují. Prostě si jdou, zpívají a hrají, jako by říkali: „Člověče, jestli se to líbí, můžeš jít s námi a chvíli poslouchat. Jestli máš skutečný zájem, můžeš se k nám i přidat. Jestli tě však naše hudba a naše myšlenky nezajímají, my ti je nevnucujeme. Jdi si svou cestou, drž se své víry, máš-li nějakou, a nás nech, abychom si šli tou naší.“

A tak si říkám, kdyby byla všechna náboženství, všechny sekty a hnutí na celém světě takové, že by ostatní obtěžovaly jen chvilkou hluku, nebylo by lidstvu líp?