Podzimní listí

Po téměř čtyřech měsících léta, slunce, žabek a nahých ramenou přichází podzim. Slunce sice pořád překvapuje svojí intenzitou, ale studený vítr a temný rána nás nenechávají na pochybách. Za celou dobu, co jsme tu, pršelo necelé tři dny. Což je fantastické pro turismus a pro nás, ale neštěstím pro zemědelce. Celý severní ostrov vyhlásil oficiálně období sucha, a v některých oblastech se dokonce zabíjí dobytek, který nemají farmáři čím napojit. Nový Zéland měl letos naprosto vyjímečné léto plné slunce..  

Nicméně to už se pomalu ale jistě blíží ke konci. Polehoučku přichází tma už přes osmou večer a ráno za tmy vstáváme. Chlad zalézá pod nehty a až kolem poledního začne sluníčko zase hřát. V obchodech se mísí letní slevy s velikonocemi (tolik velikonočních vajíček, zajíčků, žraloků (?!) jsem ještě nikdy neviděla) a do toho nenápadně vstupují zimní čepice, rukavice a sněhule. A přestože mám pocit, že sněhule jsou trošku přehnané (vzhledem k tomu, že v této oblasti vážně nesněží), tak nejspíše mají svůj důvod. Vítr, který fouká neustále nad celým ostrovem začíná být mrazivý. A víc než cokoli, jsem vlastně zvědavá jaký podzim a zima tady na druhém konci světa bude.

Jestli přijde babí léto, hrající všemi barvami, hravé padající listí a odpoledne, co ještě budou připomínat léta. nebo hned nastanou podzimní  plískanice a cyklony, co přinesou déšť. spoustu deště. Co mi bude chybět určitě, je má oblíbená topná sezona. Takový ty rána, kdy z rozehřátý postele vstávám do studený kuchyně, ale u teplého čaje si ohřeju záda o rozpálené topení.. Taková věc jako centrální topení na Zélandu totiž neexistuje. Vlastně ani pořádná izolace domů. Přijde jim divný, že v Evropě chodíme doma v zimě v tričku a kraťasech, ne nabalení jak blázen.. Prý na co topení, když máte doma teplou sprchu? Kromě čepic, rukavic a sněhulí se regály obchodů začínají plnit elektrickými tepelnými ventilátory, jeden obchod s druhým se předhání v ceně, v barvě, ve velikosti.. Oddělení ložního prádla překypuje zase tlustými dekami naprosto neevropských rozměrů.. Do deky 252×223 cm se vejdeme s Honzou třikrát, i když se odkulíme každý na druhou stranu postele. Obchody se sportovním vybavením zase ve slevách na termo prádlo. Takže v rámci “být na vše dobře připravena” už mám třetí komplet. To až přijdou časy, kdy v něm budu muset i spát.

A přestože je mi jasný, jak jsou tyhle starosti pro Vás doma abstraktní, jak už se těšíte až zmizí sníh, přijde sluníčko a spolu s ním jaro, a nejspíš Vás napadá, na co si stěžuju, když v zimě teploty neklesají pod nulu a přes den dokonce vystoupají až na 12 stupňů.. Tak ono si na léto, notabene na krásné léto strašně lehce zvyká.. A i když jsem si myslela jak moc mi bude chybět sníh, tak co mi teď vážně chybí je ještě pár dnů proválených na pláži.

Kdysi dávno jsem četla, že lidé žijící ve státech, kde je hodně slunečných dnů, jsou šťastnější lidé. Slunce a modrý nebe dělá z velbloudů zase zpátky komáry.. A než se rozzáří slunce i doma, v srdci Evropy.. Mějte slunce v duši.