Cvičení s člověkem

Jeden z těch dvou, kteří tu u mě bydlí a dělají mi personál, nedávno napsal, jaké je pro lidi prospěšné cvičení s kočkou. Trochu mě mrzí, jakou formou to podal, připadá mi, že si z nás koček dělal legraci. Ale možná mu to odpustím, protože mě přivedl na myšlenku, že i pro nás je z hlediska fyzického a psychického zdraví přínosný život s člověkem, i my si při něm užijeme příjemné a užitečné cvičení. Abych mu tedy trochu oplatila jeho povídání, naškrábu pár řádků o tom, jak se v lidské společnosti dokážu hezky protáhnout.

Linda

Obvykle se budím jako první, ještě je tma, dokonce i v době nejdelších dní. Dostanu hlad, ale oni ještě spí, což mi otevírá fantastickou příležitost pro ranní rozcvičku hlasivek. Hezky se postavím těsně ke dveřím té místnost, v níž mají pelíšky, a pomaličku se rozmňoukám. Nejprve tak jedno, dvě tiché mňouknutí na rozproudění krve, pak postupně přidávám, až se nakonec můj hlas zvučně rozléhá po celém domě. Pokud včas nevstanou, dají mi možnost zapojit do této rozcvičky i další část svého pružného těla, konkrétně zadní tlapky. Pár dobře mířených skoků na dveře mi v žádném případě nemůže uškodit.

Jakmile se jeden z nich konečně uráčí vylézt, aby mě milostivě nakrmil, následuje slalom. Sice krátký, ale zpestřený schodištěm. Šikovné proplétání pod nohama jdoucího člověka mě dokonale probudí a příjemně naladí na celý zbytek rána. Jen kdyby s těch schodů chodili trochu rychleji, to jejich pomalé rozespalé courání mi moc nevyhovuje.

Další mou oblíbenou disciplínou je šplh. Ne po nějakých stromech, to už je v mém věku přece jen trochu pod moji důstojnost, mám na mysli šplhání po lidech. Po nohou, po zádech, zkrátka jak se mi to zrovna hodí. S oblibou s tímto tělocvičným prvkem začínám hned po snídani, když se mí lidé myjí, a končím, až když se mě večer snaží neprávem vyhnat ze svých pelíšků. Jen je mi trochu nepříjemné, když na sobě něco mají, protože se mi do jejich oblečení občas zasekávají drápky. Z tohoto důvodu dávám přednost šplhání po lidské kůži, maximálně tak po silonkách lidské samičky.

Šplhem si pěkně procvičím celé tělo, ale je to poměrně náročná disciplína, a tak ji občas nahradím něčím jednodušším, konkrétně našlapáváním. Tahle aktivita je výborná na procvičení předních tlapek, a nejraději ji provádím na lidském břiše, které je příjemně měkké a zároveň pružné. Nezapomínám přitom ani na zatínání, abych si pořádně protáhla i prsty. O nevhodnosti lidského oblečení zde platí totéž, jako u šplhu.

Mám dost vyhraněné chutě, a tak bojovou hru s názvem „hon na lidské jídlo“ provozuji jen zřídka, ale když už, tak si jí pořádně užívám. Chce to trochu strategie, rychlého rozhodování a mrštnosti. Nejprve musíte počkat na okamžik, kdy lidé začnou v kuchyni krájet syrové maso, případně kdy si naloží na talíře něco již uvařeného, co vás přitahuje. Pro tuto příležitost je třeba mít předem vymyšlený způsob, jak je na chvilku odlákat co nejdál. Můžete například s velkým hlukem shodit žehličku s žehlícího prkna, pokud je umístěná v nějaké odlehlé části bytu nebo domu. Ale pozor na popálení, může být horká. O něco jednodušší může být srazit květináč s větší kytkou, nejlépe čerstvě zalitou. Prostě cokoli, co způsobí značný a na první poslech těžko rozpoznatelný hluk, který lidi odláká, a co jim zároveň zabere dostatečně dlouhou dobu na nejnutnější úklid, abyste měli jistotu, že se hned nevrátí. Obecně platí pravidlo, že čím méně lidí potřebujete odlákat najednou, tím líp. Nu a pak už stačí jen trocha mrštnosti, přesnosti a rychlosti, tedy vyskočit, uchopit a odnést někam do předem vymyšlené skrýše, kde svou kořist budete moci v klidu sníst. A nebo také nesníst a nechat být, když třeba zjistíte, že vám zrovna tenhle druh syrového masa moc nechutná.

Závěrem musím mňouknout, že mi cvičení s lidmi prospívá a pomáhá mi udržet si kondici v mých bezmála patnácti létech (počítáno podle lidí). Mohu jej tedy vřele doporučit všem kocourům a kočkám, kteří kouzlo této bohulibé činnosti ještě neobjevili. Všechny disciplíny tohoto sportování jsou volně měnitelné, a jejich škálu je možné rozšiřovat podle osobních potřeb a zvyklostí, a podle možností té které lidské domácnosti.