Odpovědnost českých politiků za jednání politiků cizích států

Zamyšlení nad tím, kteří čeští politici jsou pejskové a kdo jsou jejich páníčci aneb konvenční konformismus a sázka na fanatismus.

Delší dobu jsem nemohl zcela pochopit „logiku“ vyvozování politické odpovědnosti za jednání a chování politiků cizích států nebo dokonce celých zahraničních politických stran či hnutí. Příkladmý výčet: Trump, Orbán, Fico, členské strany ve frakci „Patrioti pro Evropu“ atp. Dopustí-li se některý z těchto zahraničních subjektů jakéhokoliv kritizovatelného jednání, je ze strany provládních politiků a jejich novinářů vyvozována politická odpovědnost zejména vůči stávající parlamentní opozici v ČR. Pozn.: Čeští novináři si často myslí, že své osobní politické preference schovají za své „bezelstné“ otázky – neschovají.

Na povrchní mediální úrovni to samozřejmě žádné překvapení není – je to takové dětinské žalobníčkování a posmívání se politikům, kteří se v minulosti k některým krokům výše jmenovaných subjektů souhlasně přihlásili, např. pokud šlo o razantní řešení nelegální migrace, odmítnutí negativních důsledků greendealismu, genderismu atd. No a když pak tyto zahraniční subjekty udělají něco, k čemu by se už pravděpodobně nepřihlásili, např. k Ficově návštěvě Kremlu v průběhu ruské válečné agrese nebo k Trumpovu dosavadnímu pojetí „míru“ na Ukrajině, provládní politici a jejich novináři jim posměšně připomenou, že se k těmto zahraničním subjektům dříve hlásili a měli by se proto i nyní z jejich jednání zpovídat. Zřejmě se domnívají, že voliči jsou tak prázdné duše, že nerozlišují souhlas s konkrétním krokem či postojem zahraničního subjektu za totální adoraci všeho, co dělá. Dokonce stačí, že je někdo s někým ve stejné frakci v europarlamentu (třeba Čech s Portugalcem), a český „novinář“ s důvtipem sobě vlastním dovodí jejich vzájemnou politickou a mravní spoluodpovědnost za všechno, co jeden či druhý ve svých zemích udělají (jedna a jedna jsou dvě – to je přece jasný :-))))

Říkal jsem si nicméně, že za tímto přístupem musí být něco hlubšího. Nabízím ke zvážení tři fenomény, které by mohly být příčinou pomateného ztotožňování jednání zahraničních politiků s názory politiků domácích: 1) Absence výchovy a vzdělávání k asertivnímu chování vůči zahraničním mocnostem, jejímž důsledkem je historicky zakódovaná devótní servilita, viz závěr o pejskovi. 2) Sázka na fanatismus. 3) Konvenční konformismus hlavního proudu.

Ad 1) Česká státnost má sice více než tisíciletou historii, nicméně země Koruny české, potažmo Československo a Česká republika byly po celou svou existenci skutečně suverénním subjektem mezinárodním vztahů pouze výjimečně a ve velmi krátkých obdobích. Poslední období relativně svrchované existence začalo po rozpadu sovětského bloku a konci totalitního režimu v roce 1989, a bohužel po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2007 pozvolna skončilo. Stejně jako v převažující minulosti už čeští vládní představitelé opět nevystupují v mezinárodních vztazích jako zástupci svrchovaného státu, nýbrž jako podřízení místodržící. Vrcholné orgány moci výkonné v ČR (prezident a vláda) nevykonávají skutečnou moc vládní, nýbrž už zase vykonávají toliko moc správcovskou. Skutečný suverén, který jim udílí pokyny (nebo vyvíjí nátlak prostřednictvím západoevropských potažmo českých mainstreamových médií) sídlí v současnosti v Bruselu.

Tato smutná tisíciletá realita (Řím – [Cáchy] – Vídeň – Berlín – Moskva – Brusel) se bohužel českému národu (jeho hlavnímu proudu) natolik „vryla pod kůži“, že už ji ani nevnímá jako něco problematického. Naopak – jakékoliv pokusy o prosazování suverénní vnitrostátní politiky jsou okamžitě potírány jako projevy extrémismu, které nás zavedou na východ. Národní zájem se zde už brzy stane sprostým slovem. Premiér Fiala dotáhl svůj vztah k Bruselu téměř k „dokonalosti“ a prakticky se neliší od vazalství Husáka k SSSR. Pro pokyny se nejezdí do Moskvy, ale do Bruselu. Ve všem podstatném (nelegální migrace, ceny energií, válka na Ukrajině) Fialova vláda vždy „vzorně“ vyčkává na celoevropské řešení (chytře se nepouští do žádných větších akcí pod heslem, kdo nic nedělá, nic nezkazí), které pak v ČR dychtivě prosazuje. Jde o pokračování neblahé historické tradice, kdy si už sami vládnout neumíme – nemáme to ve zvyku (to bychom totiž museli umět respektovat odlišné názory – kdo nerespektuje a nechrání odlišné názory nemůže úspěšně vládnout) a proto se raději necháme ovládat někým z ciziny. Aby to ale nevypadalo před národem blbě, tak cizí zájmy Fialova vláda prezentuje jako zájmy české, viz např. „perfektní“ argumentace vládních politiků ohledně implementace migračního paktu do českého právního řádu.

Ad 2) Definice fanatismu na wikipedii je moc pěkná a myslím si, že každý kdo se vyjadřuje k politice by se s ní měl seznámit a následně se pokusit o introspekci – já jsem to udělal viz PS, a doporučuji :-))))) K té definici: „Fanatismus (z lat. fanaticus, posedlý, od fanum, posvátné místo) je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.“ Na fanatismus voličů politici nepochybně sází (zejména před volbami) – myslí si, že voliči si pletou politiku s fanděním na fotbale, a že proto budou negativně hodnotit politiky např. i na základě kroků, které učinil v cizině někdo jiný. Fanatikova logika (racionalizace) ztotožňování zahraničních témat s vnitrostátní politickou scénou zřejmě spočívá v tom, že stejně jako on sám souhlasí se vším, co dělá jeho politický fanklub a nesouhlasí s ničím co dělá zlá opozice, chovají se stejným způsobem určitě i všichni ostatní. Neboli pod heslem „podle sebe soudím tebe“ (vlivem svého fanatismu soudím domnělý fanatismus cizí) takovýto volič dovodí politickou a morální odpovědnost za jednání zahraničních subjektů (zejména Trumpa) vůči každému, kdo je někdy v minulosti za jejich kroky chválil. Pokud totiž někdo pochválil politika cizí mocnosti, schvaluje jistě i všechno ostatní (tak jako to dělá i „náš“ fanatik) a je možné mu to předhazovat.

Ad 3) No a o zbytek (ve vytváření postoje, že např. Trumpova politika na Ukrajině může být legitimním předvolebním bičem na českou opozici) se může postarat konvenční konformismus hlavního proudu. Konvenční konformismus je ve společnosti (přiznejme si to) nejčastějším postojem, neboť být konvenčním konformistou je pro jedince a jeho přirozeně egoistické zájmy nejvýhodnější strategie. Konvenční konformisté (KK) tvoří tzv. mainstream tedy hlavní proud neboli většinu, která určuje, co je aktuálně společensky přijatelné či etické a co nikoliv – s těmito konvencemi musí být KK jedinec navenek konformní (v souladu). Zatímco KK své postoje nijak obhajovat nemusí, vůči anti-KK názorovému postoji je okamžitě vytvořen „umravňující“ tlak bezprostředního okolí (v případě opozičních politiků ze strany provládních médií). KK jsou ze své podstaty oportunističtí, neboť pouze oportunismus jim umožňuje včas vysledovat změny v módních trendech a své společenské a politické postoje těmto změnám průběžně přizpůsobovat.

V zahraničně politických otázkách spočívá aktuální KK postoj hlavního proudu v nekritickém přejímání KK postojů ze západních států EU. V nich je v současnosti moderním a uvědomělým KK postojem (vedle např. genderismu, feminismu, greendealismu či multikulturalismu) to, že Trump je „nespolehlivá neřízená střela“ a že USA již není náš správný spojenec. Tito novodobí liberálové (pozn.: liberál je člověk, který nepochopil, že liberalismus vyčerpal svou pozitivní historickou úlohu v boji proti absolutistickým monarchiím) proto dospěli k závěru, že je potřeba nastolit nový směr, o jehož správnosti se ve „slušné“ společnosti ani nediskutuje, a sice zbrojení v EU. Totéž proto papouškuje Fialova vláda – chce zbrojit stůj co stůj, aby tím zastrašila Rusko – třeba i na dluh, nebo za cenu zvýšení daní. Nedivil bych se asi ani tomu, kdyby po případném úspěchu ve volbách zaklekla na „rozhazovačné“ české důchodce, jejichž důchody by mohla vlastenecky prohlásit za vážnou hospodářskou škodu a projídání budoucnosti na úkor „krásných“ zbraní, které by mohla namísto toho pro naše děti a vnuky nakoupit.

Na domácí politické scéně je třeba být zastáncem liberální demokracie, protože demokracie = liberalismus. Demokrat se podle KK pozná podle toho, že pevně stojí za názory redaktorů ČT a jejich „kvalitními pořady“, které si nesmí nikdo dovolit rušit – ani generální ředitel ČT. Musí souhlasit s rozpuštěním ČR v evropské federaci a vůbec se všemi novinkami, které k nám vždy se zpožděním dorazí ze západní Evropy. Kdo nesouhlasí je extrémista a demokracii ohrožuje. Spolehlivým testerem KK jsou čeští komedianti (jednotná kulturní fronta) – stačí se jich zeptat na názor na jakoukoliv celospolečenskou otázku a můžete si být téměř stoprocentně jistí, že odpověď, kterou dostanete bude konformní s názorem hlavního proudu. Symbióza KK umělců s veřejnoprávními médii je téměř dokonalá.

Otázka namísto závěru: Jak se chová hodný pejsek? No tak nejprve si pejsek najde svého páníčka (resp. páníček si najde jeho). Když má pejsek svého páníčka, začne štěkat na všechny ostatní pejsky a jejich cizí páníčky. Může si to dovolit, protože jeho páníček ho případně před cizím páníčkem a jeho pejsky ochrání. Fiala svého páníčka, resp. paničku má – zdržuje se bohužel často v Bruselu neb tam předsedá Evropské komisi. Za českého předsednictví ale často jezdila svého pejska osobně pochválit a trochu ho pošimrat pod bradkou. Hodného pejska by totiž nikdy ani nenapadlo svému páníčkovi odporovat a jeho povely proto vždy dychtivě vykoná. Prezident USA je cizí páníček, kterého nemá Fialova panička moc ráda. A protože někteří čeští opoziční politici Trumpa v minulosti chválili, je Fialovi a jeho novinářům jasné, že to jsou Trumpovi pejskové, na které je třeba pořádně zaštěkat kdykoliv je potkají na procházce. Totéž platí pro politiky, kteří chtějí konec války na Ukrajině, neboť to jsou zas Putinovi pejskové. Ostatně v zemi, ve které je tak silně zakořeněn lokajský vztah k cizím mocnostem, je takovéto hodnocení odlišných názorů na zahraniční politiku zcela logické. Čeští politici jsou pejskové nikoliv páníčci, a proto mohou být buď proevropští = proislámští, nebo proameričtí anebo proruští – jiná možnost není.

Myslím, že nyní už všichni chápeme, proč česká média vyvozují odpovědnost českých politiků za jednání politiků cizích států. Velice by mě ale zajímalo, jestli se stejně jako čeští politici a jejich novináři chovají aktuálně např. v Dánsku – Grónsku. Z mediálních výstupů jejich politiků a obyvatel, které jsem měl možnost zaznamenat, se mi zdá, že se jako vystrašení pejskové nechovají.

PS 1: Nejsem apriori proti zvyšování výdajů na obranu, budou-li tyto výdaje účelné, promyšlené a koordinované s NATO. Jakékoliv výdaje (nejen na obranu), jejichž výše se má odvíjet od výše HDP z logiky věci promyšlené a účelné být nemohou. Výše HDP se každý rok mění a propisuje do výše příjmů státního rozpočtu velmi nepředvídatelně.

PS 2: Myslím si, že by celé české veřejnosti prospělo, kdyby se česká média v otázce války na Ukrajině už poněkud „vyklidnila“ a přestala na tomto tématu uměle rozdělovat politickou scénu v ČR. Názory českých politiků (ať už vládních nebo opozičních) na válku na Ukrajině nikoho ve světě nezajímají (proč by taky měly) a nikdo se jich proto na její řešení ptát nebude. Totéž by proto měla udělat česká média, pokud si ovšem nemyslí, že tím někomu před volbami v ČR pomůžou.

PS 3: Pokud jde o Fialovu vládu, nemám problém přiznat, že přispěla ke zvládnutí počáteční masivní uprchlické vlny z Ukrajiny. Jinak ale premiéra Fialu považuji za to nejhorší, co jsem ve vedení této země po roce 1989 zažil. To je můj postoj a chápu, že mnoho lidí má úplně stejný postoj třeba k Babišovi – respektuji to, resp. je mi to jedno (nejsem a nechci být členem jakéhokoliv politického fanklubu). Vždy jsem se snažil hodnotit politiky ať už kriticky nebo pochvalně bez ohledu na to, jestli jsem je v minulosti volil nebo ne.

PS 4: Na základě vlastní introspekce musím přiznat, že jsem fanatickým odpůrcem způsobu fungování českých médií, zejména těch veřejnoprávních, pokud jde o zpravodajství a publicistiku. Nejhorší na tom je, že se s tím nedá vůbec nic dělat – novináři jsou nedotknutelní a současné odvolání ředitele ČT je toho jen důkazem a projevem – šel po Moravcovi a jemu podobných, tak letí sám. Snad by pomohlo co největší rozmělnění jejich vlivu, např. vznik nějaké nové soukromé zpravodajské televize – myslím si, že konzervativní část populace (levicová i pravicová) v ČR žádnou „svou“ zpravodajskou televizi nemá. Není se pak co divit, jaké jsou názory konvenčních konformistů.

Strategie občanů ČR při výkonu aktivního volebního práva

Úvaha nad ústavní obnovou Rakouska-Uherska s parametry federativní republiky 21. století

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění /hermeneutika / outsourcing