Tyhle kočičí příběhy mě berou za srdce. Taky držím palce, aby se našli dobří lidé pro všechny opuštěné a ztracené...

Děkuju, Marku. To je úmysl, možná trochu naivně se domnívám, že takový příběh přiměje víc lidí, aby přišli a případně si někoho odnesli.

Moje srdce starýho kočkomila jsi potěšil Jene!

A tak jsem i zavzpomínal, jak Nituška, která nás coby minikotě kdysi adoptovala, jednou zaznamenala, že maminka cosi večeří. I vydala se ke stolu pro obvyklou ochutnávku. Jenže posolené ředkvičky neseznala coby krmi vhodnou, znechuceně prskla a vzdálila se.

Maminka dojedla, odnesla talíř do kuchyně a umyla nádobí. A když se vrátila ke stolu, tam se Nituška netahovala, aby dosáhla hlavou až na stůl, a vítězoslavně tam položila čerstvě ulovenou myš. A ještě na maminku pyšně koukala, jako by říkala: „Tady jsem i přinesla něco lepšího než ten tvůj blivajz!“

Ale to jen tak na okraj...

Tohle dělají kočky za odměnu a říkají tím: „Ty mi dáváš svoje jídlo, za já ti na oplátku přináším to své.“ Škoda, že většina z nás nedokáže ocenit myší maso, vypadá to vůči těm kočkám dost nevděčně.

Nejsi ty náhodou převlečený kocour.

Vašek

Jsem, Vašku. 😺

Jojo, krásný příběh. Kočky a kočičáci moc vám držím palce.

Za týždeň budem držať palce, aby si tieto krásne stvorenia našli svoj domov.

Janka, díky, však dám vědět.

Krásný příběh, milý Jene

Za týden držte palce, Zdeni.

Nádhera, Honzo

Dík, Jardo, za týden drž palce. 😺

Honzo, Hezkej příběh i hezký kočandy!

To my kocouři oceníme, viď, Horste. 😺

tak co myslíš...samozřejmě

Uvidíme, jak to dopadne.