Blíží se zákaz výroby, prodeje a konzumace sycených nápojů

Pamatujete si ještě na sifonové bombičky, kterými jsme si doma ve speciální tlakové láhvi připravovali sodovku, respektive moravsky sifon či grglavou vodu? Nebo si ten skvělý bublinkový nápoj děláte dokonce ještě i dnes?

Tuhle vymoženost si naši pořídili, když jsem byl malý kluk, a tak nějak přirozeně jsem si to vzal na starost. Napřed jsem sáhl do kredence, vytáhnul odtamtud dvě krabičky použitých bombiček, vyfasoval od maminky desetikorunu a zaběhl do krámu kopit plné. Vlastně jsem ani nemusel nic říkat, stačilo pozdravit, položit ty krabičky na pult a paní prodavačka už věděla. Sebrala je, sáhla za sebe, uklidila do spodního regálu, z horního vytáhla nové, vzala si ode mě bankovku a bylo.

Což o to, nakupování mělo svoje kouzlo, ale hlavně potom ta příprava. Naplnit sifonovou láhev čistou vodou, vložit bombičku do držátka a pomalu otočit, aby jí hrot propíchl plíšek v hlavičce. Hodně pomalu, abych si pořádně užil to zabublání a také zastuzení, jak se bombička rychle zchladila prudkým snížením tlaku uvnitř.

Nu a poté už čepování. „Maminko, tatínku, můžu připravit pití? Dáte si sodovku? A chcete ji se sirupem nebo bez?“ Páčka na sifonové láhvi se musela zmáčknout tak akorát, ani málo, aby to do sklenice necmrndalo věčnost, ale ani moc, abych nezpůsobil v kuchyni menší potopu.

Jednou jsem vymyslel převratný zlepšovák: „Mami, co kdybych ten sirup nalil přímo do sifonové láhve, aby z ní rovnou tekla limonáda?“ Podobně jako mnoho slavných vynálezců přede mnou a možná i po mně jsem vyslyšen nebyl, maminka konstatovala, že sifonová láhev se špatně myje zevnitř a že by tam ten sirup dělal neplechu. Inu, měla pravdu, tu ostatně maminky mívají vždycky.

Na počátku manželství jsme si se Soňou pořídili průhlednou skleněnou sifonovou láhev, opředenou čímsi, co vzdáleně připomínalo drátěnou košili dávných udatných rytířů. Ač dospělý, stále jsem si vychutnával to bublání, které jsem navíc najednou mohl nejen slyšet, ale dokonce i vidět na vlastní oči.

Tahle skleněná láhev byla dvojnásobná a dávaly se do ní dvě bombičky najednou. Ale ouha, možná měla nějak špatně seštelovaný pojistný ventil a občas se stalo, že při druhé bombičce začala krátce „sprchovat.“ Poprvé jsem zlil nejen sebe, ale i půlku kuchyně, pak už jsem si dával pozor a dělal to nad dřezem. Jen mi to připomnělo scénku, už ani nevím z čeho, snad s mistrem Vladimírem Menšíkem, v níž vylekaná rodinka hasila sifonovou láhví hořící vánoční stromeček.

Dnes už tahle domácí výroba sodovky s kusem romantiky vyšla z módy, a i když se láhve a bombičky kupodivu stále prodívají, nahradilo ji cosi, čemu se tak nečesky říká soda stream. Někde to asi má velebombičku, kousek jinde zásobu vody a jakkoli to funguje na stejném principu, už to jaksi není ono. Jeden exemplář téhle modernosti máme v práci, voda se do toho přivádí hadicí, krom sodovky to umí i filtrovanou vodu a dokonce si můžete vybrat, jestli chcete normální nebo chlazenou. Jo a taky to věčně nefunguje. Do některých soda streamů se přidávají i příchutě, no holt se někomu ten můj dávný vynález se sirupem přece jen podařilo prosadit.

Máte radši coca colu, pepsi colu nebo kofolu? Nebo byste si snad dali vineu, případně úplně obyčejnou jemně perlivou či normálně perlivou vodu? Já teda měl v dětství nejradši kofolu, sice měla míň bublinek než domácky vyrobená sodovka z bombiček, ale chuť měla nezapomenutelnou. Mívali jsme ji jen občas, protože byla proti sodovce dražší, ale když jsem si ji směl koupit, tak jsem byl šťasnej jak blecha. O to víc mě potěšilo, že se dožila renezance, po několikaleté přestávce se objevila znovu a dokonce chutná úplně stejně jako ta dávná z mého dětství.

No jo, přátelé, jenže s tímhle vším bude záhy konec. Už si nebudeme smět doma dělat sodovku, respektive sifon, koupit jemně nebo normálně perlivou vodu, ba ani kofolu či její bublinkovatější sestřičky. A když nám náhodou chytne vánoční stromeček, budeme nahraní, protože láhev na sodovku i bombičky budou zakázané.

Proč? No to je jednoduché, víte co to je CO2? Oxid nebo, chcete-li postaru kysličník uhličitý? Ten zpropadený plyn, který kudy proudí, tudy škodí a jehož při výrobě a konzumaci těch našich milovaných sycených nápojů unikne do ovzduší tolik, že by to stačilo na totální zničení ozonové vrstvy nejmíň deseti zeměkoulí.

Opravdu stačilo? Nu, já vám nevím, nejsem odborník, ale s tímhle tvrzením, podpořeným najatými vědci přišla nějaká ekologicky environmentalistická organizace, už ani nevím jaká. Předestřela je vládám, radám a parlamentům moderně smýšleních států, soustátí, unií a dalším mocným. Ti se toho s vidinou obrovského kroku vpřed v procesu záchrany planty s radostí chytli. Dokonce se šušká, že i vševědoucí umělá blb… totiž inteligence jim dává zapravdu.

Nu, a jaký je výsledek, neřku-li soudní verdikt? Nevím, jak kde, ale tady na našem českém dvorečku a na evropském dvoře málem soudním byla výroba, prodej a dokonce i konzumace sycených nápojů odsouzena k zániku. Proč o tom média mlčí? No jasně, že jsou uplacená, aby nedělala paniku a aby producenti bublinek mohli vesele bublinkovat dál až do chvíle, kdy tahle maškaráda vejde v platnost.

A kdyže to bude? S koncem prázdnin, tedy prvního září, a přijde to jako, když utne, najednou bude všeliké bublání zakázané. A přísně kontrolované a pokutované. Jak? Všelijak, dám jen jeden příklad za všechny.

Na státní náklady, vlastně co to plácám, na náklady nás daňových poplatníků bude zřízená speciální policie, do níž budou přijímání toliko jedinci s co největšíma ušima, a tudíž s navýsost citlivým sluchem. Ti budou špehovat za všemi možnými dveřmi, a jakmile zaslechnou ono zvukomalebné zabublání sodovky, kofoly nebo podobného mňamózního pití, vtrhnou dovnitř. Vtrhnou klidně za cenu rozmlácení dveří a v lepším případě napaří mastnou pokutu, v horším hříšníka rovnou zabásnou.

Lidičky, bojíte se už teď? Já teda ne. Divíte se? A víte, proč se nebojím? Protože jsem vás maličko tahal za fusekli a všechno si vymyslel. Tedy úplně všechno ne, to vzpomínání na dětství a mládí bylo podle pravdy, jen onen zákaz bublinových nápojů včetně omáčky okolo jsem si vycucal z prstu. A teď narovinu, lidi, ulevilo se vám za to mé kajícné přiznání? Jestli jo, tak mi to odpusťte a pojďte se tomu celému zasmát. Ale pozor, nechci sejčkovat, ale co když tenhle nesmysl vážně v budoucnu nějaké pomýle... totiž pomazané mocné opravdu napadne, co potom?