Dovoz psů z Balkánu - pohled z druhé strany

Dovoz bezprizorních psů z balkánských zemí je dnes často démonizován, označován za něco nežádoucího, z čeho získávají dovozci tučné výdělky. Pro ilustraci nabízím úryvek z reportáže České televize:

Záchrana psů z Balkánu je fenoménem posledních let. Ročně se jich do tuzemska dostanou stovky až tisíce. Pomoc zvířatům je ale podle zjištění Reportérů ČT mnohdy jen záminkou a hlavním cílem dovozců je výdělek. A to se jim daří, hlavně díky ochotě a soucitu lidí, kteří za psy dovezené z balkánských zemí často platí nemalé částky. Jenže tím se do Česka dostávají také vystresovaná a zdivočelá zvířata, která utíkají – což je práce pro zkušené odchytové služby i na několik měsíců. Zároveň hrozí, že se spolu se zvířaty do země dostanou už vymýcené nemoci. Jedná se o celoevropský problém, některé státy zavádějí legislativu na omezení dovozu. Pro Reportéry ČT natáčeli Jevhenija Vachničenko a Petr Vodseďálek.

Konec citace. Text jsem převzal z následujícího odkazu, na kterém se můžete podívat i na video reportáž.

Zdroj: Odkaz

Nebudu s touto reportáží a s jí podobnými polemizovat, chci jen na konkrétním případu paní Lady a psa Alvina ukázal, že na tomto importu je i něco pozitivního.

Paní Lada je dlouholetá milovnice psů, a co vím, za svůj život jich měla několik. Bylo tomu tak nejprve s manželem a dcerou, po rozvodu pouze s dcerou a po odstěhování dcery už zůstala se psem samotná.

Před sedmi léty opustil Ladu její předchozí pes, takto stařičký útulkový křížený vlčák, a ona se záhy začala poohlížet po dalším. Napřed zkusila několik českých útulků, ale narazila na problém. Když si nějaké štěně vybrala, nebylo ještě k odběru a nedalo se zarezervovat, a když už k odběru bylo, už pro změnu nebylo k mání.

A tak si našla kontakt na lidi, dovážející psy z Balkánu, konkrétně z Bosny, rozhodla se, že se o jednoho z těch bezprizorních tvorů postará a vybrala si. Zaplatila 2000 korun a domů si odnesla odrostlé štěně neurčité rasy, jakousi náhodnou směsku balkánských plemen. Inu, možná v tom něco poznáte, já coby laik rozhodně ne.

Pes dostal jméno Alvin a jeho první cesta s Ladou směřovala k veterináři. „Vysláblý, vyhublý, vystresovaný, ale zdravý,“ zněl verdikt zvěrolékaře, který ho kromě vyšetření zároveň naočkoval. V té době vypadal Alvin takto:

Foto: Lada Š.

Dneska byste Alvina nepoznali, pod Ladinou péčí se z něj stal psí krasavec, z mládí mu zůstaly jen ty vděčné oči, hravost a taky mírnost. Jo, mírnost, jakmile Alvin pozná, že je někdo Ladin kamarád, přijme ho do své smečky a pomalu by si od něj nechal na zádech štípat dříví. Jenomže když dojde na venčení, je zrovna tma, pozdě večer a objeví se někdo, kdo by si chtěl vůči Ladě něco dovolit, promění se Alvin v ochránce své paní a ač není příliš velkého vzrůstu, dokáže toho otrapu zahnat.

Alvin se prostě chová jako každý správný pes vůči svému pánovi, jen s tou poslušností na slovo to občas trochu pokulhává, zvlášť když se v dosahu objeví nějaká hárající fena. Zato je však nesmírně vděčný, jakoby si sám dobře uvědomoval, z jakých vyhlídek na budoucnost ho Lada vytáhla.

Paní Lada není zdaleka jediná, kdo si pořídil psa z Balkánu, tihle lidé mají dokonce svoji partu a pravidelně se i se svými psi scházejí. „Alvin měl vlastně štěstí dvojnásob, zaprvé, že se dostal sem a zadruhé, že přišel zdravý,“ říká Lada. A pak se rozhovoří o tom, jak na takových setkáních vídá psy, kteří ještě před příjezdem sem přišli o nohu či byli jinak zranění nebo zde museli podstoupit dlouhou a nákladnou léčbu.

Pak se Lada zachmuří a vypráví, jak jsou lidé z té party majitelů balkánských psů smutní a naštvaní na tu kampaň, která se tady teď proti jejich dovozu vede. „Vždyť jde přece o ta zvířata, nedostat se včas sem, dávno by byla mrtvá,“ říkají ti lidé. A přitom s láskou a hrdostí pozorují své svěřence, jak spolu vesele dovádějí.

Foto: Lada Š.

Foto: Lada Š.

Každá mince má dvě strany, rub a líc, pannu a orla nebo, chcete-li, revers a avers. Nechci nikoho soudit, ani obhajovat, to mi nepřísluší. Chci jenom říct, že nebýt onoho démonizovaného dovozu, byla by ta zvířata pravděpodobně už dávno mrtvá a ona pevná přátelství mezi člověkem a psem by nemohla vzniknout.