Umění demagogie předsedy Sobotky

Včerejší článek předsedy Sociální demokracie na Parlamentních listech je podle mého názoru klasickou ukázkou socialistické demagogie a snahy manipulovat ekonomicky neznalou částí veřejnosti. Snad v každé větě článku nalezneme podstatný argumentační či logický lapsus. Z textu přímo bije do očí účelovost argumentace, která má navodit dojem, že ekonomické zákonitosti pro Českou republiku neplatí a že politický elitář Sobotka těmto populistickým výlevům snad i sám věří. Mě však o důvěře ve svá vlastní slova rozhodně nepřesvědčil. Pojďme si tedy jeho článek rozebrat podrobněji.

1. Česká republika je faktickým daňovým rájem. Opravdu?

Pan Sobotka jaksi pozapomenul, že stát dlouhodobě průměrnému občanovi (nikoliv nadstandardně bohatému!),  odebírá nadpoloviční část jeho příjmů (aktuálně zhruba 52% v přeneseném ročním úhrnu). Daňové ráje se takto rozhodně nechovají. Pan předseda záměrně neuvádí, že zavedením rovného procenta daně z příjmu fyzických osob se ulevilo téměř všem příjmovým skupinám a že v době svého zavedení znamenala tato úprava nárůst příjmů státního rozpočtu. Že by ekonomické zákonistosti platily i přes očekávání ČSSD? To, že celkové snížení zátěže daní z příjmu bylo fakticky nedostatečné a že se nejednalo o rovnou daň, ale pouze o rovné procento daně, není třeba více diskutovat. V absolutním vyjádření platí bohatší nadále progresivně, byť progrese není tak drakonicky nespravedlivá.

ČSSD se dle článku snaží občanům vnutit názor, že „snižovat daně (bohatým) už není kam“. Snižovat daně nejen bohatým, ale všem, rozhodně je kam! Máme snad mít pocit, že stát v první třetině minulého století, kdy hospodařil s příjmy v rozmezí zhruba 5% - 10% HDP byl nějakou rozvojovou zemí, kde nebylo možné rozumně přežít? Nikoliv. Přesto si stát dnes nárokuje až desetinásobek a socialistům všech barev či komunistům to stále není dost.

2. Sobotka hořekuje nad dluhy?!

Snad možná nejodpornějšího pokrytectví se předseda ČSSD dopustil v místě, kde popisuje ekonomickou recesi. Uvádí, že nejhorší je, že se „dál vrší dluhy”. Opravdu „důvěryhodně“ to zní od člověka, který jako ministr financí masivně zadlužoval tuto zemi, ač bez přičinění politiků ekonomika výrazně rostla.

3. Země vzkvétá tím, že odčerpává peníze od daňových poplatníků

S odkazem na předchozí slova pan Sobotka v článku dále uvádí: „Zdá se, že je to přesně opačně. ČR potřebuje dostatečné daňové příjmy, aby mohla lidem poskytovat životně důležité služby”. Chápu-li tezi pana předsedy správně, znamená to, že pokud vláda ještě více odčerpá prostředky lidem prostřednictvím daní a následně je přerozdělí, země bude vzkvétat? Jak může vláda zabezpečit ekonomicky efektivní růst by mě opravdu velice zajímalo. Rád se však nechám poučit. Podobný nesmysl je předmětem ekonomické výuky již na středních školách, pokud si správně vzpomínám.

Zcela prostým způsobem a názorně v této souvislosti uvedu, že nepotřebuji od státu, aby mé manželce na základě hory papírů a povolení přidělil sociální dávku ve výši cca 6,5 tis Kč po dobu její  mateřské dovolené, ale potřebuji, aby mi neodebíral ekvivalentních 13 tis Kč na daních za účelem , že mi (nám) následně polovinu z této částky milostivě přerozdělí.

Vláda ekonomickou prosperitu a růst celkového bohatství národa „otáčením již existujících peněz“ nikdy nezajistiala a ze své podstaty ani nikdy zajistit nemůže. Může pouze uvolnit ruce jednotlivým ekonomickým subjektům, které kýženou přidanou hodnotu pak zajistí svojí aktivitou zcela přirozeně. A to v důsledku znamená růst bohatství nejen pro ně samotné, ale plošně. Naopak, spirála zvyšující se daňové kvóty a z toho vyplývajícího nižšího ekonomického výkonu a dále znovu se zvyšující se daňové kvóty kvůli nedostatečným příjmům státního rozpočtu znamená pokles ekonomického blahobytu pro všechny. Kdy už si socialisté tato základní fakta osvojí a přestanou ohlupovat veřejnost svými populistickými nesmysly?

4. Zdaníme vás víc, ale budete více ochotni neskrývat příjmy

Další absolutní nesmysl předvedl předseda Sobotka hned v následném odstavci. ČSSD sice říká, že chce, „aby se vyplatilo neskrývat příjmy“, ale dělá pro to přesně pravý opak. Jednoduché pravidlo říká, že čím více utahuje stát oprátku kolem krku daňového poplatníka, tím více se poplatník snaží optimalizovat svou daňovou zátěž či ze zdanění jednoduše uniknout. Je to přirozené, logické a především nezvratné. Čím více bude ČSSD předvolebně slibovat a následně realizovat tlak na daňové poplatníky, tím více se jich zdanění efektivně vyhne. A naopak. Pokud tedy ČSSD chce, aby se vyplatilo neskrývat příjmy a v důsledku navýšit daňové příjmy státu, měla by uvolnit onu oprátku kolem krku u ekonomicky aktivního obyvatelstva a nikoliv naopak, jak slibuje.

Pokud se lidé umí nemravnosti státu při výběru daní vyhnout, je to jen logickou odpovědí, projevem ekonomické racionality a řekněme, vyjádřením nesouhlasu, s tím, jak se politická garnitura k poplatníkům chová a jak následně nakládá s vybranými penězi. Nepřímo je to také jistá snaha omezit moc politiků nad občany, neboť moc politiků se odvozuje právě od množství peněz, které jim poslušně svěřujeme prostřednictvím daní.   

5. Návrat daňové progrese a majetková přiznání

Předseda ČSSD zřejmě nezaznamenal, že daňová progrese z našeho daňového systému u daně z příjmu fyzických osob nikdy nezmizela. A to nejen po zavedení rovného procenta daně, jak popisuji v prvním odstavci, tak více po zavedení farizejsky nazvaného „solidárního příspěvku“ minulou pseudopravicovou vládou. To, že ve finále trestání úspěšnějších, schopnějších a pracovitějších nic pro státní rozpočet nepřinese, jak ukazuje mnoho zkušeností z minulosti a způsobí to díky likvidaci a odlivu ekonomických aktitivit pokles blahobytu také nižších příjmových skupin, není třeba více argumentovat. Jediné, co zbyde, bude  možná hřejivý pocit mnoha závistivců, přesvědčených, že spravedlnosti bylo konečně učiněno za dost, neboť stát si došlápl na ty „odporné zbohatlíky“. Jak jsem již mnohokráte zmiňoval, daňová progrese s principem solidarity nemá nic společného, ačkoliv se nám to levicoví politici snaží již dlouho vštěpovat, neboť vybrané prostředky končí v černé díře našeho děravého státního rozpočtu.

Opět, znovu a do zbláznění nám se nás také bude pan Sobotka a jeho souputníci snažit přesvědčit, že sociální spravedlnost znamená přerozdělování. Odebrání od bohatších, většinou (ne vždy) schopnějších nebo pracovitějších a přerozdělení k chudším, často (ne vždy) neschopným a líným. Toto však je pouze jeden, socialistický výklad pojmu, socialistické vnímání světa. Mnozí se však domnívají (mě nevyjímaje), že sociální spravedlnost definuje zásada „každému podle jeho zásluh“. Komunisté a evropští socialisté si termín sociální spravedlnost uzurpovali v posledních desetiletích natolik, že socialistický výklad tohoto pojmu má většina občanů již zcela pod kůží. V podstatě tím zlikvidovali také tradiční pojetí solidarity jako takové a samozuřejmě i ochotu k ní. Vždyť je tu přeci stát, aby se postaral... Nejen to se musí radikálně změnit, abychom se neustále neutápěli ve společensky a zejména ekonomicky devatsujícím socialismu posledních období.

Ačkoliv se mě konflikt se zdaněním nadstandardních příjmů či 100%ní zdanění nepřiznaných majetků dle majetkového přiznání netýká, je mi tento vpád státu do další oblasti našeho života z duše odporný. Zejména pak v druhém případě se jedná o dramatický populismus pro masy bez reálného efektu. Začít by však mohli sociální demokraté, toto uskupení elitářů, kteří zjevně nedůvěřují ani vlastním proklamacím, především sami u sebe. Nemám však o ně rozhodně strach, neboť o jejich majetky bylo zcela jistě již bezpečně postaráno. Navíc, princip takového restrospektivního zdanění musí být ve společnosti zcela nepřijatelný. Pokud stát nebyl schopen vybrat zákonem stanovené daně v rozhodném okamžiku, je zcela nepřípustné si je zpětně paušálně nárokovat. Zakládá to nebezpečný precedens a nepředvídatelnost místního daňového a ekonomického prostředí (opět nikoliv bez konsekvencí pro většinu obyvatel).

Suma sumárum, tento neuvěřitelný populistý blábol z pera předsedy nejsilnější levicové strany je ve svém důsledku vztyčeným prostředníčkem všem slušným, pracovitým a poctivým lidem, kteří se nehodlají smířit s přebujelým státem, radikálním přerozdělováním, sociálním inženýrstvím a všeobjímajícím dirigismem ze strany státu. Je to vzkaz nám všem, že naše snaha je zbytečná, neboť téměř veškeré plody naší aktivity budou legalizovanou krádeží odejmuty a naše situace bude nivelizována na úroveň okolního závislého stáda. Je to vzkaz, že dosavadní socialistický marasmus, včetně ekonomické devastace, by měl pokračovat. Záměrně zmiňuji slovo „dosavadní“, neboť minulá vláda v uplynulých třech letech realizovala beze zbytku sociálnědemokratickou praktickou politiku. Do puntíku.

Stále však věřím v obrat a stále věřím, že se česká společnost dokáže vzepřít převažujícím socialistickým tendencím a zvolit alespoň částečně reálnou pravicovou reprezentaci. Návrat svobody, odpovědnosti a ekonomické prosperity pro všechny máme opravdu na dosah vlastního volebního lístku.