Český reálný socializmus 21. století - část 2, média

Strana se dostala k moci po vyhraných předčasných volbách, v nichž získala ústavní většinu v poslanecké sněmovně. Předchozí vládní koalice nedokázala kvůli svým vnitřním rozbrojům ustát hlasování o nedůvěře. Vrcholní straničtí představitelé si byli dobře vědomi toho, že k volebnímu vítězství jim hlavní měrou dopomohla nespokojenost občanů, vyvolaná nejen ekonomickými problémy, ale v nemalé míře též věčnými kauzami politiků předchozích vládních stran, kteří v nich byli prezentováni jako zloději a rozkradači nejtěžšího kalibru.

Nastala tedy éra budování nové společnosti a stranickým špičkám bylo jasné, že jednou z nejdůležitějších podmínek k dlouhodobému úspěchu je nálada mezi občany. Výchozí pozice byla veskrze příznivá, lidé byli naštvaní na stav, do kterého dovedl náš stát kapitalizmus, a zároveň byli plni očekávání změn k lepšímu. Horší už to bylo se sdělovacími prostředky, které se za poslední léta v honbě za sledovaností a čteností orientovaly především na zveřejňování špatných zpráv. Různými zpackanými výběrovými řízeními, rozkradenými penězi z veřejných zdrojů, korupčními kauzami se to v nich jen hemžilo, pozitivní události byly prezentovány jen poskrovnu, ne-li vůbec. Tento stav bylo třeba změnit a uspořádat. Pouze spokojený občan se může úspěšně podílet na budování moderního socializmu, a tak je nutné, aby byla vládní politika prezentována v pozitivním světle. Pokud se přece jen občas něco nezdaří podle představ, je třeba nacházet důvody ve vnějších vlivech, například v dědictví minulých vlád, případně ve vlivu Evropské unie či dalších kapitalistických států. Nu, a když se náhodou nějaký politik vládní strany omylem dopustí drobného přehmatu, není to nutné okamžitě zveřejňovat, tento prostor je třeba plně využít pro politiky stran opozičních.

Byl uzákoněn statut dohlížitele a dohlížitele školitele nad médii a informacemi¹⁾. Členové ideologického jádra nechali prověřit několik stovek nových kandidátů na vstup do strany, po jejich přijetí je důkladně proškolili a jmenovali je dohlížiteli školiteli. Tito pak vytipovali, nechali prověřit a proškolili další, kteří se, opět po vstupu do strany stali prostými dohlížiteli.

S veřejnoprávními médii to bylo vcelku jednoduché. Byla kompletně vyměněna Rada české televize a Rada českého rozhlasu. Oběma orgánům byly výrazně posíleny pravomoci a byli do nich jmenováni dohlížitelé školitelé. Instituce samotné byly přejmenovány z veřejnoprávních na státní, čímž bylo dané, že jejich vysílání odpovídá idejím vládnoucí strany. Navíc začaly být celoplošně vydávány stranické noviny, samozřejmě též v internetové podobě.

O něco náročnější to bylo se soukromými televizními a rozhlasovými stanicemi a s tiskem. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání doznala podobných změn, jako Rada ČT a Rada ČRo, a navíc každé televizní a rozhlasová stanici a každým novinám byl přidělen dohlížitel školitel, který vyhodnocoval obsah zveřejňovaných informací. První sankcí za porušení pravidel byla důtka, druhou pokuta a třetí trvalé odebrání licence. To vše se samozřejmě týkalo též vysílání a novin na internetu.

Prostí dohlížitelé nalezli své uplatnění na internetu. Tito lidé hledali, vytipovávali a navrhovali k vyřazení ze státní internetové sítě takové stránky, které by svým obsahem mohly vzbuzovat v lidech pochybnosti nad správností nastoupené cesty budování nové společnosti. Pátrali po vlastnících takových stránek a po autorech závadných článků, a snažili se je identifikovat, aby je bylo možné následně podrobit příslušným sankcím. Pro usnadnění těchto kroků bylo zákonem zakázané používání anonymních registrací na jakýchkoli stránkách.

Brzy se ukázalo, že cesta pozitivní regulace informací slaví své úspěchy. V televizi, v rozhlase, v novinách a na internetu se to jen hemžilo dobrými zprávami z domácí scény, hanlivé reportáže a články téměř vymizely, takže dalšímu úspěšnému budování socializmu nic nestálo v cestě.

¹⁾ Nezaměňovat s cenzorem a cenzurou jako takovou. Nedemokratické nástroje strana nepoužívala.