Nevděčná pamět

Jako každá uvědomělá, gramotná a ve virtuálním světě zdatná žena samozřejmě vím, že o pamět se musí pečovat. Že není bezedná a tak je třeba zálohovat. 

Jenže zálohování není jen tak. Poprvé jsem zálohovala před lety, ještě na cd. Tak vydatně, až jsem si musela nechat přeformátovat disk C. Po mé aktivitě totiž přestal fungovat celý Windows..

Podruhé skončila data v externím disku, takové té krabičce s USB kabelem, která vrněla, když se na ní fotky, hudba a věci do školy kopírovaly. A tak jsem vesele, nadšená úspěchem, zálohovala. Dokud, téměř plná, při jednom mém pokusu “vyndat” z ní část dat, sprostě neodmítla data vydat. Při hysterickém x-tém pokusu dokonce napsala, ať jí laskavě zformátuju.

Takže se zformátovala (slovo formátovat se mě drží jak blechy šatní skříně), občas teda zlobila při načítání, ale fungovala. Opomeneme-li fakt, že jsem díky té potvoře přišla o zhruba 5 let vzpomínek a 40 GB hudby. A že 80 GB iPod už 3 roky nesynchronizuju. Z iTunes otázky “Synchronizujete iPod s jinou knihovnou, chcete pokračovat?” mám kopřivku a záchvat paniky.

A pak do mého života přišel on. Macbook. S brožurkou, kde bylo napsáno, že já a on jsme byli stvořen jeden pro druhého. Jablko, co si skvěle rozumělo s iPhonem i iPodem, ale už méně s externím diskem. Sakra, jak teď zálohovat? Externí disk začal v macu místo vrnění vrčet, tak jsem si pořídila nový a zaměstnala kluky, co tomu rozumí, aby to přeformátovali na formát, který umožní spolupráci windows s IOS. Po pár divokých dnech boje s wordem pro mac jsem začala zálohovat jak o život. A světě div se, ono to šlapalo. Žádná ztráta dat! Žádné zbytečné otázky a námitky ze strany disku typu_ “Hlásím chybu číslo 1508..” Zálohovala jsem jedna radost.

Do chvíle, než jsem se ocitla na druhém konci světa, se všemi důležitými doky (včetně rentgenu čelistí) pouze na disk. Nebo spíš dokud jsem nepodlehla fenoménu jménem Hry o Trůny a nechtěla je na disk překopírovat. Nejdřív to hlásilo, že disk není s windowsem kompatibilní. Divný. Nejspíš při původním nastavování nějaká chyba, ale vzali jsme Honzovo disk a já na neúspěch s kopírováním zapomněla.. Jenže pak, o 4 měsíce později, jsem disk do PC zapojila tak horlivě, že se na něj data přetáhnout dala.. Což bylo nejspíš poslední věc, kterou můj externí disk udělal. Při další připojení k macu už nereagoval. Neohlásil se ve finderu. V utility nahlásil žádost o formát..

Diplomka, další 3 roky obrázků. Pevně věřím, že půjde zachránit, až přijedeme domů. Do té doby na něj můžu koukat a ještě se s ním vyfotografovat, jak by řekl táta, stejně jako s na Zélandu nefunkčním iPhonem.

Poučení? Zálohovat i zálohovaná data. Dneska jsme si koupili 1TB externí disk. Snad to bude do třetice všeho dobrého.. A ano, jsem si jistá, že existuje možnost, že budete něco namítat proti mé počítačové zdatnosti a gramotnosti… Ale my to asi máme v rodině. Když jsem svojí sestřičce psala něco o hysterii, bezmoci a vzteku z nefunkčního disku, napsala něco ve stylu: “ Tys to nerozbila a ono je to úplně rozbitý, viď? Normálně jsi to tam přeci strkala, že jo? To znám taky.. “ Mé milé přítelkyni zase odešla RAMka, a vůbec neví co to je, ani kam šla..