Jak správně oslovovat ženy. „Slečno nebo paní?“

Před časem jsem se zcela náhodou zúčastnil hovoru na téma oslovení slečna či paní. Zbytečné téma, říkal jsem si. Ale...

Jeden muž oslovil ženu (ve věku kolem třiceti let) „paní“ a ona se urazila s tím, že ještě není vdaná (což on věděl) a že jí tedy má oslovovat „slečno“. On se jí snažil vysvětlit, že ženy, ať jsou vdané či nikoli, se mají správně oslovovat paní. Jde totiž o projev úcty, nikoli o jejich rodinný stav.

Následně, vzhledem k tomu, že pán si pevně stál za svým názorem, vznikla na toto téma vášnivá diskuze, která dokonce vedla i k drobné rozepři.

Já osobně jsem byl v této oblasti společenského chování velmi konzervativní a také jsem v tomto případě mylně považoval oslovení „slečno“ za správné. Bral jsem to jako „jé, vy vypadáte mladě“ s cílem, každou takovou ženu potěšit.

Občas jsem si na tuto diskuzi vzpomněl a jednoho dne jsem to již nevydržel a sedl si k počítači.
A co na toto téma napsali odborníci?
Problematika oslovování slečno versus paní se dostala i mezi hesla akademického slovníku Ústavu pro jazyk český. V něm se doslova uvádí:
„Užívání titulů slečna a paní se v češtině neřídí žádnými přísnými jazykovými pravidly, spíše společenskými zvyklostmi. Ty se s vývojem společnosti – od generace ke generaci – poněkud proměňují, a to tak, že titul slečna stále více ustupuje všeobecnému oslovení paní.
Titul slečna užíváme u svobodné dívky, u dosud neprovdané ženy, nikoli u rozvedené nebo ovdovělé ženy. Je vázán na svobodný stav ženy a v současné době je stále více omezován na velmi mladý věk nositelky.

Výše uvedený názor byl pro mě směrodatný, avšak nedalo mi to a zkoumal jsem dále. Níže uvidíte další názory na toto téma, a to včetně názoru popularizátora společenské etikety, pana Ladislava Špačka.

Oslovení „slečno“ si necháme jen pro velmi mladé dívky nebo servírku, která nás obsluhuje. Všechny ostatní ženy, jakmile jim je kolem dvaceti, oslovujeme „paní“.
Oslovením totiž neoznačujeme svobodné nebo vdané ženy, ale tak jako neoslovíme dvacetiletého mládence „chlapče“, ale „pane“, tak oslovíme dospělou ženu „paní“. Jestliže má ovšem mladá žena, která vypadá jako slečna, už dítě, budeme jí říkat „paní“, protože je matka. A ještě jedna výjimka: když spojujeme oslovení s titulem, vždycky říkáme „paní“, tedy i mladé ženě, u které by nás to svádělo říct „slečno“, musíme říct „paní doktorko“, „paní magistro“.

Slečna se dnes v oslovení používá velmi zřídka. Slečnou můžeme oslovit pouze velmi mladou dívku, která je školou povinná a podle našeho právního řádu ještě nemůže být vdaná. Po dovršení zhruba 18 let věku oslovujeme všechny dívky paní. Ve všech ostatních případech dáváme přednost oslovení paní, a to jak ve spojení s příjmením, křestním jménem, povoláním, tak bez něj. Dnes už děti ve škole neříkají slečno učitelko, ale jen paní učitelko, lístky do kina si kupujeme u paní pokladní.

Pro roli ženy v dnešní společnosti není podstatné, je-li (byla-li) vdaná, nebo ne, a spolu s tím přestává být důležité rozlišování jejího stavu při oslovování (ostatně u mužů takové rozlišování taky nemáme). Rozhodně tedy neuděláme chybu, oslovíme-li ženu vážená paní v případě, kdy si stavem nejsme jisti. Toto oslovení je dnes chápáno jako neutrální.