AC Sparta Praha - jak dál

Fotbal sice nemá logiku, ale není to ani jaderná fyzika, jak si asi myslí její sportovní management. Co fotbalová Sparta potřebuje, je až banálně jednoduché.

Níže uvádím čtyři jednoduché věci, které by stačily k tomu, aby Sparta trvale dominovala v české lize a byla respektovanou silou i v rámci evropských pohárů.

1) Kreativní (ofenzivní) střední záložník. Sparta musí opustit svůj dlouholetý obsesivní postoj k nákupu defenzivních středních záložníků. Momentálně má na jedno místo defenzivního záložníka pět hráčů: Kairinen, Laci, Sadílek, Solbaken, Pavelka. A kolikpak má Sparta hráčů na místo ofenzivního středního záložníka, na tzv. desítku? Ano správně – nula hráčů. Je s podivem, že této anomálii nečinně přihlíží i bývalá klasická desítka Tomáš Rosický v pozici sportovního ředitele. Každý si může na webu najít historické soupisky Sparty např. za posledních 10 let. Vybaví si někdo nějakého českého ofenzivního středního záložníka od dob Matějovského, Hušbauera či Dočkala? Poslední desítka podle mého gusta (kromě Rosického) byl naposledy snad Frýdek nejstarší, možná Zelenka (toho ale „utrápil“ Hřebík svými „taktickými finesami“). Proč má Sparta v základu např. proti Teplicím dva defenzivní střední záložníky? To se pak nelze divit, že nevydařené pokusy o nátlakovou hru vypadaly jako házená. Spartá má mít k dispozici naopak až čtyři ofenzivní střední záložníky – a minimálně dva mají být Češi. Defenzivní záložníci stačí dva (v zápasové sestavě maximálně jeden).

2) Ofenziva se musí opírat o české hráče. Je nepřijatelné a hlavně ostudné pro celý český fotbal, že Sparta není už mnoho let schopna vygenerovat žádného ofenzivního hráče pro reprezentaci. A mám na mysli záložníky – kreativní tvůrce hry, někoho kdo umí překvapit průnikovou přihrávkou, kdo umí přejít jeden na jednoho. A to za situace, kdy je neustále chválena za svou práci s mládeží. Co je to za pitomou logiku, vychovávat kreativní hráče pro konkurenty? Je mi jasné, že přechod od juniorů k dospělým je těžký. Ale Sparta na to nesmí rezignovat. Sportovní managament musí tyto mladé a ofenzivní hráče „silou“ tlačit do základní sestavy a nebrat ohledy na jejich případné nevyrovnané výkony. Takový 18letý ofenzivní talent musí dostat klidně třeba čtyři roky – stále se to s ním musí zkoušet (dávat najevo důvěra) i když se třeba více zápasů nepodaří. Poslední případy? – Ševčík, Karabec. Co dělají v 2. německé lize? Mají hrát za Spartu (v základu nebo alespoň většinu poločasu) a učit se od zkušených. A není-li Sparta schopna vychovat si ofenzivního hráče (tahouna ofenzivy) pro základní sestavu, musí si ho koupit jinde – a musí to být český hráč. Ofenzivu nelze stavět pouze na cizincích. Cizinci mají české hráče vhodně doplňovat, nikoliv je zcela nahradit – jsou-li v základu tři hráči z Česka (a navíc všichni defenzivní), proč mám jako Čech takovému týmu vlastně fandit?

3) Sparta se musí zbavit nálepky, že je kolonií pro kluby ze západní Evropy. Z finančního hlediska není důvod, aby hráči z Česka potažmo z ciziny, vnímali Spartu jako přestupní stanici. Právě toto Spartu neskutečně sráží v očích jejích vlastních hráčů. Je to vidět na motivaci v ligových zápasech vs. v evropských pohárech. Hráči se snaží hlavně v pohárech, ne proto, že by je považovali za důležitější než ligu, ale aby si jich někdo ze západu všiml a mohli odejít za lepším. Právě v tomto smyslu byl ranou do zad letní odchod Priskeho a Krejčího. Dvě nejdůležitější osoby týmu (hlavní trenér a kapitán) prakticky současně tým opustí s tím, že jdou tzv. za lepším. A bohužel Tomáš Rosický tomu dal korunu, když sobecky (jen na svou vlastní obranu) uvedl, že Priske už ve Spartě nechtěl být – jak mohl něco takového říct do médií? I kdyby to byla pravda, měl si to nechat pro sebe. Jeden z důvodů (kromě zranění klíčových hračů), proč nyní Sparta odvádí mnohem horší výkony, než v minulé sezoně spočívá v tom, že nyní mají všichni bývalí ofenzivní tahouni (kromě Haraslína) zaječí úmysly. Preciado, Birmančevič, Kairinen – po vzoru Priskeho a Krejčího nechtějí ve Spartě zůstat. Sport je hlavně o psychologii, a s takovýmto psychickým nastavením není divu, že už Spartu ofenzivně netáhnou, resp. netáhli ji před svým zraněním. Sparta má být pro ty nejlepší české ofenzivní talenty vysněný cíl, klub kde udělají kariéru. Sparta má být prostředek (výtah) ke sportovní slávě (ne přestupní stanice).

4) Sparta musí přestat poslouchat slávistické tajné agenty :-))))) – jsou mezi sportovními novináři, mezi diváky na stadionu – poznají se podle pískotu, když se nedaří, a možná i mezi vlastními zaměstnanci na trenérských pozicích, kteří Spartě sériově poskytují nevyžádané blbé rady, jak se to má dělat. Poslední úplně debilní rada jako příklad za všechny – musí se do toho pořádně „říznout“ – myšleno vyměnit nejméně polovinu základní sestavy – jako se to dělá s houskami na krámě – koupit – prodat, kopit – prodat....

Sparta musí naopak svou základní sestavu dlouhodobě stabilizovat a pouze postupně ji citlivě doplňovat a obměňovat, viz zde: Fotbalová Sparta pokračuje (stejně jako celá ČR) na cestě evropské průměrnosti.