Jsem trošku opak. S Jazyky jsem neměl nikdy žádný problém.

Otec byl Bulhar ( Máma Češka) tak jsem od malička doma slyšel Bulharštinu. Pamatuji když jsem jako malý jezdil s Tátou do Bulharska,příbuzní si vždycky dělali srandu a ptali se mě; “Jseš Bulhar nebo Čech”? Když jsme se ve škole začali učit Ruštinu neměl jsem s Ruštinou a Azbukou žádný problém. Potom když jsme s Matkou vzali kramle přes Jugoslaviji do Rakouska a požádali tam o azyl tak jsem se začal učit Německy ( základ Němčiny mam do dneska) a Anglicky.Ale zároveň v táboře byli lidé z celé východní Evropy. A já jsem zjistil že Polákům rozumím skoro všecko ( pamatuji jak se divili že jsem jediný Čech který umí dobře Polsky) a potom tam byli Srbové a Albánci ( kteří mluvili Srbsky) já jsem se od nich naučil Srbsky.Samozřejmě tím že jsem byl mladý bylo mi 15 let to hodně pomáhalo.

Poté co jsme přijeli do USA jsem se vrhl do Angličtiny a za rok jsem mluvil plynule.Dnes bych řekl že Angličtina je můj hlavní jazyk.

Tím že v Americe je hodně Hispánců tak umím par slov v Španělštině ( v některých místech to je opravdu nutné). Kdybych už nebyl tak starý a líný tak bych i tu Španělštinu zdolal ale letos mi bude 60

Někdo mi jednou říkal, že při emigraci je důležité, kdy člověk ve svém "novém" jazyce začne přemýšlet. Tak by mě zajímal Váš názor, jestli s tím máte stejné zkušenosti?

Mrkněte někdy na youtube na kanál Jen Prestonové (DreamPrague), fascinuje mě jak statečně bojuje s češtinou.

Díky za tip.

Miluji když Lenka Filipová zpívá francouzsky, její francouzštinu chválí i Francouzi a to už něco znamená.

K ostatnímu - i když jsem schopen plynně konverzovat dvěma dalšími jazyky (a třetím neplynně ) , nedám dopustit na češtinu a její zjednodušování "aby to děti neměly těžké" považuji za hrubou chybu.

Tak to se shodneme, zjednodušování by byla a určitých případech (například změna předložek s/se na z/ze) už je opravdu chyba.

a teď ještě článek, jak jste se naučil zavazovat tkaničky u bot, to je také důležité téma

je hezké, když každý dělá právě to, co umí. Pan Jan píše, pan Josef prudí.

Dobře. Maturoval jsem z češtiny. Mou mateřštniou je čeština, vyšly mi čtyři knihy a mnoho povídek. Mluvím spisovně, používám přechodníky, umím gramatiku. Tolik na úvod, ale:

- čeština je jeden z nejtěžších jazyků, které znám, příliš mnoho tvarů a pádů a zcela nelogická množná čísla, ještě že má jen tři časy, velká část Čechů vlastní jazyk neovládá dobře a,

- výslovnost češtiny je komplikovaná,

- čtyři slovíčka jsou pěkná, ale když stojíte na letišti v Manile, právě vám zrušili let, vám hrozí, že uletí přípoj z Taipeje, musíte zjistit, na kterém terminálu váš přípoj vůbec je, protože tam jsou tři a přejezd mezi nimi stihnete leda taxíkem, ta čtyři slovíčka nepostačují.

Je komplikovaná, v tom máte pravdu, ale nemyslím si, že by se měla zjednodušovat, ubírá jí to na bohatosti. Už například změnu předložky s, se na z, ze ve významu shora dolů a s (ponovu z) povrchu pryč považuji za nešťastnou. Pokud někdo argumentuje, že to budou mít školáci jednodušší, tak nevím proč, kdo chtěl tak se to naučit dokázal, kdo nechtěl, byla to jeho chyba. To bychom rovnou mohli zrušit ypsilon a místo mně používat všude mě.

Čeština je bezva už jen proto, že jiný jazyk neumím

Tak to už jsme tady v klubu čtyři

Jane, když jednáš s angličanem, jedině německy. Ztráta jejich výhody. S němcem anglicky. A u francouze ti nepomůže nic...

Při češtině ztrácejí výhodu všichni, Marceli

Jedna moje spolužačka říká, že na gymplu měla tři cizí jazyky - angličtinu, francouzštinu a češtinu. Jinak Francouzi na "Do you speak English?" neumějí, ale na neumělou francouzštinu najednou anglais krásně ovládají.

No, pravda, někdy se s češtinou taky trochu peru, zvlášť interpunkce mi moc nejde

Scéna s prodavačkou je jako živá. Pukrle oplácané dámy jsem měl přímo před očima. Hezký blog, karma, Jene

Obrazotvornost je dar, Jardo, toho si važ.

Honzo, i jako Němčour, považuji češtinu za nejkrásnější. Jako ty, jsem na jazyky natvrdlý. Mateřský neovládám ani jako oblíbenou češtinu, to už jsem na tom líp v německé EGERLANDŠTINĚ, která od té spisovné je často hodně vzdálená...

Vidíš, Horste, tak v tom podivném klonu němčiny bych Tě ani nepozdravil. 😺