Babičky

Jsou téměř pohádkové bytosti. Pro některé snové, pro některé neexistující. Ve chvíli, kdy se narodíme, se z ženy, která byla prozatím poctěna pouze mateřstvím, stává babička. Oproti mateřství má výhodu zkušeností a moudrosti spolu s tolik důležitým nadhledem..  

 Babička Tonča říkala, že na angínu a chřipku pomáhá nejlépe zmrzlina. Jako malá, když rodiče pracovali a já byla nemocná, často trávila nemoc u babiček. Jedla zmrzlinu, protože babi říkala, že to pomáhá (vždycky to pomohlo lépe než paralen) oblékala se do různých svetrů/šatů/hábitů a nechávala si natáčet vlasy na natáčky. Doteď si pamatuju ten pocit, jak jsem celou noc nemohla spát, protože mě ty natáčky tlačily do hlavy, ale strašně jsem se těšila na to, jak s těma kudrlinama budu vypadat. Nutno říct, že mi bylo šest.. A cítila jsem se jako rozmazlovaná princezna. Vlastně nikdy od té doby se mi nestonalo lépe..

Babičky taky mají spoustu zkušeností s rozbitým kolenem. Ví, že když jim vnučka omylem spadne po koleno do septiku, tak odvezení do místní hospody na malém vozíčku a zmrzlinový pohár vysuší slzičky a tudíž se ani nemusí volat mamince. Pro babičky jsou odřený kolena malichernostmi, které už zažily tolikrát.. A než se vdám, tak se to koleno dozajista zahojí.

Babičky taky rozumí zahradničení, podporují vnoučata v poznávání přírody. Překusováním žížal počínaje, solením slimáku konče. Žerou přeci úrodu. Ale taky jsme zasadily spoustu kytiček. Krmily slepice a vybíraly pravá vajíčka od těch umělých.

A jedna z vůbec nejlepších věcí na babičkách je vaření. Ovocné knedlíky, palačinky, omáčky a knedlo vepřo zelo. Chutě, které mám spojené s babičkou, co stojí za plotnou a vaří. Ta babička, která si ve dvaceti, ještě možná v jednadvaceti říkala, že ona rozhodně teda vyvařovat nebude. Jenže to by děda nesměl být jediný syn a nesměl by mít maminku, co mu vyvařovala i když si vzal děda babičku. To, že děda dodneška nepovažuje těstoviny za jídlo, nemusím zmiňovat :). 

Babičky jsou pro mě ženy, které se porvaly s nepřízní osudu i životem jaký je, a nezahořkly. Holky, vlastně jsou to pořád holky, když přijdou na sraz střední školy po 40 letech.. Moje obě babičky jsou ženy, které strávily se svými muži 50 let. Narozené v době, kdy se ze vztahů neutíkalo tak jednoduše, jako teď. A hlavně.. babičky jsou něco naprosto nenahraditelného. Vždyť přeci.. kdo jiný nám malým holkám dává natáčky na hlavu a čokoládu před obědem?