- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Článek pana Polaneckého je takové plácání - dnes ale rozšířené. Jsou skutečně náklady na stát a na jiné přerozdělovací procesy nadprůměrné proti Německu, Rakousku, kterým ekonomika jakž takž funguje? Pracuje u státu příliš mnoho lidí, podotýkám, že mají třetinové platy proti sousedům. Je to v korupci ? 100 mld na necelých 5 mil. zaměstnanců vč. živnostníků - tj. cca 1700 Kč měsíčně? Přitom při korupci nula by to lidé nedostali do výplaty? Takové věci mě zajímají.
Ronald Reagan? Nebyl to ten prezident, co před volbami v US hlásal snížení a daní a po jeho vládách se zvýšil deficit ze 700 miliard na 3 biliony?
Chtěl uzbrojit SSSR a odzbrojil sám sebe pro jistotu. Asi mu radili čeští ekonomové, nejtajnější Gorbačevova zbraň.
Tak především ta formulace toho hesla je zcela mimo realitu, protože by to heslo mělo znít: Spravedlivý stát je nezbytně nutnou podmínkou demokracie.
Jinak řečeno, útočíte-li na myšlenku spravedlnosti, útočite na demokracii, neboť podmínka rovnosti před zákonem jako jedné součástí spravedlnosti vyvolává tlak na rovnoměrné rozdělení bohatství ve společnosti, protože jen materiálně zabezpečený jedinec je schopen uhájit svou svobodu. A aby ji mohl hájit, musí se ti ostátní postarat o jeho materiální zabezpečení. Konkrétní příklad Viz stanovisko Ústavního soudu k církevním restitucím, podle něhož majetek církví je garancí svobody náboženství.
a jste si opravdu zcela jist, ze vami zminovane "rovnomerne rozdeleni bohatstvi" ma cokoliv spolecneho prave s tou spravedlnosti ? mozna tak jeste se "socialni spravedlnosti", ale to uz nema s obycejnou, bezprivlastkovou spravedlnosti nic moc spolecneho, stejne jako "lidova demokracie" nema nic moc spolecneho s obycejnou demokracii.
nebýt mi líto obsahu žaludku, tak nad všemi hesly na billboardech, vrhám.
Všechny ty prezidentské jsou doslova příšerné. Asi se ti kandidáti snaži o to, abychom právě je nevolili.
Popis politické praxe a zásluh přítele Dienstbiera mi připomíná větu z jedné z Cimrmanových her - "Já jsem syn."