Buďme sami tolerantní, ale nepleťme hlavy malým dětem

Vloni napsala spisovatelka Markéta Pilátová pohádkovou knížku Jura a lama o chlapci se dvěma homosexuálně orientovanými maminkami. V současné době přeložila pohádkovou knížku Princ a Princ od nizozemské spisovatelky Linda de Haan, a snaží se o její vydání. Zastává názor, že osvětu na toto téma je třeba posunout z druhého stupně základních škol již do škol mateřských.

Kladu si otázku, je tento přístup opravdu nutný? Mnozí se zasazují o to, aby homosexuální páry měly právo na adopci dětí. Pravda, možná by se mnohdy dokázaly o dítě postarat lépe, než rodiče alkoholici, a podobně, ale podle mého názoru by vnesly obrovský zmatek do hlavy tvorečkovi, který se sotva učí poznávat svět. A to už raději ani nemluvím o tom, jakého přístupu by se dítku s dvěma rodiči stejného pohlaví dostalo později ve škole od spolužáků.

Dosah působení homosexuálních pohádek by byl ještě daleko širší, nezasáhl by pouze děti homosexuálních rodičů, zejména, pokud by se tato osvěta opravdu dostala až do mateřských škol. Heterosexuálním dětem by v nejhorším případě později, na počátku pubertálního období nemuselo být na základě této výchovy jasné, jestli je jejich přirozená heterosexualita vůbec správná, případně by se homosexualita mezi dospívajícími mohla stát jakousi módní záležitostí.

Domnívám se, že všechno má svůj čas, že ke správnému chápání homosexuality, a k naučení se její tolerance bohatě postačí, když se s ní mladý člověk seznámí až tehdy, když si dokáže představit, co tento pojem vlastně celkově znamená.