Michaela má ráda divočinu

aneb léto s dvouletou ďáblicí. Zkusit se má všechno ( nebo radši skoro všechno) a tohle bude zkušenost k nezaplacení. Už tedy je, ale.. dost náročná. Slovo dalo slovo a já se ocitla na ostrovech, uprostřed fotbalu, který tady všichni prožívají a o to víc si téhle zkušenosti "užívám". Ale abych nepřeskakovala..

Kath je dvouletá anglicko-jihoafrická holčička, které dělám au-pair. Mám s ní dělat de facto všechno, od jídla, hraní, koupání, spánku. To znamená, že se jí během doby, co jsem s ní, snažím omylem nezabít(ne, není to nadsázka) neskřípnout ručičky, kam nepatří, nakrmit, unavit, vykoupat a dát spát. Nutno říct, že mě to vyčerpá víc, než 12hodinové šichty minulé léto na Kypru. Po třech týdnech s ní jsem zjistila, že jsem žila v omylu, že všechny batolata jsou úžasná stvoření(pozn.děti miluju a chci jich hodně, nebo jsem aspoň doteď vážně chtěla), ze kterého mě Kath vytrhla..

Krmit dvouleté dítě vyžaduje nesmírné množství energie, umu, a v televizi Firemana Sama nebo Peppa pig. Jinak je celá akce naprosto neúspěšná. Je jedno, co jí obleču, protože po jídle to ponese jen barvu a vůni jídla. Cereálie se dostávají z vlasů špatně, hodně špatně. To, že umím skvělou bolognskou, ocenila, její maminka už míň, když smývala omáčku ze zdi.. Tousty jsou nejlepší druhý den, když se schovají v kapsičce u sukně.

Všechny možné "nevylívací se" lahvičky na pití jsou naprostý nesmysl, pravidelně mám já i Kath džus i na botech a není větší legrace než si vylít džus do autosedačky ve chvíli, kdy jsme půl hodiny od domova a čeká nás dalších 5 hodin venku. Nosit s sebou troje oblečky není rozmarnost, ale nutnost.

Koupání s dětma není vlastně o koupání, to jí bavilo asi tak 20minut, daleko větší legrace byla zavírat sebe a doggieho(psa, kterého nosí ÚPLNĚ všude) do skříňěk.. Drama nastalo ve chvíli, kdy zavřela pejska do jedné ze 70skříněk, co bylo kolem nás a nemohly jsme ho najít. Křičela tak, že přišla ochranka, asi jestli nejde o domácí násilí.. uff. Každopádně nehlídám jen Kath, ale i toho čokla, protože další legrace je pokládat ho, kde může. Na obrubník, na vedle stojící auto, cizímu dítěti do kočárku. Oči neustále na stopkách.

Další moje noční můra je trampolína, kterou miluje a která nemá ochrannou síť okolo. Denní hodina skákání mě stojí minimálně den života a hlasivky, ale rodiče říkají, že když jí bylo půl roku, vypadla z ní a od té doby už ne.. (co vlastně dělá půl roční dítě na trampolíně?)

Plenky.. ehm.. ve 2letech by už možná měla chodit na záchod, ale v rámci místní výchovy.. nemusí.. tzn. buď plenky nebo 1000x denně se ptát, jestli nechce čůrat. Nechce, nikdy nechce. A pak si sedne doprostřed kuchyně a počůrá se.. Ne, taky nemám slov..

Cestování autem je další kapitola sama o sobě, upřímně si myslím, že by měl existovat speciální pruh jen pro matky s malými dětmi, protože ať už jsem kdy dělala při jízdě autem cokoli, nikdy to nebylo tak nebezpečné a náročné jako řízení s Kath v autě. Kromě neustálého žvatlání, aby se nenudila, až po kašel, když se snaží spolknout vojáka, co vzala bráchům, až po to, když na sebe vyleje litrovou vodu, která ležela vedle ní. Největší drama nastane, když spadne na zem pes, a to už rovnou stavím..

Oblékání je taky velká vášeň, hlavně pro mě, ona jen hraje divadlo, aby se neřeklo. V životě jsem se nezapotila tolik, jako poslední dny při oblékání plenky, šatiček, legínek a botiček. Pravá noha patří zásadně do levé botičky, přetahování věcí přes hlavu nesnáší a ručičky taky patří do té největší díry na hlavu. A tohle celé převlíkání absolvujeme tak třikrát denně..

Nicméně, má to i své světlé stránky.. Dokáže mě rozesmát, když řekne, že kluci jsou divní(dvouletá!!!) pobavit, když říká svoje nejroztomilejší "gosh" (ježiši) a když jí něco upadne a řekne "shit" ( sakra)) taky když se usměje, dá si zpět do pusinky láhev v mlékem a řekne dobrou noc..

Ps. zapomněla bych na toho roztomilého souseda odvedle, který se na mě usmívá a ptá se vždycky, jak se mám, i když mám cereálie ve vlasech, pronásleduju Kath nebo jsem trošku poblinkaná. Taky obdivuji všechny matky dvojčat a vůbec všechny maminky obecně za to, že svoje dětičky nezabily a přežily to ve zdraví.. Je to totiž vážně práce. Hodně velká dřina. Žádná mateřská dovolená! Kdo tenhle název vymyslel, zaručeně dítě neporodil a nestrávil s ním první 3roky jeho života 24/7..

No nic, už musím běžet, můj malý tygr už se probouzí a další den před námi.. :-)