Green Deal ve světle kompetencí jednotlivých orgánů EU

Kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990, který EU přijala v roce 2020 (za vlády ANO) nezakládá individuální závazek pro ČR. K němu došlo až za vlády pětikoalice.

Právní věta z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023, čj. 9 As 116/2022-166 zní: „Kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990, který EU přijala v roce 2020 podle čl. 4 odst. 16 Pařížské dohody, nezakládá bez dalšího rovněž individuální závazek České republiky ve stejné výši.“

Výtah z odůvodnění rozsudku: „Evropská unie sice přijala v roce 2020 kolektivní závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Dosud ovšem nedošlo k závaznému „rozpočítání“ tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé členské státy v těch sektorech, v nichž je takové rozpočítání možné. Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci, pokud by správní soudy vstupovaly již nyní do politických a legislativních procesů dosud probíhajících na unijní úrovni s kategorickými závěry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek ČR.“

Politická odpovědnost za přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2023/2413 jde jednoznačně za současnou pětikoaliční vládou, jejíž ministryně (za KDU-ČSL) se při hlasování v Radě EU (rada ministrů) hlasování zdržela, a dokonce se ani nepokusila vytvořit blokační menšinu. Pokud jde o jednotlivé české europoslance, je pravdou že někteří hlasovali pro a někteří proti (koaliční i opoziční), nicméně i kdyby všichni hlasovali proti, přijetí by směrnice by to nezabránilo.

Pokud jde o Evropskou radu, nemá legislativní iniciativu (tu má pouze Evropská Komise) ani legislativní pravomoc (tu má pouze Rada EU a Europarlament) - tolik k osobní politické odpovědnosti Babiše, která dána není – nebyl členem příslušných legislativních orgánů EU.

Je zjevné, že za vlády hnutí ANO došlo ke schválení obecného cíle, viz citace v závěru, zatímco ke schválení konkrétních opatření, kterými má být tohoto cíle dosaženo, došlo až za vlády pětikoalice (v rámci legislativní pravomoci Rady EU a Europarlamentu). Kdyby tomu bylo naopak, NSS by nemohl odůvodnit výše citované derogační výroky způsobem, jakým tak učinil. Ostatně částečně byla zamítnuta již žaloba ze strany MS v Praze. K zamítnutí žaloby došlo z důvodu, že v době vydání rozsudku nebyly dojednány závazky pro jednotlivé státy.

Ještě jinak: Dokumenty schvalované na Evropské radě (summity premiérů či prezidentů) jsou adresované Evropské komisi, která má jako jediná legislativní iniciativu, tj. Evropská komise na základě těchto dokumentů vypracovává návrhy evropských právních předpisů, které jsou po jejich schválení v Radě EU (resortními ministry členských zemí) a v Europarlamentu právně závazné pro členské země. Evropská rada nemá legislativní iniciativu ani legislativní pravomoc a Babiš proto nenese žádnou odpovědnost za to, jaké právní předpisy Evropská komise následně zpracovala neboli jaké prostředky (nástroje) navrhla k tomu, aby bylo schválených cílů dosaženo. Mohla např. vypracovat právní předpisy, které by nezatěžovaly běžné domácnosti, ale pouze velké znečišťovatele ovzduší. Evropská komise však bohužel vypracovala právní předpisy, které zavádějí různé povolenky i pro domácnosti a Rada EU za přispění Fialovy vlády tyto závazné právní předpisy odkývala. Hlasování českých europoslanců jejich přijetí zvrátit nemohlo (jsou tam do počtu).

K prohlášení politiků ANO (zejména Havlíček), že směrnici do právního řádu implementovat nebudou: Podle mého názoru se ČR žádných sankcí ze strany Evropské komise obávat nemusí. V případném soudním řízení před soudním dvorem EU by ČR mohla argumentovat tím, že Evropskou komisí připravené a Radou EU a Europarlamentem schválené právní předpisy jsou v rozporu s obsahem závěrů, které byly přijaty Evropskou radou, viz níže barevně zvýrazněné texty. Skutečnost, že za Fialovy vlády se Rada EU spolupodílela s Europarlamentem na přijetí právních předpisů, které tyto závěry nerespektují, by na úspěchu v případném soudním řízení neměla mít vliv. Přestože Evropská rada neschvaluje právní předpisy, které by byly závazné pro členské státy, nelze s ohledem na hierarchický princip akceptovat, aby nikým nevolená Evropská komise, volení europoslanci z jiných členských zemí, a česká resortní ministryně z Fialovy vlády v Radě EU schvalovali právně závazné předpisy v rozporu s podmínkami, které jednomyslně odhlasoval summit hlav států a předsedů vlád.

Výtah ze závěrů Evrospké rady 12/2019

Evropská rada bere na vědomí sdělení Komise o Zelené dohodě pro Evropu a žádá Radu, aby pokročila v práci v této oblasti v souladu s bodem 1. Uznává, že je třeba zavést podpůrný rámec, který bude přínosný pro všechny členské státy a bude zahrnovat vhodné nástroje, pobídky, podporu a investice s cílem zajistit nákladově efektivní, spravedlivou, jakož i sociálně vyváženou a přiměřenou transformaci s přihlédnutím k různým vnitrostátním podmínkám, pokud jde o výchozí situaci.

Evropská rada uznává, že je třeba zajistit energetickou bezpečnost a respektovat právo členských států rozhodovat o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie. Některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná.

Evropská rada vyzývá Komisi, aby v roce 2020 co nejdříve vypracovala návrh dlouhodobé strategie EU, která by poté byla přijata Radou.

Výtah ze závěrů Evrospké rady 10/2020

Evropská rada připomíná své předchozí závěry a vyjadřuje názor, že aktualizovaný cíl by EU měla plnit kolektivně a nákladově co nejefektivnějším způsobem. Na tomto úsilí se budou podílet všechny členské státy s přihlédnutím k vnitrostátním okolnostem a v duchu spravedlnosti a solidarity. Je třeba, aby k novému cíli stanovenému do roku 2030 a k plnění cíle dosáhnout klimatické neutrality při současném respektování rovných podmínek a předcházení úniku uhlíku přispívaly veškeré příslušné právní předpisy a politiky EU.

Výtah ze závěrů Evrospké rady 12/2020

Nového cíle pro rok 2030 musí být dosaženo způsobem, který zachová konkurenceschopnost EU a zohlední rozdílné výchozí pozice členských států, jejich specifické vnitrostátní podmínky a potenciál pro snížení emisí.

Evropská rada uznává, že je třeba zajistit propojenost, energetickou bezpečnost pro všechny členské státy, energii za cenu dostupnou jak pro domácnosti, tak i pro podniky, a respektovat právo členských států rozhodnout o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie v zájmu kolektivního dosažení klimatického cíle pro rok 2030, včetně přechodných technologií, jako je plyn.