Důchodová reforma právě začala, aneb je generace tzv. „Husákových dětí“ tou nejhloupější?

V mediálním prostorou se ustálilo falešné tvrzení, že aktuální návrh změny valorizačního vzorce ještě není tou „pravou ořechovou“ důchodovou reformou. Ta prý teprve přijde, až se na ní politici napříč politickým spektrem shodnou.

V mediálním prostorou se ustálilo falešné tvrzení, že úprava valorizačního vzorce, jakožto výsledek aktuálního stavu legislativní nouze (který mimochodem žádnou legislativní nouzí není), ještě stále není tou „pravou ořechovou“ důchodovou reformou. Ta prý teprve přijde, až se na ní politici napříč politickým spektrem shodnou. Kdyby se na ní totiž neshodli, měla by jak známo z minulosti toliko jepičí život (vzpomeňme např. osud tzv. 2. důchodového pilíře nebo EET).

Podle mého názoru to naopak počátek důchodové reformy je. Přesně takto si totiž některé politické strany u nás důchodovou reformu představují. Fetiš jménem vyrovnaný státní rozpočet, pod jehož skořápkou je touha po co nejnižších státních výdajích (slovy těchto stran: touha po co nejmenším socialistickém přerozdělování a po co nejmenším projídání budoucnosti a rozhazování peněz z vrtulníku) je pro ně kategorickým imperativem. Chcete-li co nejvíce osekat jakékoliv výdaje státního rozpočtu, které pro politiky vládní koalice (jak se ukázalo nad sobotním ránem v poslanecké sněmovně) nejsou ničím jiným než zvláštním případem "značných hospodářských škod" (pokud tyto výdaje neslouží jim samotným), je nejefektivnější "podívat se na zoubek" rozhazovačným důchodcům, kteří svou rozmařilostí v obchodních centrech jenom přilívají olej do inflačního kotle. Tento zrůdný imperativ velí těmto politikům, udělat z průběžného důchodového systému nedůstojnou almužnu, aby pak mohli papouškovat v televizi, že generaci tzv. Husákových dětí nezbývá nic jiného, než si dlouhá léta spořit v různých obskurních pro-inflačních důchodových fondech, nebo že je nutný návrat k tzv. rodinné mezigenerační solidaritě 19. století (ano už vidím tu lidoveckou představu vícegenerační rodinky žijící v pospolitosti na zemědělské usedlosti ve vzájemném porozumění a solidaritě (nebudeš dělat co ti říkám dědku???, tak zítra jsi bez oběda!!!). Tvrdí nám, že když to neuděláme, tak budeme ve stáří chudáci, neboť stát nám důstojné důchody nezajistí. Protože je ale těmto odpovědným zástupcům lidu jasné, že na výše uvedené vizi důchodové reformy se s tzv. neodpovědnou opozicí nikdy nedohodnou, zdařilou mediální manipulací vnucují veřejnosti představu, že toto ještě ta opravdová důchodová reforma není a pouze jde o odvrácení "značných hospodářských škod", které nemohli předvídat, neboť nemají protiinflační křišťálovou kouli.

Média bezmyšlenkovitě přejímají falešné paradigma tzv. demografické křivky, jako by snad šlo o funkci nějakého fyzikálního zákona a ten kdo tento fyzikální důchodový zákon nechápe, asi nedával na základní škole pozor. Věc se má ale tak, že důchodců bude tolik, kolik zákon stanoví, že jich bude a výše jejich důchodů bude opět jen tak vysoká, jak vysoká zákon stanoví, že vysoká bude. Nejde o nic jiného než o nastavení zákonných parametrů. Falešná je také představa, že důchodová reforma je zapotřebí proto, že tzv. důchodový účet je v deficitu. Důchodový účet nevznikl proto, aby byl setrvale vyrovnaný, nýbrž proto, aby jeho případné přebytky (které také v minulosti několikrát nastaly) nebyly použity na nic jiného než na vyplácené důchody. Je zcela přirozené, že některé generace jsou početnější než generace jiné. Demografická křivka není nekonečně vzestupná ani nekonečně sestupná (pokud se ovšem někdo nedomnívá, že tato civilizace směřuje ke svému zániku), ale postupuje v čase ve vlnách. Nastane-li situace, kdy generace tzv. Husákových dětí bude pobírat důchod, budou nároky na důchodový systém sice napnuté, ale půjde o napnelismus dočasný a aprobovaný, neboť elixír nesmrtelnosti doposud vynalezen nebyl a do důchodu se následně dostanou generace, které budou mnohem méně početné (jak absolutně, tak i relativně vůči ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu).

Nevím, kde se vzala dezinformace, že pokud výše aktuálně vyplácených důchodů převyšuje výši aktuálních příjmů z pojistného na důchodové pojištění, „máme problém Houstone“ a je nutno přijít s důchodovou reformou a zničit poslední zbytky toho co ještě v tomto státě zničeno nebylo. Dočasný schodek je řešitelný prostřednictvím ostatních daňových příjmů, popř. úpravou zákonných parametrů. Je notorietou, že v ostatních zemích demokratického světa jsou důchody zcela běžně saturovány v mnohem větší míře než u nás z daní jako takových, a nikoliv jen z příjmů pojistného na důchodové pojištění. Mimochodem o žádné důchodové pojištění v pravém slova smyslu nejde. Placení pojistného na důchodové pojištění je projevem průběžného důchodového systému, který je založen na mezigenerační solidaritě ekonomicky aktivního obyvatelstva s těmi, kdo s ohledem na svůj věk již ekonomicky aktivní být nemohou. Od Bismarcka nikdo nic lepšího, než průběžný důchodový systém nevymyslel a nevymyslí. Zejména v něm odpadá negativní efekt inflace (tj. znehodnocování hodnoty peněz zubem času), kdy aktuálním HDP jsou saturovány aktuálně vyplácené důchody. Mnohem podstatnější, než nějaká spekulativní demografická křivka je statistická (historická)  křivka růstu HDP a statistická (historická) křivka růstu inflace.Čím je společnost bohatší, tím by si mohla a měla dovolit lepší životní úroveň svých důchodců. Pokud politik proklamuje, že předjímá situaci, která nastane za 20-30 let, je to podobné, jako kdyby někdo v roce 1990 tvrdil, že ví, v jakém světě budeme žít dnes, a proto navrhuje to, co navrhuje. 

Jako příslušník generace tzv. Husákových dětí jsem srozuměn s pomyslnou společenskou mezigenerační smlouvu, jejíž podstata spočívá v tom, že celý svůj ekonomicky aktivní život přispívám a budu přispívat na důchod těm spoluobčanům, kteří již ekonomicky aktivní být nemohou. Totéž ale očekávám od generace příští. V rámci této společenské smlouvy se domnívám, že moje generace má přirozené právo požadovat po státu, aby jí v důchodovém věku vyplácel důchod v takové relativní výši (vůči průměrné mzdě) a za takových zákonných podmínek (plus minus) jaké platí pro současnou generaci důchodců. Pokud tedy nebude naše společnost chudnout a chudnout až na úroveň rozvojových zemí. Iritují mě proto rádoby vtipná prohlášení, že „až já půjdu do důchodu, tak už stejně žádný nedostanu“. Jestli totiž v budoucnu na důchody nebude, bude tomu tak z důvodu zákona vyhlášeného ve sbírce zákonů, nikoliv z důvodu zákona přírodního.

Pokud si ale budeme volit politiky, kteří před mezigenerační solidaritou dávají přednost vlastnímu sobectví a pro které je placení daní nebo pojistného na důchodové pojištění házení klacků pod nohy a trestem za úspěch, tak skutečně žádné důstojné důchody mít nebudeme. To jsme opravdu tak hloupá generace??? !!!

PS: Nemám nic proti tomu, aby si lidé odkládali ze svých příjmů na stáří - pokud na to mají. Je to jejich osobní zodpovědnost. Nesouhlasím ale s tím, aby byla tzv. "důchodová reforma" založena na oslabení potažmo zničení stávajícího průběžného důchodového systému (populistickými pokusy na lidech).