O/d/puštení..

Od-pu-ště-ní.. Zlehka a pomalu kloužou mi hlásky po rtech, tisknu jazyk k patru a syčím, když se dostanu ke třetí slabice.. Stmívá se, v dáli jak maják dvě rudá světla.. A můj vlastní maják v nenávratnu potopen.. A v duši místo výstražně blikajícího majáku rozbouřená hladina moře..  

O-pu-ště-ní.. Sbalit své sny, představy, vzpomínky a odejít.. Hodit si korunou a nevěřit panně, prohrát v kartách i úsměv, podvádět v člověče nezlob se cizí figurkou, dát šach, zapomenout mat a odejít.. Smát se s cizím úsměvem, mít hlavu neustále v oblacích a s poker face odejít..

Důvěra.. ošemetné slovo.. S hlubokým povzdechem pozoruji pugét růží, hladím jejich krvavé okvětní lístky a ztrácím slova.. Krvavé je i to, v co jsem veřila.. Je jednoduché přijít, ublížit a odejít a vrátit se.. Ale co pak? O tom, co se stane, když se Popelka stane královnou se taky nikde nepíše.. Tak co se kčertu stane pak? Budeme žít šťastně až do smrti..? A opravdu to takhle funguje? Jde odpustit zradu, zapomenout na ní a vrátit se k tomu, kdo zradil? Jde neodpustit zradu, snažit se zapomenout a vrátit se k tomu, kdo zradil? Jde se smát, jako by se nic nestalo? Nevyčítat? Nevím.. Ani náhodou nevím, kde mám na tohle najít odpověď a netuším, jestli je to to, co chci.. Ale vím, co jde.. Neodpustit zradu, nesnažit se zapomenout a nevracet se.. Ale kde najít klid..   

Kde najít klid duše? Jak moc je milovat vs. hrdost? Mysl zahlcená otázky, dohady, realitou, slovy.. City a pocity opouštím, jistě by mě časem vlastní srdce zradilo..  "Drahý Storme, jak poznám, že mé rozhodnutí je správné?" "Jen časem, holčičko.. " Odpovídá a.. já namítám, že každé rozhodnutí je především kruté, že už jako malé holčičce za svítání po kolena ve vodě a rukou v ruce říkal mi, že žádné rozhodnutí není jen dobré nebo špatné a že mé prokletí je to, že neumím zapomínat.. Ne, možná neumím.. Ale spíš nechci..

Je špatné věřit, že časem.. přijde něco, co ubližovat nebude..? Ale co pak já..Budu šťastná? Já, milovnice milostných objetí se sekáčkem na led.. Bojovat, nikdy to nevzdat.. za své sny, za svůj život..Možná i doslova o něj.. 

"Hannibal před branami, horká chuť poznání, 

Hannibal před branami a já se ubráním.. "

To be continued..