Michaela_ na slovo skoupá a do nepohody!

365 dní. Možná víc. A možná taky míň od posledního článku. Co se tak může změnit.. Jak moc se někdo může změnit.. Jedna dávná pravda říká, že změnit může člověka jediná vteřina.. Otočit život naruby. Natož pak minuta, hodina, den, noc.. Jenže, jak dlouho trvá, než se z Vás stane na slovo skoupá a do nepohody? Než se já stanu tou na slovo skoupou a.. do deště, když prší víc než monzunový déšť..   

Nikdy jsem nebyla z porcelánu, ale.. Měla jsem vždy to, co člověk v civilizovaném světě očekává a chce.. A pak, jednoho dne, mě napadlo koupit letenku, sbalit si dvoje plavky a odletět na ostrov. Na místo, které je sice Evropou, ale spoustou věcí se podobá spíše Asii. Nebylo těžké sednout do letadla, ale koupit letenku, která mě měla spasit.. Před sebou samou a před těmi, před kterými není úniku ani 2380 km daleko..

Nesnáším loučení. Balení, kufry a tak.. tak ahoj.. Odjížděla ta, která probírala každý pár bot dlouhé minuty po telefonu :-) / a vrátila se ta, která tam pár párů hříšně drahých podpatků nechala:)/ Ve chvíli, kdy jsme opět přistáli na pevnině, která mi byla 3 měsíce a pár dnů domovem, se mi zastavil dech. Ne úžasem, údivem, ale jednoduše proto, že vzduch byl tak těžký, že Vás téměř srazil na kolena. A tohle místo mám milovat? Tady mám být? Skutečně? 

Dnes usínám s myšlenkou, už abych byla zpět. Po nocích, kdy jsem chodila spát později než za svítání, kdy jsem se ráno budila vlastním křikem z bolesti. Svalové křeče z protančených nocí, svalové křeče z práce.. Dlouhé hodiny na nohou jako servírka, dlouhé hodiny, kdy slunce pálí a je 40 stupňů ve stínu, ale VY pracujete.. Po nocích, kdy jsem se ráno doslova padla do postele, s pepřákem v ruce od schodů do domu, s touhou po sprše, ve které netekla voda, záchod, který nesplachoval a postel, která byla na zemi.. 

Na všechno si člověk zvykne a snad, občas i s láskou.. Najednou jsem viděla postel, ze které se lehce vstávalo, a víc obědů s přáteli, po kterých následovala sprcha u nich:-) a nespočetně záchodů po cestě do práce, více procházek. A ostražitost, která je jedině prospěšná, zůstala také.. 

Jsem zpět pár dnů. Usínám se zprávami z 2380kilometrové dálky s texty I'm thinking of you, moro mou a stala jsem se tou.. Co už je přijatelná..  Na slovo skoupou a do nepohody. A ani to moc nebolelo..