Kdo za to může?

Ptáte se za co? Za všechno přece! Dříve za všechno mohli komunisti, dnes může za všechno vláda, podle jedněch, za všechno může opozice, podle druhých, za všechno mohou přeběhlíci a rebelové, hradní pán a novináři, Brusel a globální oteplování. A co takhle lid? Nebuďte malověrní!

Dospělí, dosáhnuvší věku osmnácti let až po stáří řekněme devadesáti? Možná, že někdo z nás dospělých, možná že mnoho z nás vydalo někdy v životě nějakou mizernou stovku, takové to všimné. Ještě méně z nás tu mizernou stovku přijalo, ne každému se dostane příležitosti. Jak k tomu však přijdeme, když tam nahoře lítají statisíce, ne-li milióny? Na to my obyčejní dospělí nemůžeme dosáhnout! Korupce, klientelismus, to je hnus! To se nedělá, jenom stovka, dvě, z toho nikdo nezbohatne. A nám dospělým stačí pouhá třicetikoruna, proto jdeme do boje za věrozvěsty antikorupce.

A tak usedáme, my dospělí, dosáhnuvší vzdělání, polovzdělání či nevzdělání, do arény a sledujeme urputný zápas našich gladiátorů, jak napínají břišní svaly, bijí se v prsa a promlouvají hlasem lidu. Hlasem naším, českým, zemitým, jadrným. Jak dobře se poslouchá! Jsme přece národ Husů, bijeme se za pravdu, i když se sem tam někdo ukecne, to se stane.

Potomci husitů, nelekejme se! Zlí jazykové tvrdí, že děláme národu ostudu. Jakou že ostudu? Vždyť ti cizáci nám nemohou rozumět! (Neumí česky!) Vždyť nás ani neberou vážně, jak si jich můžeme vážit my? My, kteří jsme rozuměli Mozartovi (ani on neuměl česky), protože jsme kulturní národ!

A proto natáhněte ruku, vzhůru ji vystrčte, hrdě a statečně, až bude čas na lámání chleba, bohdá že něco vám za nehty zůstane, když nic, tak aspoň ta kultůra!