Skutečně neskutečný příběh o znásilnění

Slečny a ženy, berte prosím tento příběh s nadhledem a dbejte větší opatrnosti (negativní komentáře samozřejmě budu přijímat a plně respektovat).

Ona
přijíždí k lesu, aby mohla vyvenčit svého malého pejska

On
přijíždí k lesu, aby se mohl vyvenčit. Rozhlédne se po okolí a vyjme jej z kalhot. Náhle vidí, jak k němu přibíhá malý pejsek a za ním běží hezká mladá dívka. „A sakra“, již nemůže dál močit, protože se mu okamžitě postaví.

Ona
„Promiňte, nechtěla jsem vás vyrušit, ale bála jsem se, aby se mi tu můj miláček neztratil“.

On
Nacpe ztopořený úd do kalhot a zírá na ni. „A co kdybych se na chvíli stal vaším miláčkem já?“

Ona
„Hi,hi, vy jste ale vtipný.“

On
„Ne vážně, já nevtipkuji. Ale pokud nebudete chtít… Byla jste už někdy znásilněná?“

Ona
„No tak, to už vážně přeháníte, už musím jít.“

On
„Ale jistě, půjdete, ale až za chvíli“ a postaví se jí do cesty.

Ona
„No tak, to už vážně není vtipný, nechte nás jít, prosím. Strach jste mi už nahnal, tak to stačí, ne?

On
„Ale no tak, já vám nechci nahnat strach, ale odpovězte mi, prosím. Byla jste už někdy znásilněná?“

Ona
„Samozřejmě že ne.“

On
„No tak to je super, to znamená, že to bude právě teď vaše poprvé. Můžete být jen ráda, že jsme se potkali. Všechno je jednou poprvé, tak proč ne právě teď, viďte? A představte si, že by tu místo mě stál někdo starý, tlustý, nesympatický a ošklivý.“

Ona
Snaží se ho odstrčit a utéci, ale je příliš slabá a vystrašená a nedaří se jí to. Dá se do pláče a svine se do klubíčka.

On
Nakonec ji s dostatečnou dávkou hrubosti skutečně znásilní.

Ona
Usedavě pláče a teprve po značné chvíli se pozvolna začíná vzpamatovávat a objímá svého kňučícího pejska.

On
Vstává, zapíná si poklopec a upravuje se. Klidně jde ke svému autu, sedá za volant a odjíždí.

Ona
Stále se nemůže vzpamatovat a stále do kola si v duchu opakuje: „Proč zrovna já?“ Třese se a nemůže najít svůj mobilní telefon. Nechala ho v autě. Pomalu vstává, pokládá pejska na zem a rozhlíží se, zda jí nehrozí ještě nějaké nebezpečí. Váhavým krokem se vydává ke svému autu. Pejsek se loudá za ní. Chvíli ji trvá, než najde mobilní telefon, sedne si, vezme pejska do náručí a usedavě pláče.
Teprve po delší době je schopná vzít mobilní telefon do rukou a zatelefonovat na policii. „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ „Já, já, já jsem byla právě znásilněná.“ „Opravdu? A bylo to poprvé, nebo se vám to už někdy stalo?“ „Co, cože? Nedělejte si za mě srandu, sakra!“ „A nezapomněla jste před tím nebo při tom říci, že si to nepřejete?“
„Tak na to já také nemám, už ani neumí zvolit telefonní číslo na policii.“ Říká si spíše sama pro sebe a padá do mdlob.