Co je ještě horší než politika? Politická novinařina! - Okamurův výrok

Jak někteří novináři manipulativními a úskočnými dotazy a z kontextu vytrženými informacemi pokřivují realitu, poškozují vybrané politické subjekty a mají z toho radost (a asi též prémie).

To si takhle jedno pěkné podzimní odpoledne pár dnů po volbách svolá politické hnutí SPD tiskovou konferenci po ustavujícím jednání svého poslaneckého klubu, aby informovalo novináře a jejich prostřednictvím i celou veřejnost, co se na klubu dohodlo, ale co čert nechtěl, účasten je i novinář „spřáteleného“ týdeníku Respekt.

Otázka novináře (parafráze): Kdybyste měli podíl na vládě a svého odborníka v čele MV, chtěli byste změny ve vedení policie? - konkrétně mám na mysli dřívější konec policejního prezidenta.

Není zřejmé, proč novinář takovouto otázku vůbec položil, neboť předmětem svolané tiskové konference téma policejního prezidenta vůbec nebylo (a být ani nemohlo) – Okamura s tímto tématem sám nepřišel. Doposud není vůbec jisté, zda SPD bude ve vládě, a už vůbec ne, zda bude mít svého člověka na MV. Novinář Respektu přesto otázku pokládá. Nepřipravenému Okamurovi sice při zmínce o policii zcela přirozeně naskočí asociace s jeho vlastním trestním stíháním (komu by se to na jeho místě nestalo), které poněkud nevhodně spojí s obecnou kritikou policie a politického establishmentu, nicméně přímé odpovědi se napoprvé ještě vyhne. Zarputilý novinář Respektu se ale nenechá odbýt a otázku rychle zopakuje: Budete požadovat dřívější konec policejního prezidenta? – Odpověď: Já si myslím že je potřeba tam udělat výměnu, protože my chceme svobodu slova bez cenzury...voliči jsou na to opravu háklivý, není to nic osobního, ale není možné trestně stíhat za názory.

Tolik stručný kontext celé záležitosti. K dokreslení lze připomenout, že policejního prezidenta sice jmenuje a odvolává ministr vnitra, nicméně s ohledem na zákon o služebním poměru nemůže jít o projev jakési libovůle či antipatie budoucího ministra vnitra – lze poukázat na poměrně bohatou soudní judikaturu, která se týká právě odvolávání některých předchozích policejních prezidentů.

Proč se tedy novinář Respektu takto ptal? Spekulace mnoha jiných novinářů, že SPD bude mít zájem o resort MV, a to s ohledem na jejich předvolební rétoriku ohledně nelegální migrace, kriminality a subjektivně vnímané omezování svobody slova (narůstající autocenzura u velké části obyvatelstva), samy o sobě nejsou důvodem k tomu, aby novinář sugestivně a zarputile kladl otázku na hypotetické odvolávání policejního prezidenta. Než novinář otázku položil, nikdo se poměrně legitimní ambici SPD (v povolební situaci jasného vítezství dosavadní opozice) nesnažil veřejně zpochybňovat. Navíc SPD deklarovala, že do vlády navrhne odborníky, nikoliv zvolené politiky, tj. sám Okamura o post na MV neusiloval.

Okamurovou dezinterpretovanou odpovědí, se ale vše mění. Jak mají novináři ve zvyku, rychle pospíchají za ostatními politickými hráči a s Okamurovým vyprovokovaným vyjádřením je okamžitě konfrontují. Samozřejmě že na kontext výroku kašlou – naopak jej celý posunou do ještě kontroverznější polohy a čekají na reakci. Otázka novinářů na Babiše vyzněla asi takto: Pan Okamura prohlásil, že chce odvolat policejního prezidenta, co na to říkáte? (připomínám, že Okamura na opakovaný dotaz odpověděl, že si pouze myslí, že by mělo dojít k výměně, nikoliv tedy že bude něco požadovat či prosazovat). Tentokrát je nepřipravený Babiš – co na to asi tak měl říct – Odpověď vyzněla asi tak, že to je nepřijatelné, že s odvoláním nesouhlasí, a připomene nepřijatelné chování Rakušana, když fakticky donutil předchozího policejního prezidenta rezignovat ještě předtím, než se sám stal ministrem vnitra.

No a následuje konečná „smrtící“ otázka, kterou se novinářské ovlivňování povolební reality (nechci používat termíny jako novinářské spiknutí či rozvracení budoucí koalice) uzavírá – Otázka: A má si po takovémto výroku SPD nárokovat resort MV? Odpověď: To je dobrá otázka. Politická konkurence si svou reakci samozřejmě taky nenechá ujít – označí Okamurovo vyprovokované vyjádření za útok na právní stát a snahu politicky ovládnout policii.

Co si asi tak nyní pro sebe říká pan novinář z týdeníku Respekt – asi je na sebe pyšný, jaký řetězec událostí svou neodbytnou otázkou vyvolal a jak ovlivnil vyjednávání o budoucím složení vlády.

Zcela zásadní pro vyznění a správné pochopení jakékoliv informace (nejen mediální) je vždy správný a úplný kontext. Novináři to moc dobře vědí, a přesto tento kontext v dané věci (tak jako už mnohokrát předtím) veřejnosti neposkytli. Do televizních zpráv se pustí setříhaná verze tiskové konference, ze které žádný kontext zřejmý není – naopak výrok vyzní, jako když Okamura sám od sebe začal vyhrožovat policejnímu prezidentovi odvoláním. Takto to ale nebylo, celý záznam tiskové konference je na stránkách psp.cz – akce 7.10.2025. Zlovolní novináři nejen že manipulují veřejné mínění, ale i ostatní politiky včetně prezidentské kanceláře. SPD tímto trikem novinářů přišlo zcela nespravedlivě o legitimnost svého požadavku, aby v rámci vládní odpovědnosti získalo resort MV.

Ale to ještě není konec. Další den tentýž novinář Respektu jde na jinou tiskovou konferenci, tentokráte hnutí ANO. Přestože od Babiše opakovaně zazní, že nemají být kladeny dotazy na vyjednávání o vládě, novináře Respektu nic nezadrží a pokládá otázku (Parafráze): Zabráníte panu Okamurovi ovlivňování policie...v den kdy pan Okamura prohlásil, že chce konec policejního prezidenta totiž přišla do PS žádost o jeho vydání...zabráníte tomuto ovlivňování policie tím, že byste hlasovali pro jeho vydání trestnímu stíhání?

Nemůžu si pomoci, ale tohle už je opravdový morální hnus od pana novináře z týdeníku Respekt. On sám, který Okamuru den předtím vyprovokoval k vyjádření, zda bude požadovat dřívější konec policejního prezidenta, a který po naléhání dostal odpověď, že Okamura si pouze myslí, že by mělo dojít k výměně (myslet si přitom může kdo chce-co chce), tak den poté na jiné tiskové konferenci ten stejný novinář překroutí tuto odpověď tak, že Okamura chce konec policejního prezidenta a ještě to celé „povýší“ a z hypotetického ovlivňování police vyrobí důvod, proč by bylo dobré hlasovat o jeho vydání trestnímu stíhání (pardón: on se na to Babiše „pouze“ zeptá), protože tím by se tomuto ovlivňování zabránilo. Bravo – to musí být obludná nenávist nebo obludná podlost, která někoho dovede k takovémuto morálně pokleslému jednání – tento novinář zcela systematicky pracuje nejen na tom, aby SPD neovlivňovala resort MV, ale i na tom, aby byl Okamura dál trestně stíhán za obsah předvolebního plakátu. Ponechávám už zcela stranou, že není zřejmé, jak by mohlo hlasování o vydání trestnímu stíhání zabránit ovlivňování policie (navíc vymyšlenému a zcela hypotetickému) – logika je zkrátka pro některé novináře evidentně pouze slovo ve slovníku.

Najednou má ale i tato záležitost zcela jiný kontext. Voliči hlasovali pro SPD (stejně jako např. pro ANO) s vědomím, že jeho předseda je trestně stíhán. Okamura přesvědčil přinejmenším své voliče o absurdnosti svého trestního stíhání a o legitimnosti postoje, že nebude chtít být zbaven poslanecké imunity. Ani novinářům po volbách vůbec nepřipadalo divné, že by si SPD mohlo nárokovat resort MV – oni sami tyto spekulace opakovaně nastolovali. Nyní se však díky dobré práci novináře z Respektu mediální atmosféra zcela otočila. Nejen že se najednou jeví jako nepřijatelné, aby SPD mělo MV, ale dokonce se vytrácí i legitimita případného rozhodnutí sněmovny o jeho nevydání. Skupinka „novinářů sobě“ společným úsilím vyrobila kauzu, že Okamura usiluje o odvolání policejního prezidenta (že se chce dokonce za své trestní stíhání pomstít policejnímu prezidentovi), čemuž je v očích „novinářů sobě“ nutno zabránit nejen v rámci rozhodování o sestavení vlády, ale též při rozhodování o zbavení poslanecké imunity – a nepochybuji o tom, že se taky přesně v tomto duchu budou „pouze“ ptát politiků, až k hlasování dojde. To, že policejní prezident o trestním stíhání Okamury sám nerozhodoval, „novináři sobě“ sice dobře vědí, ale pro účely poškození pana Okamury je jim to jedno.

Skutečnost je tedy taková, že Okamura na uměle nastolený novinářův dotaz nejprve neodpověděl, a teprve po naléhání odpověděl tak, že si něco myslí. Teprve „novináři sobě“ spolu se spřátelenými politiky z této odpovědi vyrobili nepřijatelný útok na právní stát a snahu politicky ovládnout policii. Toto „skvělé“ téma nyní mohou omýlat tak dlouho, než nějaký jiný podobně schopný novinář vyvolá nějaký jiný mediální skandál, který ten předchozí přehluší. Problém ale je, že nejde jen o mediální skandál – je zřejmé, že novináři v této zemi reálně ovlivňují nejen veřejné mínění, ale i samotnou politiku a dokonce sestavování vlády nebo rozhodování o zbavení poslanecké imunity. Nechci používat silná slova jako např. rozvracení republiky, nicméně o ovlivňování politického dění (povolebního vyjednávání) dobrým směrem ze strany novinářů, podle mého názoru nemůže být řeč.

Sám novinář týdeníku Respekt by jistě uměl své dotazy ospravedlnit jinak – snad tím, že policejní prezident je podle jeho názoru muž na svém místě, a novinář ho svým dotazem chtěl předběžnou opatrností ochránit – předvídal totiž co „zlý“ Okamura odpoví, a předem ho chtěl touto vyprovokovanou odpovědí vytrženou z kontextu zdiskreditovat, aby se zástupce SPD na MV nedostal. Nebo možná tím, že si společně s politiky, které asi sám volí, myslí, že demokraticky zvolená SPD je extrémistická a nedemokratická strana, která do vlády nepatří, a že její předseda patří před soud.

PS: Nejsem voličem SPD. Nemůžu se ale zbavit vnitřního odporu k takovýmto očividným nespravedlnostem, ať už se týkají kohokoliv. Jak dlouho budou neobjektivní novináři ovlivňovat politické dění v této zemi, např. kdo se smí stát ministrem a kdo nikoliv, nebo kdo má být vydán trestnímu stíhání a kdo nikoliv? Přitom nebylo nic snadnějšího než novináři odpovědět, že otázka není předmětem tiskové konference (Okamura), nebo že je nevhodné komentovat výrok, který jsem přímo neslyšel a neznám jeho kontext (Babiš).

Jaký to rozdíl oproti současné vládě. Zatímco kroky končící neúspěšné vlády (viz aktuálně např. kauza vylhané výše plánovaného schodku státního rozpočtu na rok 2026 – popř. zatajené snahy ukončit výstavbu dálnic), novináři většinově bezmyšlenkovitě přejímají, kroky té nové zřejmě budou většinou torpédovat stůj co stůj ve stylu čim hůře, tím lépe.

Kdysi jsem býval pravidelným čtenářem Respektu. Kdysi...