Úsvit deváté republiky - prezidentská forma vlády

Bylo zde osm republik: 1918-1938 / 1938-1939 / 1945-1948 / 1948-1960 / 1960-1969 / 1969-1990 / 1990-1992 / 1993-současnost / Co funguje efektivně, nechť funguje dál. Co nefunguje, nechť je nahrazeno ústavou deváté republiky.

K ústavním institucím s jejichž fungováním či rozsahem pravomocí panuje dlouhodobě všeobecná nespokojenost patří zejména senát a prezident republiky. O vládě ani nemluvě. Nespokojenost se týká např. též přeneseného výkonu státní správy obcemi a územně správního, resp. samosprávného členění státu.

Nedostatky:

Prezident republiky je příliš slabý, je to kladeč věnců a kvazi státní notář. Přitom důvěra a očekávání veřejnosti k prezidentovi je tradičně nejvyšší, což bylo ještě posíleno zavedením jeho přímé volby. Naproti tomu předsedu vlády koncem jeho funkčního období drtivá většina občanů (včetně jeho voličů) upřímně nenávidí. Je to vcelku logické – prezident musí být zvolen nadpoloviční většinou hlasů voličů, zatímco premiérovi v koaliční vládě může v určitých konstelacích stačit i méně než 20 % hlasů pro jeho politickou stranu. Proč má celou zemi vést člověk s tak nízkou důvěrou a podporou ve společnosti, který se zajímá pouze o názory své úzké skupiny voličů, a těmi zbývajícími buď skrytě či zcela nepokrytě pohrdá? Řešení je posílení pravomocí prezidenta na úkor premiéra, jehož funkce by mohla být zcela zrušena.

Senát je příliš slabý, lidé nemají o jeho fungování zájem a nechodí ani k volbám. Senátorem se stávají i lidé s pár tisíci odevzdanými hlasy. Řešení není jeho zrušení (kapři si rybník nevypustí), ale naopak posílení jeho pravomocí. Jednak zrovnoprávněním s poslaneckou sněmovnou v zákonodárném procesu, a jednak posílením vazby senátora na jeho senátní obvod – okres. Lze zrušit dvoukolovou volbu a nahradit ji jednokolovou s preferenčním hlasováním, kdy voliči volí pořadí kandidátů pro případ, že žádný kandidát nezíská v prvním kole nadpoloviční většinu.

Krajů je zbytečně moc (14), jsou velikostně a počtem obyvatel zcela nesouměřitelné a volební hlas proto nemá při volbách do poslanecké sněmovny stejnou váhu. Územně-správní a samosprávné členění krajů nekoreluje s tzv. soudními kraji (8). Obce se potýkají s přeneseným výkonem státní správy, na který nemají dostatečné prostředky (finanční ani personální). Řešením je návrat k původním osmi krajům dle územního členění státu z roku 1960 a redukce počtu obcí.

Počet termínů voleb je příliš vysoký: Kromě europarlamentu se volí v odlišných termínech prezident, poslanecká sněmovna, 1/3 senátu, krajská zastupitelstva, obecní zastupitelstva. Počet voleb národních orgánů lze snížit z pěti na dva. První volební termín – volba prezidenta a následně volba obou komor parlamentu, případně i krajských zastupitelstev. Druhý volební termín – volba obecních případně i krajských zastupitelstev.

Koncept důvodové zprávy k zásadní novele Ústavy:

Moc výkonná a vztah k moci zákonodárné: V Ústavě ČR není forma vlády zakotvena výslovně. Nejde totiž o součást materiálního (nezměnitelného) jádra ústavy neboli nejde o náležitost demokratického právního státu, která by nemohla být novelou příslušných článků ústavy změněna. K závěru o jakou formy vlády jde (prezidentská, poloprezidentská, parlamentní), lze dojít až na základě věcného posouzení jednotlivých ústavních ustanovení. Odlišujícím kritériem je to, zda vláda vzniká po volbách do parlamentu nebo po volbě prezidenta, potažmo komu je odpovědná ze své činnosti (čí důvěru ke své existenci potřebuje).

V čele vlády nechť stojí přímo volený prezident, který také jmenuje a odvolává její členy (ministry a viceprezidenta) a přijímá jejich demisi. Nechť je zrušen institut vládnutí s důvěrou poslanecké sněmovny. Délka mandátu, nechť je u prezidenta a obou komor parlamentu stejná tj. 4 roky, a volby, nechť se konají ve stejném termínu, tj. nejprve volba prezidenta a co nejdříve poté (minimalizace případů tzv. kohabitace), např. za 1 měsíc též obě komory parlamentu. Rozpuštění komory prezidentem a navazující dodatečné volby do dané komory na zbytek volebního období, nechť je možné pouze výjimečně (neusnášeníschopnost či přerušené zasedání v delším než stanoveném období).

Šlo by o důslednější oddělení moci výkonné od moci zákonodárné a účelnější uplatnění volebního systému poměrného zastoupení politických sil v poslanecké sněmovně. Princip poměrného zastoupení, nechť se pozitivně promítá do tvorby zákonů nikoliv však do formování moci výkonné (vykonávané v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon), kde je příčinou neefektivity a politické neodpovědnosti koaličních vlád. Oslabení vlivu moci zákonodárné na formování moci výkonné, může být kompenzováno na úrovni krajské a okresní, viz níže ke státní správě.

Volební systém do parlamentu a krajských zastupitelstev: Jednokolové volby do senátu, nechť se konají ve stejném termínu jako volby do poslanecké sněmovny. Senátoři, nechť kandidují v jednomandátových volebních obvodech daných územím 81 okresů vč. pražských obvodů (většinový systém). Poslanci, nechť kandidují v 25ti mandátových volebních obvodech daných územím 8 krajů (25 x 8 = 200). Uzavírací volební klauzule pro zvolení politické strany do poslanecké sněmovny, nechť je ve volebním kraji 4 % hlasů. Pro dvojkoalice 7 % a pro vícekoalice 9 % hlasů (kompenzační posílení proporcionálního systému).

Zvolení poslanci by mohli být automaticky zároveň krajskými zastupiteli v příslušném kraji, tedy měli by tzv. duální mandát ve sněmovně i v krajském zastupitelstvu, obdobně jak je tomu např. v německém Bundesratu. K doplnění krajského zastupitelstva, aby dosáhlo potřebného počtu zastupitelů daného kraje, by mohly být zbývající mandáty přiděleny dalším kandidátům např. podle výsledků preferenčních hlasů a pořadí na kandidátní listině.

Zákonodárný proces: K přijetí zákonů, nechť je nutný souhlas obou komor parlamentu (první fáze poslanecká sněmovna, druhá fáze senát). Senát by měl pravomoc zákon doručený z poslanecké sněmovny buď schválit, nebo neschválit (čímž by legislativní proces skončil), anebo jej vrátit poslanecké sněmovně se změnami. Poslanecká sněmovna by mohla senátem vrácený zákon buď schválit ve znění změn nebo jej neschválit (čímž by legislativní proces skončil). Právo prezidenta vetovat parlamentem přijatý zákon, nechť je zcela zrušeno.

Státní správa: Vláda by mohla (tak jako tomu bylo před rokem 2000) jmenovat a odvolávat přednosty okresních úřadů, s tím, že jako kompenzační opatření za prezidentský systém by bylo stanoveno, že přednostové okresních úřadů svou funkci vykonávají pouze s důvěrou „okresního“ senátora. Totéž by mohlo platit pro přednosty krajských úřadů, kteří by funkci vykonávali s důvěrou „krajských“ poslanců. Při vyslovení nedůvěry mocí zákonodárnou (okresním senátorem, krajskými poslanci) by vláda musela jmenovat jako přednostu na okres, resp. na kraj někoho jiného. Státní správu by tedy vykonávaly okresní a krajské úřady (všeobecná působnost), a další již existující specializované státní úřady. Krajský úřad, by byl odvolacím orgánem proti rozhodnutím okresního úřadu. Institut přeneseného výkonu státní správy obcemi by byl zrušen a obce by vykonávaly pouze samosprávu, tak jako je tomu např. v Dánsku, Irsku a Velké Británii.

Samospráva: Právo obcí na samosprávu, nechť je vymezeno minimálním počtem obyvatel např. 1000 (případně s taxativně vypočtenými výjimkami), což by vedlo ke snížení abnormálně vysokého počtu obcí ze současných více než 6 tisíc obcí na zhruba polovinu a finanční úspory ve výši desítek miliard korun. Pouze osm krajů, nechť vykonává samosprávu i státní správu na sjednoceném území neboli ať územně správní a samosprávné členění krajů odpovídá tzv. soudním krajům.

Prvky přímé demokracie: Občané, nechť mají právo za stanovených podmínek iniciovat všeobecné referendum nejen o obsahu existujících právních norem (diskuze o stanovení výjimek např. v oblasti daňových předpisů je sice možná, nicméně vždy zavání nepřiznanou nadřazeností a elitářstvím těch, kteří je prosazují), ale zejména též o odvolání přímo volených osob z výkonných funkcí – tj. o odvolání prezidenta ČR.

Ochrana demokratického právního státu: K případné obavě, že prezidentský systém je náchylnější k nástupu diktátorského či totalitárního režimu je nutno uvést, že tomu tak není ani formálně právně ani historicky. Československo po roce 1948 (obdobně jako další státy tzv. východního bloku) nebylo prezidentskou nýbrž parlamentní republikou a faktická moc zde nebyla nikdy koncentrována v rukou jedné osoby – prezidenta. Německý nacismus vznikl v tzv. Výmarské republice, která byla rovněž parlamentní republikou. Bližší podrobnosti viz komparativní tabulky níže.

Důvody pro nástup nedemokratických režimů tedy nesouvisí s tím, zda jde o republiku či monarchii ani s tím, zda jde o parlamentní nebo prezidentskou formu vlády. K ochraně svobody a demokracie slouží jiné instituty, jako např. ústavní dělba moci, nezávislost soudů včetně Ústavního soudu, instituty volebního práva, politická práva, svobodná soutěž politických stran, ústavní pravidlo, že politická rozhodnutí mají vycházet z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním a že mají dbát ochrany menšin, prvky přímé demokracie atd. Neustále je nutno připomínat také ústavní pravidlo, že stát se nesmí vázat na žádnou výlučnou ideologii tj. ani na ideologii komunistickou, ale např. ani na ideologii liberalismu prostřednictvím redaktorů veřejnoprávních médií.

Komparace zemí s parlamentní, resp. prezidentskou formou vlády, ve kterých byly v minulosti nastoleny nedemokratické režimy:

Parlamentní formy vlády

Země	Období vzniku diktatury	Původní forma vlády	Způsob transformace	Charakter režimu
Německo	1933	parlamentní republika (Weimar)	zákonná změna (Zplnomocňovací zákon)	totalitní nacistická diktatura
Itálie	1922	parlamentní monarchie	jmenování Mussoliniho, legislativní změny	fašistická diktatura
ČSSR	1948	parlamentní republika	„únorový puč“ – převzetí moci komunisty v rámci ústavy	komunistická totalitní diktatura
Polsko	1947	parlamentní republika	zmanipulované volby, změna ústavy	komunistická diktatura (Lidová republika)
Španělsko	1939	parlamentní republika (2. republika)	občanská válka (1936–1939)	fašistická diktatura (Franco)

• Poznámka: V parlamentních systémech se nedemokratické režimy rodily nejen násilnými zásahy, ale také „legálními“ změnami. Například Německo formálně využilo Zplnomocňovací zákon k přeměně na nacistickou diktaturu. V ČSR komunisté rozehráli ústavní převrat v parlamentu. V Polsku se tak stalo po zmanipulovaných volbách změnou ústavy. Zcela nelegální byly puče či války ve Španělsku. Neuvádím další příklady z kulturně odlišných afrických zemí jako např. Nigérie, Ghana, kde byly rovněž parlamentní systémy.

Prezidentské formy vlády

Země	Období vzniku diktatury	Původní forma vlády	Způsob vzniku diktatury	Charakter režimu
Chile	1973	prezidentská republika	vojenský převrat	vojenská diktatura
Argentina	1976	prezidentská republika	vojenský převrat	vojenská diktatura
Brazílie	1964	prezidentská republika	vojenský převrat	vojenská diktatura
Peru	1968	prezidentská republika	vojenský převrat	vojenská diktatura

• Poznámka: V prezidentských režimech dominovaly při přeměně na diktaturu vojenské puče. Chile svrhlo demokraticky zvoleného prezidenta Allendeho vojenským pučem a nastolilo Pinochetovu diktaturu. Podobně armády v Argentině, Brazílii nebo Peru potlačily předchozí vlády levicových prezidentů.

• Ve dvou případech prezidentských systémů způsobil přerod v autoritářský režim přímo jeho protagonista – prezident. Příčina ale nebyla v prezidentské formě vlády.

Venezuela	1999	prezidentská republika	Hogo Chávez byl demokraticky zvolen, změnil ústavu, rozšířil si pravomoci, zrušil dvoukomorový parlament, postupně ovládl soudnictví i legislativu.
Peru	1992	prezidentská republika	Alberto Fujimori rozpustil parlament, vyhlásil výjimečný stav a novou ústavu

Závěr ke komparaci forem vlády: Forma vlády není příčinou vzniku nedemokratických režimů, nicméně historicky častější případy nastaly v parlamentních systémech. V Evropě dokonce v prezidentském systému nedemokratický režim nevznikl nikdy. Vždy šlo o parlamentní systémy (Německo, Itálie, ČSR) resp. monarchické systémy (Jugoslávie, Bulharsko, Řecko před vojenským režimem). Pokud jde o Rusko, je v něm sice formálně poloprezidentský systém, nicméně Rusko je nejen geograficky, ale i kulturně spíše Asie. V ostatních mimoevropských zemích byly nejčastěji příčinou vzniku nedemokratických režimů vojenské převraty. U nevojenských případů umožnily přechod k diktatuře systémy bez dostatečných ústavních brzd a protivah.

Závěr k navrženým změnám: Navržené změny jsou řešitelné novelou stávající Ústavy a nemuselo by tedy jít o Ústavu zcela novou. Pokud jde o počet historických republik na našem území zmíněný v úvodním perexu, jde samozřejmě o zjednodušení a v závislosti na zvoleném kritériu lze dospět i k jinému počtu. Pokud by však došlo k navržené změně formy vlády na vládu prezidentskou, považoval bych takovouto ústavní změnu za natolik zásadní (pozitivní), že by se dalo hovořit o republice s novou číslovkou :-)