Balónek

Původně jsem dnes chtěl pobavit čtenáře dalším pohodovým a nekonfliktním článkem o pražských mostech, ale to, co jsem viděl cestou z práce, mi fakt nedá.

Štráduji si to po Příkopech, mám radost, že je pondělí za mnou a těším se, až dorazím domů. Kousek před sebou vidím dvojici mladších mužů tmavší pleti, nikoli Romů, jdoucích stejným směrem. Uprostřed pěší zóny stojí mladá maminka s asi čtyřletou holčičkou, která si hraje s nafukovacím balónkem. Pohazuje a zase chytá, občas odpinkne mamce, ta jí ho pošle zpět.

Zvedne se vítr, poryv sebere holčičce balónek, ta se rozběhne za ním, ve snaze ho dohonit a chytit. Jenže balónek pluje při zemi dál, až se ocitne v bezprostřední blízkosti těch dvou mužů.

Teď malá odbočka, taková kontrolní otázka, co byste v takovém případě udělali vy? Tuším, že většina lidí by ten balónek buď nechala být, aby si ho děvčátko dohonilo samo. Nebo by po něm hmátli, snažili by se ho zachytit a holčičce podat. Ten muž, kterému balónek přilétl k nohám, se však zachoval docela jinak, dost překvapivě. Prostě zdvihl nohu, s gustem na něj dupnul, čímž ho pochopitelně rozšlápnul.

Ozvala se rána, holčička se vylekala a s pláčem utekla k mamince. Ta jen zakroutila hlavou, mávla rukou a jala se svou ratolest utěšovat. Mě zamrazilo a zalila vlna vzteku z úplně zbytečného činu, byť vlastně v podstatě o nic nešlo.

Taková banální příhoda, možná ani nestálo za to o ní psát. Nechám ji tedy bez dalších komentářů a spekulací, názor si jistě udělá každý sám. Příště se mnohem raději vrátím k těm svým mostům, bude se mi o nich daleko líp psát a věřím, že i pro vás budou příjemnějším čtením.