Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Chcete-li se naštvat nebo pobavit, skočte si na Boží hod na oběd do hospody

„Na Boží hod budeme mít poslední den pro sebe, pak přijedou vnoučata, tak si ho spolu trochu užijeme,“ rozhodla má drahá manželka pár dní před Vánocemi, a my si promptně zarezervovali stůl v jedné z pražských restaurací.

„Dobrý den, máme tu zamluvená dvě místa na jméno Honza.“ Tuhle jinak celkem běžnou větu jsem tentokrát pronesl s jistými rozpaky. Bylo pětadvacátého prosince půl hodiny před polednem a hospoda U Zpěváčků kousek za Národním divadlem zela prázdnotou. Absence hostů v restauračním zařízení je sama o sobě poněkud podezřelá, a když k tomu přidáte, že si vás servírka při vstupu ani nevšimne, tak už vám to přijde hodně divné.

„Já tady žádnou rezervaci nemám, ale možete sisti, kam chcete,“ opáčila oslovená dívenka, když na kratičký okamžik odtrhla oči od mobilu.

Prostředí lokálu bylo celkem vkusně vánočně vyzdobené a my zvolili útulná místa u stolku pro dva hned u okna. „Nejdřív přinese jídelní lístek a zeptá se na pití, pak nám dá chvilku, abychom si vybrali,“ prolétla mi hlavou běžná šablona, jak to chodívá. Leč skutečnost byla poněkud jiná, dívenka zřejmě usoudila, že hostům před konzumací musí napřed pořádně vyhládnout při pohledu do malebných uliček venku. Inu, kochali jsme se snad dobrou čtvrthodinu.

„Znajetě, včera jsme tu měli velkou společnost a moc toho na výběr nezbylo,“ pravila konečně servírka poněkud zachmuřeným hlasem a obdařila nás párem jídelních lístků.

„A to, co máte, je čerstvě uvařené nebo ohřívané od včerejška?“ Zareagovala Soňa pragmatickou otázkou.

„Samozřejmě čerstvé, sogodni pržipravené,“ zněla poněkud paradoxní odpověď. Pak se dívenka zarazila, usoudila, že pročítání jídelních lístků by nám nebylo moc platné a jala se nám recitovat seznam dostupných jídel z mobilu. Inu, moc toho nezbylo, co jsem pochytil, tak nějaká sterilní kuřecí prsa s bůhvíčím, pak snad salát a zbylým dvěma položkám jsem nerozuměl ani já, ani má drahá. Nemohlo to skončit jinak než oboustrannou omluvou. Od nás, že snad někdy příště, ale teď radši půjdeme někam jinam, od servírky, že měla několik dní volno a teď se nějak nemůže honem zorientovat.

No jo někam jinam, ale kam? Vyvstalo před námi dilema. Na Boží hod je obvykle většina hospod zavřených a zbytek v dané lokalitě předražených, tak co teď?

„Anděl!“ Vykřikla Soňa.

„Jaký, kde? A nese nám jídlo ze samotných nebes?“ Začal jsem se nadějeplně rozhlížet po obloze.

„Ale kdepak anděl, Anděl přece! Tam je hospod jak máku, snad se někde chytíme,“ upřesnila má drahá, že nemá na mysli bytost svatou, nýbrž čtvrť pražskou. „A pospěš si, je dvanáct pryč, všude bude narváno.“

I vydali se dva hladoví poutníci po nábřeží, pak na mostě je do hlubin div vichr nestrhnul... ale co to plácám, vždyť na veršování jsou tu jiní borci. Skutečnost byla poněkud prozaičtější, za řekou hned na začátku Lidické jsem navrhl: „Dneska kdo zaváhá, nežere, berme první trochu slušnou otevřenou.“

„Ne co?“ Maličko se pohoršila Soňa nad mým výrazivem. Pak jsme minuli několik beznadějně zavřených podniků a ona dodala: „Zkusíme Radniční sklípek.“

„Radniční sklípek?“ Nejapně jsem s pochybami zopakoval to jméno u vědomí, že minule nám tam předvedli hru na mrtvé stoly. Ne, to není žádný Gogol se svými Mrtvými dušemi, to jsou bianko rezervované stoly, k nimž se zvou náhodně přišedší cizinci, kdežto našincům se říká, že je obsazeno. Tuhle dávnou fintu z dob socialistického temna provozovali jako nějakou retro hru v Radničním sklípku ještě někdy před deseti léty. Jenomže to už je dávno, vše se mohlo změnit, a tak jsem na Sonin návrh s jistou nedůvěrou přistoupil.

„Dobrý den, jasně, že máme volno, klidně si sedněte třeba do támhletoho boxu,“ uvítal nás mladý číšník s úsměvem. S jídelním lístkem a dotazem na pití byl u nás cobydup, s napěněným půllitrem jednoho nealko piva pro Soňu a jednoho normálního pro mou maličkost za další krátký okamžik. Objednali jsme si dvakrát svíčkovou, i ta dorazila během chvilky. Tedy dorazila, chci říct, byla přinesena, neb svíčková s knedlíky a s kopečkem smetany na citrónovém plátku obvykle nožičky nemívá. Vypadalo to strašně lákavě a vonělo jako božská mana.

„Ty, Soni, nemáš to maso taky okoralé?“ Zeptal jsem se po mnohaminutovém boji se svou porcí.

„Kdepak, v pohodě, chceš kousek ode mě?“ Ta moje ženská by se snad rozdala.

„Ne, dík, jsi hodná, ale já už to přepral.“ Přece jí nabudu ujídat. Zvlášť, když už jsem tu svoji podešev úspěšně zdolal a nechal jen malý kousíček. Skutečnost, že zas jednou udělám v hospodě ostudu, jsem v tu chvíli před dámou svého srdce ještě raději zamlčel.

„Můžu se vás na něco zeptat?“ Zarazil jsem po chvíli mladého usměvavého číšníka, když se bez dotazu na spokojenost s jídlem chystal odnést talíře.

Překvapeně kývnul a já pomaličku pokračoval: „Inu, omáčka byla perfektní, to se teda musí nechat. Knedlíky v pohodě, jak houskové, tak i karlovarské, jeden neví, které byly lepší. Ale...“ kratičká pauza „ale buďte tak laskavý a zeptejte se kuchaře, jestli by o vlastní vůli pozřel takhle okoralé maso?“

Chlapík kouknul na to, co jsem mu ukázal na talíři, asi půl vteřiny zaváhal, ale z míry se vyvést nenechal: „Proč jste se neozval hned, mohl jsem vám to nechat vyměnit?“

Tak a měl jsem to. Teď mu vysvětlujte, že jsem měl hlad jako vlk, okoralý kousek utopený v té bezvadné omáčce neviděl a přišel na něj, až když jsem toho měl kus v sobě. Tak jsem to okecal větou, že takové maso, které jim zbylo od bůhvíkdy, by jako vůbec neměli servírovat, ale kazit si náladu a rozčilovat jsem se nechtěl.

„Tak já vám přinesl štrůdl jako odškodné,“ navrhl číšník, zřejmě nevěda, co si v daný kritický okamžik počít s takovým kverulantem.

„Radši ještě jedno pivo,“ napadlo mě tak nějak samo od sebe.

Číšník se usmál, kývnul, odkvačil a za pár minut se vrátil se znovunaplněným pohárem: „Ták, tady se vám nese, tekutej štrůdl.“

Nakonec při placení mi to nedalo a já se spíš jen tak z hecu zeptal: „Tak jak vám odpověděl kuchař na moji otázku?“

Chlapík se zarazil a snad poprvé za celou dobu se mu vytratil úsměv z tváře. Chvíli váhal, a pak přiznal barvu: „To si snad ani radši nepřejte vědět.“

No nic, člověk se nemá rozčilovat, natož o Vánocích, spíš se má snažit brát věci s humorem, a já tuhle číšníkovu odpověď okomentoval jen smutným cynickým pousmáním. Nicméně cestou domů jsme se shodli, že napřesrok půjdeme na božíhodový oběd někam, kde to máme opravdu osvědčené nebo dáme přednost domácímu stravování.

Autor: Jan Pražák | úterý 26.12.2023 7:07 | karma článku: 32,89 | přečteno: 1503x
  • Další články autora

Jan Pražák

Oheň ve vlasech

Já vím, jsem potvora a s chlapy si jenom užívám. Jednou si začnu něco s tím, jsem s ním pár měsíců, poté ho pošlu k vodě a jdu do toho pro změnu s jiným. Odsuzujete mě? Možná na to máte právo, ale napřed si poslechněte můj příběh.

20.7.2024 v 7:07 | Karma: 29,82 | Přečteno: 1792x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád

„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.

16.7.2024 v 14:34 | Karma: 25,45 | Přečteno: 919x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 26,09 | Přečteno: 747x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 31,10 | Přečteno: 983x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 30,53 | Přečteno: 944x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Vláda schvaluje „český“ Green Deal. Prudce zdraží benzin, uhlí i stavby

17. července 2024

Premium Benzin a nafta podraží od roku 2027 až o deset korun, stavět nové domy bude složitější kvůli...

VIDEO: Česká chovatelka uhodila psa na výstavě, pořadatelé ji vyloučili

22. července 2024  21:38

Během sobotní výstavy psů v maďarském Sarváru se neovládla česká vystavovatelka a po skončení...

Zoceleni z vesmíru i armády. Demokraté mají devět adeptů na viceprezidenta

22. července 2024  21:02

Už po oznámení amerického prezidenta Joea Bidena, že se nebude ucházet o znovuzvolení, začali jeho...

Boeing s veletrhem avizuje dalekosáhlé změny. A získal první velkou zakázku

22. července 2024  20:58

Po řadě krizí, které pošramotily reputaci Boeingu nyní letecký gigant oznámil svůj záměr provést...

Dárek pro Putina podpořilo 300 tisíc lidí. Vybírají i na zasaženou nemocnici

22. července 2024  20:40

Rusko před několika dny zasáhlo raketou největší dětskou nemocnici v Kyjevě. Projekt Dárek pro...

  • Počet článků 2155
  • Celková karma 27,76
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.