Byly doby kdy se s námi na mapě světa muselo počítat, ty doby skončily. Zpohodlněli jsme a už se za to ani nestydíme. Nekonečné seriály, a dostatek piva v lednici nás zajímá více než budoucnost naše a našich dětí, když pivo dojde z posledních sil se zvedneme a zamíříme do hospody, a nebo do supermarketu
iniciativa Vladimír Franz prezidentem na FBVFP
Poslední století se s námí nemazlilo. Ale ani ta předchozí, život byl boj a mnohdy o vlastní, holé přežití. Život nebude snadný ani v budoucnu. To že se nám daří je jen momentální zdání, přelud, který teď mnozí žijí. Iluze stejně zrádná jako nekonečný hospodářský růst.
Co je ovšem daleko horší než krize ekonomiky, je krize hodnot. Nemateriální hodnoty utrpěly od roku 1948 rány největší. Snad se postupně podaří alespoň některé zacelit.
Za tyhle hodnoty si nic nekoupíte, ale bez nich se budete bát obrátit se ke komukoliv zády.
Proto jsou třeba.
Od rozpadu Rakouska-Uherska, kdy jsme díky lidem jako byl Masaryk, Štefánik a další dnes zapomenutí hrdinové své doby, mohli konečně svobodně nadechnout a narovnat záda. Poprvé od doby bělohorské. Nevím jaké byly pocity lidí, ale řekněme, že to mohla být doba euforická, stejně tak jako rok 89, který osobně pamatuji.
Stejně tak tomu bylo pravděpodobně v roce 1945, každý kdo mohl, chtěl přispět alespoň tak jak mohl k tomu abychom se zbavili okupantů.
Ani rok 1948 nebyl bez hrdinů, ovšem to, co bylo dávno připraveno nebylo možné odvrátit. Od té doby se společnost začala štěpit. Oddělily se od sebe dva směry, lidé kteří se rozhodli si to s režimem nerozházet a ti ostatní. Nelze však takové lidi jen šmahem odsoudit, nikdo z nás nebyl na jejich místě.
V roce 1968 se společnost dokázala naposledy před listopadem 89 skutečně spojit. Nebylo to tak bouřlivé jako v rok 1956 v Maďarsku, ale přesto to byl živelný odboj, který dále utvářel naše nedávné dějiny.
Od roku 1968 nebyl hokejový zápas ČSSR-SSSR stejný jako před ním. A bylo to dobře. Síla národa spala, a sbírala síly na listopadový převrat 89.
Je jedno jestli máme na konci letopočtu osmičku nebo dvojku. Nikdy nevíme kdy se jedna kapitola dějin uzavírá a začíná se nová.
40 let zde decimovali společnost komunisti, teď nás již 23 let decimují převlečení komunisti a mafáni. Teď máme možnost se opět semknout a ukázat že nás naše země, její budoucnost a budoucnost našich dětí zajímá.
Blíží se volba prezidenta, historicky první přímá volba. Staré mafiánské páky již mají jasno, koho si musíme zvolit, aby se jim i nadále dařilo. Aby se situace "správně vyvíjela" - správně pro ně, samozřejmě. S tím že se něco zlepší pro nás nepočítejte.
Nikdo z poslanců a senátorů samozřejmě nepočítal s tím, že zákon o přímé volbě projde, a přesto prošel. Prováděcí zákon je nehotový a plný chyb. Prostě jen, aby se neřeklo.
Společnost by si toto měla uvědomit a vzít zase jednou svoji budoucnost do svých rukou.
Využít svojí šanci!
Zapomeňte na usměvavé chlapíky z plakátů, to jsou ti, které už známe. A myslím že za 23 let docela dobře na to, abychom již mohli tušit co se od nich dá čekat. Jejich sliby jsou stejně plané jako všechny které nám dali předtím.
Vezměte tuto volbu jako svůj vlastní protest, protest proti tomu proti čemu se 23 let v hospodách, a jinde vymezujete a ohrazujete. Proti všemu co se Vám nelíbí.
Dokážeme si mezi sebou v populaci 10.500.000 povětšinou slušných lidí vybrat alespoň jednoho občanského kandidáta?
V poslední době o tom začínám trochu pochybovat. Sehnat 50.000 podpisů není snadné, a právě proto jich je třeba sehnat tolik. 50.000 nás má odradit, taková poslední záchrana pro vládnoucí mafii.
Neříkejte si, NEMÁ TO CENU. Všechno má cenu, pokud se hned napočátku nevzdáte naděje. Pokud si na praporu do bitvy prohru nesete, také si jí odnesete.
Já se na počátku vzdát odmítám. Kolik takových se u nás najde?
Chci aby můj budoucí prezident neměl jen tak obyčejnou růžovou barvu. Tak jako čuníci z Poslanecké výkrmny a ze Sviňátu.
Chci aby byl modrý!
Bez podpory nás všech to ovšem nezvládne! Ani tak zajímavá osobnost jakou je Vladimír Franz!
Není to v našich končinách barva pro prezidenta obvyklá, ale pokud nás všechny ostatní barvy, které jsme volili doposud zklamaly, asi není jiná možnost než to zkusit jinak. Pokud budeme volit stejně jako dosud, změnu očekávat nelze.
Neberte ho jen jako podivína s modrou tváří, vemte ho jako symbol svého protestu! Krteček, Mirek Dušín ani Ferda Mravenec kandidovat nemohou. Vladimír Franz může! Tak mu pomozte! Podpisem na papírový petiční arch, alespoň k tomu aby mohl skutečně kandidovat a ne se jen o kandidaturu pokusit. Podpisem ho nevolíte, jen jej o kousíček posunete k bodu, kterého se vládnoucí kruhy bojí!
Ano prezident u nás tolik pravomocí nemá, rozhodně ne těch formálních zaručených zákonem.
Na rozdíl od nás malých a neviditelných je ovšem vidět a v tom tkví jeho moc, která byť neformální, je veliká!
A změna k horšímu je změna o kterou nestojím. Jak jste na tom vy? Chcete stále jen brečet do piva?
Pokud jako národ chceme lepší budoucnost, musíme jí na tento svět pomoci! V opačném případě se budeme jako Češi, Moravané a Slezané cítit jen tehdy, když zrovna vyhrajeme v hokeji.
A to je smutná představa
Dnes má svátek pan Jaromír Jágr, jeden z velkých idolů dneška, jeho dres kam až paměť sahá nesl číslo 68. Víte někdo proč? Bez svojí obrovské píle by se tím čím je nikdy nestal. Buďmě všichni tak pilní jako on, a nebudeme muset jen závidět, svůj úspěch si poctivě vydřel.
