Já jsem k provačkám MILEJ, jednu vysloužilou mám totiž doma!

K takové ženě Ti mohu jen gratulovat, Horste.

Tihle hrdinové si vždy troufají na slabší, nebo na ty co mají přímo zakázáno na tyto hrubost odpovídat. Slušným lidem kteří se ohradí nadávají. Když na ně někdo stejně silný zadupe, stáhnou ocas mezi nohy a zmizí. Platí to pro supermarkety, školy, domácí i mezinárodní politiku. Jsou trapní, ale bohužel nebezpeční.

Vašek

Bohužel je to tak, Vašku.

Vždycky, když si nějaké arogantní vemeno vylije na prodavačce svou frustraci, snažím se ji potěšit nějakým milým slovem (pokud stojím ve frontě).

A pokud se jedná o mě (když jsem v práci), tak se co nejvíce usmívám, což tyhle lidi buď vytočí ještě víc, nebo naopak zkrotnou. to častěji.😁

Dobře děláš.

Ano, to jsi napsal dobře. Já mám s prodávajícími děvčaty ty nejlepší vztahy, většinou si vyměníme i pár vět, kterým se pak společně zasmějeme. A víš, co bylo moc milé minulý týden? V samoobsluze ke mně přistoupila mladá prodavačka, která zakládala jogurty do regálku a zeptala se mě, jestli si na ni náhodou nepamatuji, že jako školačka ke mně chodila do knihovny. No to bylo tak milé, že se ke mně přihlásila. Tak s tou se na sebe budeme určitě vždycky usmívat i bezdůvodně.

Zdeni, vždy je milé nakupovat tam, kde člověka aspoň trochu znají. Kupodivu to jde i v moderním supermarketu. 😺

Vždy se chovám k holkám slušně, protože mě to baví. Například minulý pátek. Jako obvykle si to mířím darovat plazmu (ne tu televizi, samosebou). Nastoupím do výtahu a za mnou o něco mladší žena, pro Honzu okulibé postavy. Zaregistruje, že se na ni usmívám. Zeptá se: „Vy mě znáte, nebo jsem někomu podobná?“ Odpovídám: „Vidím Vás poprvé v životě.“ Ona s mírným podezřením v hlase: „Já jen, že se na mě usmíváte.“ Já opět se svou vrozenou bezelstnou roztomilostí: „Přece po mně nechcete, abych se mračil na holku, to by ani nešlo.“ Viditelně jsem ji rozveselil.

Máš ode mě červený puntík. 😺

Super si to napísal. U nás sa už nepovie predavačka, ale asistentka predaja, a treba tú slušnosť obojstrannú, aj z jednej aj druhej strany.

To máš svatou pravdu, Janka.

Jasněže jo! – A klíďopíďo i ke klukům.

Jasněže

Ty holky jsou poslední, kdo může něco ovlivnit. A první na ráně, když se někomu něco nelíbí.

Asi tak...

"Bude to 43,- korun." – Podávám dvoustovku – "Menší nemáte?" – "No, mám padesátikorunu, ale tu potřebuju na placení do automatu na parkovišti." – "Tak já vám to neprodám!" ... Ale nezapomeňte se k ní chovat slušně, takhle po ránu, "natěšený" do práce ...

Každá mince má dvě strany.

Milý Jene, velkou pravdu máte.

Děkuji, Zdeni.