Novoroční projev prezidenta republiky

V předstihu jsme získali text novoročního projevu prezidenta republiky, ačkoliv pan prezident své projevy přednáší výhradně spatra bez poznámek, aniž by mu jeho mluvčí Ovčáček nebo kancléř bez bezpečnostní prověrky napovídali.

Vážení a milí spoluobčané, vážené soudružky a soudruzi,

i tomu největšímu blbovi pod Sluncem je doufám jasné, že jakožto prezident České republiky dnes, to jest prvního ledna roku 2016, pronáším v televizním a rozhlasovém přenosu podle tradice novoroční projev, a to přesto, že jsem již absolvoval před pár dny svůj vánoční projev na Štěpána, tedy na druhý svátek vánoční, jak jistě všichni víte, a který jste také s velkým zájmem a pozorností sledovali. Jistě každý, kdo má o půl procenta vyšší inteligenční kvocient než prkýnko od záchoda si pamatuje můj inaugurační projev, kterýž jsem pronesl ve Vladislavském sále u příležitosti mé inaugurace, a kde jsem mimo jiné také vyjádřil myšlenku, že budu prezidentem spodních deseti milónů občanů České republiky. Je mi zcela jasné, že ti, jejichž IQ je o půl, ale i o čtvrt procenta a více nižší, než zmíněné prkýnko od toalety, mi budou vytýkat oslovení soudružky a soudruzi vzhledem k tomu, že si nedokáží spojit toto oslovení se spodním dílem oněch deseti miliónů občanů. Zejména pro pražskou kavárnu adresuji proto drobné vysvětlení, že se totiž jedná také o členy Komunistické strany Čech a Moravy, jichž jsem také prezidentem stejně jako prezidentem pražské kavárny, neboť plním své sliby, a sliby se mají plnit nejen o Vánocích, že budu prezidentem všech spodních deseti milónů, což tímto také činím.

Dvacet tři let jste slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země nevzkvétá, kolik dalších tun oceli jsme nevyrobili, jak jsme všichni nešťastni, jak nevěříme své vládě a jaké pochmurné perspektivy se před námi otevírají. To už jsem ostatně zmínil ve svém nedávném vánočním projevu, kdy, jak jste mohli vyslechnout, jsem řekl, cituji: "Blbá nálada skončila." Konec citátu.

Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu, abych vám i já nelhal.

Naše země vzkvétá. Velký tvůrčí potenciál našeho národa, ale zejména některých členů naší vlády, ti bystřejší jistě vědí, o které se jedná, je konečně smysluplně využit. Ale to všechno není stále ješřtě to hlavní. Nejlepší na tom je, že nežijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme se uzdravili, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. A náš stát se začíná učit starat se zase o vás. A tak to má být, tak je to správné. Ti rozumově vyspělejší jistě poznali, že poslední věta je cítátem z Černých baronů.

Milí spoluobčané, soudružky a soudruzi!

Před zhruba dvěma lety jsem se stal z vaší vůle prezidentem této republiky. Očekáváte tedy právem, že se zmíním o úkolech, které před sebou jako váš prezident vidím. Doufám, že to pochopí i ti pitomci, jejichž profese má označení novináři, které někdo, například pražská kavárna, nazývá hlídacím psem demokracie, no, já bych se přiklonil spíše k označení ratlíci, kteří nejsou schopni vydržet zcela krátké období několika dnů mezi mými dvěma projevy, aby se dozvěděli, s jakými vizemi hodlám zahájit nový rok. Každý soudný člověk, který to má v hlavě v pořádku, totiž ví, že by bylo nevhodné, neřkuli idiotské, abych se ve dvou různých projevech opakoval. Proto jsem se ve svém prvním vánočním projevu příliš nevyjadřoval k problematice budoucnosti.

Na závěr bych rád řekl, že chci být prezidentem, který bude více mluvit, než je mnohým, například pražské kavárně, milé. Prezidentem, který bude třeba skákat, protože je Čech. Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte, abych svůj projev zakončil citátem vlastním: Kurva, zkurvísyn, hovno.