Piráti? - nomen omen

Piráti dlouhodobě usilují o voličskou podporu vytvářením falešného dojmu, že jsou jakýmisi spravedlivými dohlížiteli nad trestněprávní čistotou politické konkurence.

Chování představitelů pirátské strany v doznívající bitcoinové kauze, viz článek zde: Vrchní (piráte) prchni !!!, ve mně vyvolalo pozapomenutou potřebu, pokusit se zformulovat jejich esenci (podstatu) neboli popsat, čím je tato politická strana charakteristická a čím se odlišuje od všech ostatních:

Piráti nejsou zvláštní tím, že je to parta neschopných a nekompetentních individuí (digitalizace stavebního řízení nebo stav pražské dopravy hovoří samy za sebe). Nejsou zvláštní ani svou arogancí, kdy příjmení jejich současného předsedy by mohlo být nově ustavenou mezinárodní jednotkou arogance (říkalo by se např.: „Ty jsi arogantní jako pět hřibů“). Nejsou zvláštní ani svým totalizujícím fanatickým progresivismem, který mylně pokládají za společenský pokrok. Piráti jsou zvláštní tím, že usilují o voličskou podporu vytvářením falešného dojmu, že jsou jakýmisi spravedlivými dohlížiteli nad trestněprávní „čistotou“ svých koaličních partnerů ve výkonných funkcích a ještě více nad trestněprávní „špínou“ svých politických konkurentů v opozici. Ano – to je přesně ono. Vyřadit politickou konkurenci podáváním trestních oznámení, a s těmi u nichž se to nepodaří případně vytvořit vládní koalici. Nástrojem pirátů ve volné soutěži politických stran o voličské hlasy jsou zejména různé podněty, stížnosti, trestní oznámení atd., kterými se snaží svou politickou konkurenci zdiskreditovat. Je to velice prosté – na „zlého“ konkurenta se podá anonymní trestní oznámení a pak se na něho ukazuje prstem, že by měl v rámci presumpce viny ze všech politických funkcí odstoupit. Je to taková podlá kultura všech udavačů, donašečů, podrazáků a fízlů – falešným a vykonstruovaným udáním zničit konkurenta a vyšplhat se po jeho hřbetu na jeho místo. Ale co jiného čekat od strany s takovýmto názvem?

Závěrem: Bojovat proti korupci v politice nebo proti zneužívání politických funkcí je jistě chvályhodné, nicméně je tragickým omylem se domnívat, že k takovémuto boji jsou určeny politické strany. Nejsou. Politická strana, která se takto profiluje, která tyje z trestně právních kauz svých konkurentů, a která dokonce reálně zneužívá trestní oznámení jako nástroj politického boje, je sama ohrožením svobodného a demokratického vývoje. Svoboda a demokracie totiž není zajištěna pouhou existencí obecně závazných norem stanovících „co má být“ (preskripce), nýbrž je nutné také vnitřní přesvědčení obyvatelstva o tom „co je“ (deskripce). Politická strana, která své voličské preference zakládá pouze na tom, že se všechny okolo snaží kriminalizovat, permanentně podkopává důvěru v politický systém jako takový, a dříve nebo později se toto její chování po zásluze obrátí proti ní samotné.

Vrchní (piráte) prchni !!! aneb hlasování nohama