Síla pozitivního myšlení

Pozitivní myšlení. Další z  fenoménů posledních let. “Dělejte jen to, co chcete” “myslete pozitivně”.. Stovky knih plných co a jak a kdy a proč udělat. Návody, co Vám prozzáří den. Omýlané a opomíjené pravdy typu před spaním nepracujte, vyžeňte z hlavy problémy. Přes den se hodně smějte. Nemyslete na to špatné, ale na to dobré. Ono se to lehce řekne, ale.. 

Jak přesně vyhnat z hlavy ty malé problémy? Typu: Dneska po práci nestihnu nakoupit, až po ty velké, jako jsou třeba  zdravotní problémy  našich blízkých. Jak změnit rozlazzení z půl roku trvající zimy na čirou radost a štěstí? Jak změnit obavu z prostydnutí a následného bolestivého zánětu močovových cest do veselého skákání po ledovém písku na pláži u ještě ledovějšího oceánu?

Prý to vyžaduje trénink. Prý když na něco myslíme negativně, tím spíše se nám to stane. Hmm, stresovat se a zbytečně se nad něčím obávat, to mi bylo.. vždycky hodně blízké. Pravděpodobně jsem nikdy nebyla to extrémně šťastné a usměvavé dítě. Dodnes mi říkají, že jsem too serious, příliš vážná. Zpátky do reality, myslím do tý “netrap se hloupostma” mě vždycky přivede maminka. Její “ale my jsme si Tě s tátou neudělali proto, aby Tě někdo nebo něco trápilo, ale abys byla šťastná.” Tahle věta mi vždycky otočí svět. Protože..

Když nestihnu dopsat diplomku, dopíšu jí později. Když zaspím, přijdu později. Všechno má má svůj čas a dělat si vrásky kvůli každé červené na semaforech, vybité baterky v laptopu při psaní eseje.. to mi šlo vždycky až moc dobře. A pomalu, ale jistě mi dochází, na čem opravdu záleží a snažím se nerozčilovat se hloupostma (třeba jako dnešním třičtvrtě hodinovým čekáním, než jsme opravdu začali pracovat), mám ještě dlouhou cestu před sebou.

A byť mám opravdu daleko ke sluníčkový holce a někomu, kdo hází problémy za hlavu, tak dělám pokroky. Dotlačit své puntíčkářské zápisky v diáři do alespoň lehké verze pozitivního myšlení. Do té, ve které je kousek studené a kruté reality. Která není vždycky růžová.

Ale ono nakonec, věřte tomu, všechno dobře dopadne. Každá cesta má svůj cíl a každý déšt někdy skončí, aby vyšlo zase slunce. A je jen na Vás (a na mě taky) jestli bude cestou svítit slunce míň, nebo víc.

Většinou vidím zbývající část tabulku čokolády jako malý zbytek a píšu na nákupní seznam okamžitě novou, ale.. dnes v rámci pozitivního myšlení si říkám, že čokolády je vlastně ještě dost.. 

Ps. Oni ti, co se více usmívají a věří v lepší zítřky vážně mají hezčí život než ti druzí, co si cestou domů stihnou vymyslet tisíc katastrofických scénářů, jak všechno může skončit..