Český reálný socializmus 21. století – část 3, zaměstnanost

Dnes si povíme o tom, jakým způsobem se všemocná strana úspěšně zhostila nezaměstnanosti v naší zemi. V prosperující socialistické společnosti mají všichni práceschopní občané zajištěnou možnost nalézt si zaměstnání. Ba co více, nejedná se pouze o možnost, nýbrž o povinnost, neboť jen tak lze úspěšně budovat cestu k lepším zítřkům.

K dosažení plné zaměstnanosti byly vytýčeny tři hlavní pilíře:

• Povinnost zaměstnávat především občany české státní příslušnosti.

Zákon stanovil, že v žádném podniku nesmí být zaměstnáno více, než 10% cizích státních příslušníků.

• Zkrácení pracovní doby.

Pracovní doba byla zákonem zkrácena o jednu čtvrtinu, tedy například z 8 na 6 hodin, z 12 na 9 hodin a podobně, avšak vždy při zachování stávající mzdy. Podniky zároveň dostaly za povinnost přijmout čtvrtinu nových zaměstnanců, aby vykompenzovaly ztráty v odpracovaném čase.

• Snížení věku odchodu do důchodu.

Důchodový věk byl stanoven podle povahy pracovního místa a s přihlédnutím k počtu vychovaných dětí v rodině. U mužů tak vzniklo rozmezí 50 až 60 let, u žen 45 až 55 let, a za pracovníky, kteří v důsledku tohoto opatření odešli do důchodu, museli být přijati noví. Důchodový systém byl plně navrácen do režie státu.

Mnohým soukromým společnostem se nová nařízení nezamlouvala, bylo však nutné zajistit jejich důsledné dodržování. Je jasné, že jakékoli nařízení se daleko lépe prosazuje „zevnitř“ z pozice vedení podniku, než „zvnějšku“ kontrolami, a tak bylo třeba, aby se stát ujal řízení soukromých firem. Představitelé strany se však vyvarovali chyb z minulosti, odmítli plošné znárodňování a k dosažení potřebného cíle zvolili cestu odkupu kontrolního podílu ve firmách státem. Například u akciových společností, které byly v soukromých rukou, byly státem vydány doplňkové akcie, jejichž hodnota převyšovala hodnotu akcií stávajících, čímž došlo k ovládnutí těchto společností.

Mnohá z těchto opatření nebyla v souladu se zákony Evropské unie, ani s jinými mezinárodními právními normami, které se za kapitalizmu Česko zavázalo dodržovat, a tak bylo vypsáno několik bleskových referend. Na základě výsledků těchto lidových hlasování bylo členství naší země v EU ukončeno a mezinárodní normy byly vypovězeny se zpětnou platností. Je sice pravdou, že stát se tak dostal do určité mezinárodní izolace, ale tato skutečnost byla lidem prezentována jako výhoda, sloužící mimo jiné k posílení odbytu tuzemského zboží.

Provedená opatření byla samozřejmě finančně velmi náročná a hrozilo nebezpečí výrazného navýšení deficitu státního rozpočtu. Nebezpečí bylo odvráceno nalitím potřebné několikasetmiliardové částky na účet státní pokladny. Došlo tím sice k jistému znehodnocení koruny vůči ostatním měnám, nicméně tento jev se ve svém konečném důsledku ukázal jako pozitivní. Za prvé způsobil určité posílení exportu a za druhé umožnil významné omezení vnější i vnitřní směnitelnosti koruny, které mělo za následek značný pokles nezákonného odlivu peněz do zahraničí prostřednictvím šedé ekonomiky.

Související články:

Český reálný socializmus 21. století - část 1, problém bydlení

Český reálný socializmus 21. století - část 2, média