Dobré ženy se špatnou češtinou

Několik takových příslušnic něžného pohlaví znám a více či méně pravidelně s nimi hřeším. Pokaždé, když objevím nějakou další, tak mám živočišnou radost z přírůstku do svého soukromého stádečka.

Vyznačují se milým úsměvem na hezké tváři a cizokrajným přízvukem. Obcuji s nimi přes pultíky nejrůznějších obchůdků, stánků, bufetů a podobně. Pocházejí většinou z Ukrajiny, přijely sem za lepším výdělkem, než jaký jim poskytovala jejich stará domovina a jsou vděčné, že tady mohou pracovat. Nevlídnost vůči zákazníkům je u nich naprostou výjimkou.

***

Venku byla pořádná zima, lidé se zachumlali do svých bund a kabátů, že z nich byly vidět akorát chladem zarudlé nosy, a od úst jim stoupala pára. Bylo před loňskými Vánocemi, procházel jsem centrem Prahy a dumal, co ještě koupit za dárky svým blízkým. V jednom vestibulu metra jsem neodolal lákavé vůni plněných taštiček z lístkového těsta, kterým se po cizácku říká fronetti. Ujíždím na sýrových a maje absťák, poručil jsem si jich pořádnou dávku.

Křehká drobná blondýnka za pultem stánku nejprve vyvalila svá blankytně modrá kukadla nad mým požadavkem. Moc jí to slušelo. Zjevně byla u nás čerstvě a asi si nebyla jistá, zda dobře porozuměla větě „prosil bych čtvrt kila sýrových.“ Jelikož si plně uvědomuji, že není radno nechávat ženy v nejistotě a je třeba jim srozumitelně říct, co se od nich požaduje, jsem se vyjádřil trochu jinak: „Prosím vás, dejte mi dvě stě padesát gramů těchto.“ A ukázal na regál s nápisem „sýrové.“

Ústa drobné blondýnky s blankytnýma očima se roztáhla do chápajícího úsměvu a křehká ženuška mi odvážila požadované množství toho neodolatelného hříchu. Podala mi vonící sáček a bezelstně pravila: „Sórok šest.“ Jakožto příslušník generace, která prošla povinnou školní ruštinou, význam toho divného slova znám, a tak jsem bez mrknutí oka položil na pultík padesátikorunovou minci. Modroočka si mezi tím stačila uvědomit svůj jazykový omyl, zarděla se a s rukou před ústy lehce zakoktala: „Pardon, čtyržicet šest, proměňte.“ Rozloučili jsme se s úsměvem, s přáním hezkých Vánoc a ani nám nepřišlo, že na Ukrajině se slaví o něco později než tady u nás. 

***

Před pár dny jsem musel k doktorovi. Bylo brzké odpoledne, odskočil jsem si z práce a vidina nekonečných chvil, strávených v čekárně mi nikterak nepřidala na náladě. Mimochodem, nevíte, proč se ještě i dnes u spousty doktorů musí tak dlouho čekat, podobně jako tomu bylo za socialistického zdravotnictví? K smrti nesnáším návštěvy lékařů, a tak jsem si chtěl maličko spravit náladu nějakou kulinářskou nepravostí. Jen tak něčím malým k zakousnutí, neb jsem byl celkem brzy po obědě.

I zastavil jsem se v jednom z mála klasických bufetů, které už z centra Prahy prakticky vymizely, a kde se člověk může najíst za celkem rozumný peníz. Uvnitř mě ovanula směs vůní segedínského guláše, svíčkové, držkové polévky, tlačenky, čerstvého pečiva a dalších neodolatelných lahůdek. Jenom tak mezi řádky, taky máte tak slabou vůli a v podobných situacích beznadějně podléháte těm hříšným svodům?

„Dobrý den, dal bych si deset deka sekané, jednu housku a malou desítku.“ Za pultem stála mohutná černovlasá dáma maminkovského typu s olbřímími ňadry a širokými boky. Prostě ženská jak se patří, radost pohledět. Takový ten typ, u kterého si můžete být jistí, že by vám nikdy v životě nepředložila k jídlu nic špatného ani podřadného. Protože ona sama kdesi v daleké zemi neochvějně kraluje ve své kuchyni vařečkou a příprava dobré krmě je její životní doménou.

Tak tahle paní mě od hlavy až patě sjela přísným pohledem a se sotva znatelným východním přízvukem se ustaraně zeptala: „Opravdu si dáte jen deset deka, jedinou housku a malé pivo?“ Ne, nebyl to dotaz obchodníka, který chce prodat co nejvíc zboží. V podtónu její otázky zazněla starost, jestli mi tak titěrná porce bude stačit. A obava, abych v následující půlhodině nezemřel hladem a vysílením.

Já vím, nezasloužila si to a zklamal jsem ji. Ale nedávno jsem obědval a navíc mi přišla žinantní představa šířit v čekárně a v ordinaci výrazný pivní odér. Nicméně při pohledu do její zarmoucené tváře se mi té Ukrajinky zželelo a moje svědomí mi přikázalo, abych k té sekané a malému pivu objednal ještě aspoň drobný dortík. Širokoboká dáma sice trochu pookřála, ale když jsem odcházel, všiml jsem si, jak mě bedlivě sleduje a přemýšlí, jestli přežiju do večeře. 

***

V podobném tónu bych mohl pokračovat dál a dál, ale to bychom tu byli až do zítřejšího rána. Další dobrá žena se špatnou češtinou mě oblažuje poctivou tureckou kávou u vstupu do jednoho obchodního centra. Jiná přivádí orgazmus mým chuťovým buňkám neodolatelnými škvarkovými plackami v pekařství na jednom autobusovém nádraží.

A což teprve, když člověk narazí na dobrou ženu, jíž je čeština mateřským jazykem? To si pak připadám jako král v zemi bezuzdných kulinářských orgií.